Jak spolu souvisí sociální otázka a svět bez válek a násilí

Reklama


Ideologové a praktici kapitalismu už dávno zjistili, že klasický kolonialismus skončil a jedinou efektivně rovnocennou náhradou může být jen globalizace. Také si uvědomili, že Systémem vytvořené sobecké „tržní“ chování lidí, plus pokrytectví, lež, chamtivost, závist, spekulantství a korupce spolu s paralelním náboženským a rasovým problémem a nadprůměrnou kriminalitou jsou jen sekundární důsledky podstaty režimu. V souhrnu ale s nadějí také zjistili, že jim – majitelům kapitalismu – to vlastně nevadí. A proč nevadí?

Protože to všechno pro ně plní jednu důležitou funkci: Úspěšně odklání pozornost nízké a střední zaměstnanecké třídy a drobných OSVČ od příčin opakovaných krizí kapitalismu a tím i od jeho mocensky nejzranitelnějšího problému – od sociální otázky. Od otázky, zaviněné majetkovou i kariérní nesouměřitelností a soukromým vlastnictvím ziskových zdrojů rent, surovin, bank a podniků, čili výrobních prostředků.

Odvádí to pozornost od otázky sociální, spravedlivě řešitelné pouze vnitřní občanskou revolucí. Od nutné politické změny, která jako jediná může definitivně odstranit základní problémy kapitalismu: Nezaměstnanými otci rodin a beznadějnými dlužníky počínaje a bezdomovci vybírajícími jídlo z popelnic u obchodů s potravinami konče.

Ideologové také pochopili, že jediným východiskem z krizí kapitalismu a pro jeho další restart jsou jen války. Proto je soustavně hledán nepřítel a dnes např. Rusko, Čína nebo KLDR – to jsou ti praví protivníci našich „demokratů“. Proč? Protože se na ně dá v propagandě pokřikovat a dávat jim „sankce“, ale nelze je porazit, jelikož oni vlastní jaderné zbraně, ačkoliv i Izrael je také má. Ale ten demokratům „jakoby“ nevadí. Zatím nevadí…

A nakonec si ti ideologové také uvědomili, že když chaos a další „přednosti“ cizích a neslučitelných civilizačních kultur a jejich sociálních problémů politicko-inženýrsky přinesou i do zemí Evropy, tak kapitalismus tady bude mít možná šanci ještě pár dalších desítek let přežít, jinak ne.

Toto jejich „osvícení“ dnes je tu, ale je tu na očích pro lidi i z druhé – většinové – strany společnosti. Je tu na očích také pro ty pracovité a charakterově poctivé, kteří mají nejen historickou paměť, ale zároveň jim to i myslí mozkem. A právě pro ně je to poznání velmi zajímavé. Proč?

Protože 2. světová válka sice tehdejší světovou krizi kapitalismu na čas vyřešila, ale zavinila na polovině území Evropy i jednu poučnou, kladnou a veskrze reálnou životní zkušenost. Zkušenost lidových vrstev se čtyřiceti roky života (a v SSSR dokonce se sedmdesáti) v jediném ZODPOVĚDNĚ řízeném a společensky spravedlivém politickém systému – v socialismu.

Zkušenost socialismu, kterou teprve pracná a dlouholetá přeshraniční mediální propaganda Západu a zrada několika špičkových politiků Východu až teprve v roce 1989 dokázala zastavit. Kolaboranti s tzv. demokracií se pak jako vždy už opět našli a sami o své „zásluhy“ se i přihlásili… Ale vraťme se zpět k pojmu socialismu a k otázce, proč to byla užitečná zkušenost: Socialismus je totiž jediným vnitřně spravedlivým a proto perspektivním společenským řádem. Jenže, právě tím je i naprostým protikladem kapitalismu a proto je pro dnešní elitu tolik nebezpečný. Navíc, socialismus je jediným společenským řádem, který má svůj existenční princip zakotven na neútočném respektu k ostatním národům a tudíž i na politice trvale mírového soužití všech národů a ras.

Je tu tedy zdánlivě nelogický paradox: Nikoliv socialismus, ale především SVĚT BEZ VÁLEK by byl pro kapitalismus ranou smrtící! Nu a proč socialismus války nepotřebuje? Inu například proto, že už sama realita dějin to prokázala v praxi. Lze snad jednoduše zapřít, že právě socialismus v sovětském Rusku a v Číně byl od ukončení války o sjednocení Koreje – a právě zásluhou těchto velkých zemí – nakonec pro Evropu zárukou doby kontinentálně mírové? A proč? Protože inteligentní agresoři kapitalismu dnes už neválčí, pakliže by mohli dostat napráskáno jako ve Vietnamu.

A poučení pro nás? Nic víc, než vzít na vědomí, že ideologové kapitalismu – a teď už víme, že zcela logicky – mír vůbec nechtějí. Proč by jinak dělali právě to, co dělají? A jak to dělají? Jednoduše: Například nás alespoň krmí mediálním jazykem plným válečných lží a argumentačních oxymóronů. V propagandě přepisují dějiny a straší „komunismem“. Někdejší objektivně vynucený počáteční třídní boj vznikajících zemí socialismu nazývají „zločiny komunismu“.

