Jak daleko je Milion chvilek od demokracie a jak blízko má k fašismu

Skočím do toho rovnýma nohama. Spolku Milion chvilek bylo už z mnoho stran doporučeno, aby se – pokud chce v našem politickém systému působit jako jeho souladná demokratická složka – přeměnilo na politickou stranu či hnutí, a jako takové hledalo v tomto systému své příznivce i odpovídající místo.

Odpověď spolku byla záporná. Ne, politickou stranou v rámci stávajícího demokratického systému rozhodně být nechceme, čímž demokracie dostala od spolku první, řekněme, pleskanec, zatímco fašismus se od něj dočkal prvního pohlazení.

Odpověď spolku byla ale širší. Nechceme být politickou stranou, ale nátlakovou skupinou, upřesnil spolek, čímž se připodobnil jednomu z pěti klíčových momentu fašistického hnutí, jak je v knize Anatomie fašismu formuloval americký politolog R. O. Paxton. Podle Paxtona je totiž tímto momentem či znakem fašismu akceschopnost, která místo těžkopádného hnutí národa vyzdvihuje rozhodný čin, kterého je prý schopen jen odhodlaný, akceschopný a nátlakový oddíl, jenž je svou aktivitou a cílevědomostí dokáže vybojovat si to, čeho je třeba.

Pokud se vám aktivita Milionu chvilek zdá být shodná se shora popsaným, pak demokracie má od spolku Milion chvilek na tváři druhý pleskanec, zatímco fašismus se od něj dočkal už druhého pohlazení.

Paxtonem jsme začali a budeme s ním tedy i pokračovat. Podle něj dalším momentem a znakem fašizmu je krize společnosti. Protože jen společnost zasažená krizí je náchylná k úspěšnému fašistickému převzetí moci. A krize buď už je, nebo je třeba ji vyvolat.

Pokud máte za to, že Milion chvilek se dnes svým vyhlašovaným nátlakem a manifestacemi snaží takovouto krizi u nás vytvořit, či krizi už existující ještě prohloubit, pak demokracie si už od spolku stírá z tváře třetí obdržený pleskanec, zatímco fašizmus jásá nad jeho třetím pohlazením.

Dalším momentem a znakem fašismu je dle Paxtona vytvoření obrazu nepřítele. To je někoho, koho je např. možno obvinit ze všelijakých zločinů, např. snahy o nadvládu atd. Z takové osoby je pak nutno vytvořit obludu – a to už od pohledu. Třeba takovou, jakou z premiéra Babiše na své obálce udělal k Milionu chvilek nadmíru přítulný časopis Forum 24. Nu, a protože k obálce přiložený článek vyhlíží tak, jako by jej stylizoval kdosi přímo ze spolku, dá se onen zošklivující obrázek Babiše z obálky časopisu Forum 24 považovat též – i když možná jen částečně či odvozeně – za dílo spolku. Kromě toho ovšem, že špinění premiéra Babiše i ministryně spravedlnosti Benešové je z jeho strany už dlouhodobě známo. Čímž si demokracie od spolku připisuje už čtvrtý pleskanec na tváři, zatímco fašismus se od něj dočkal už čtvrtého laskavého pohlazení.

Jeden ze znaků fašismu (akceschopnost), jsme už probrali dřive, takže přejdeme ke znaku dalšímu. Je jím vůdce. Jeho role byla podle Paxtona dříve spíš přeceňována, protože ve vývoji hnutí není jeho váha tak jednoznačná a zvyšuje se, až když už se jedná o převzetí moci.

Pokud nyní máte za to, že ve spolku Milion chvilek nelze zatím o skutečném a uznávaném vůdci hovořit, rád bych vás znovu upozornil na časopis Forum 24, který jistě ne bez souhlasu vedoucího spolku Mikoláše Mináře a dalších jeho lidí přinesl stať ve které je tento nedostudovaný student tří velkých oborů, z nichž je jeden kněžský, vynášen coby vůdce nade všechno, co se z naší politiky zatím kdy vynořilo. Jeho údajný úžasný přehled, pohotovost, cílevědomost, odvaha, či to, jak v rozhlasové relaci prý na cucky dokázal roztrhat prezidentova mluvčího Ovčáčka atd.

Takže pozor: Na obrazu vůdce se, jak vidno, začíná ve spolku i v jeho širším okolí už tvrdě pracovat, takže demokracie od spolku schytává pleskanec už pátý, zatímco fašismus se od něj právě dočkal pátého pohlazení.

Posledním znakem fašizmu je dle Paxtona přízeň konzervativních elit.

Nuže, té se spolku dostává ze všech možných stran v takové míře, že závistí snad bledne i někdejší německá NSDAP. Přispívají mu, minimálně v morálním smyslu, všechny politické strany tzv. demobloku, všechna naše oficiální média i média zahraniční, lidé z průmyslu, divadla a filmu, ta podpora je zkrátka mimořádná. Nu a protože spolek ji nadšeně přijímá, získává demokracie od spolku už šestý pleskanec, zatímco fašizmus jej už pošesté láskyplně hladí.

Což ovšem stále ještě není konec, protože na pořad přichází snad nejvýstižnější charakteristika fašismu, kterou vyslovil nikoli už Paxton, ale největší současný odborník na téma fašismu Roger Griffin. Ta definice zní takto: fašismus je zvláštní typ revoluce národa, ve které se národ označí jako nemocný a současně se označí i nepřítel (vir), který tuto nemoc způsobuje.

Pokud vám po přečtení těchto řádků vyskočil před očima obraz bouřícího a rozkaceného Václaváku i Letné a našeho premiéra coby pomyslného terče oné vyprovokované zloby, pak vězte, že demokracie obdržela od spolku sedmý pleskanec a fašismus se od téhož dočkal sedmého pohlazení.

Celkový výsledek našeho pojednání vychází tedy tristně. Demokracie získala od spolku Milion chvilek celkem sedm pleskanců, zatímco fašismus se od něj dočkal sedmera pohlazení.

Docela jako by na světě nebylo už nic jednoznačnějšího a průkaznějšího.

Všimne si toho někdo?

Stanův komentář: Osobně nevidím současné dění jako konflikt mezi fašizujícím Milionem chvilek a demokratickým Babišem. Spíše se jedná o spor dvou mafiánských struktur. Fascinující je chování tzv. české levice. Jedna její část (ČSSD a KSČM) kolaboruje s jedním z gangů a teď ležíc na matracích přemýšlí, co dělat, když vidí klesající volební preference, druhá její část sebrala zbytky odvahy a napochodovala s rudými prapory přímo doprostřed přestřelky mezi mafiánskými gangy.