A k tomu zejména – pěkně systémově inženýrsky – pro kritiky režimu vymýšlejí nálepky politických extrémistů a krmí národy pohádkami o tzv. „etice“ v kapitalistickém tržním chování. Zkrátka, exportují sem k nám vše, co by obnově socialismu zabránilo a pozornost odvedlo od myšlenky na jeho návrat … On totiž ten kapitalismus, to není jen vztahově konzumní a bezohledné chování lidí, nebo např. pseudohumanita sýčkování přírodně nedovzdělaných aktivistů o údajně smrtící „uhlíkové stopě“ a o konci zdrojů surovin a energií této planety.

Je to i zavádějící strašení globálním oteplováním a konceptuálně záměrně zkreslená „zelená“ politika, vedoucí až k tak hloupým absurditám, jako jsou „výzkumy“ sociálních parazitů z tak zvaných univerzit, nakolik prý například jeden smažený řízek uškodí životnímu prostředí (4). Zajímavé přitom je, jak právě tyto pitomosti jsou pro ně důležité, přičemž největší společenští škůdci – např. provozovatelé úrokové lichvy – jsou pro ně civilizačními zjevy zcela přirozenými. Ostatně proč ne? Vždyť přece platí: Svůj k svému a zejména tehdy, když to stát z našich daní zaplatí.

Je tu však i poplašná diskuse uvnitř samotných elit, vystrašených nástupem internetu, automatizace, komputerizace a robotizace. A proč? Inu proto, že politici si s hrůzou uvědomili potenciál volného šíření informací a soukromé korporace a jejich manažéři už konečně „objevili Ameriku“ poznáním, že roboty není možné ani podplácet, ani mzdově vykořisťovat, ani psychicky stresovat, šikanovat mobbingem, bossingem a diskriminací a že zejména – je nelze sociálně vydírat hrozbou vyhazovu z práce a následnou nezaměstnaností.

Tak vida – a hned tu budou mít řídící elity všech kapitalistických států zas a znovu tu stále stejnou a nikdy nemizející starost: Co politicko-manažérsky dělat se sociální otázkou, kterou kapitalismus nikdy vyřešit umět nebude? A nebude to umět už proto, že jen propagandou ještě nikdy nikdo žádné nezaměstnané do žaludku nenakrmil a ani byt a další výdaje pro rodinu za ně nezaplatil. Takže, co s kapitalismem bez spravedlivého zdanění zisků skrytých průmyslových a politických elit?

Co se světem režimu, který sám v sobě indukuje teror, kriminalitu, drogy a věznice s „humánním“ režimem zahálky tisíců recidivistů bez práce? Co se světem neustálých pokusů o totální zesoukrom-ničení dříve provovýrobních národních podniků a veřejných důchodových, zdravotnických a vzdělávacích služeb státu? Co se světem politických likvidátorů vzdělanosti prostřednictvím té „jedině správné politické výchovy“ mládeže (mládež – viz odkazy 1,2).

Je snad dobrý, ten svět neustálých snah o prosazení zákeřné a skrytě rasistické inkluze incestně genetických a výchovně zanedbaných malých retardů a mentálů s normálními dětmi ve školách a ve školkách? Je snad dobrá, ta už přímo totalitní cenzura myšlení a sdělovaných slov na internetu, spolu s nedemokratickým paragrafem v trestním zákoníku? Zdá se, že právě naopak – není.

Je tu rozvratnicky-vítačský aktivismus prodejných neziskovkářů a ideologie tichého rozbíjení rodin. Je tu všudypřítomná jandovská a peheovská hodnotová přetvářka, politická korupce, mediálně vybičovaný šovinistický queer-sexismus a zároveň import nejkrutějšího islámu a současně i jeho protikladu, jímž je generický rasismus naruby – multikulturalismus, přičemž nesouhlas s ním je podlézavě označován za údajně zbytečnou „paniku naší identity“ (Bělohradský).

Kvůli občanskému vlastenectví nám dávají nálepku nenávisti a pro ni sociálně inženýrsky zorganizovali i neziskovkářský a rasistický „etno-nacionalismus“ (další, zřejmě opět Bělohradského typický výmysl). Potřebují společenský chaos a tak do Evropy importují radikální fundamentalistický islám, kvůli němuž si vymysleli i jeho politický protipól a dvojče v jednom balení – trockistický neomarxismus. Neomarxismus, který ačkoliv vykradl Marxovo jméno – je sám o sobě čistě militantní korporátně fašistická ideologie faktické podpory kapitalismu a jím vyvolávaného důsledku – teroru.

Prosazují pojem „multikulturní společnost“ a očividně ani nechápou, že taková společnost jen tak sama od sebe a přirozenou cestou ještě nikde nikdy na Zeměkouli nevznikla a nevznikne, protože bez vnějšího a ryze účelového násilí a intrik ideologů a politiků z elit – proti davu z domácích ne-elit – tento civilizační paskvil prostě vzniknout ani nemůže.

Proč tedy nás televize krmí katastrofickými, teroristickými a špiónskými kriminálkami a soudobými či historickými krváky? Zdá se, že jiné logické vysvětlení už zde není kromě toho, abychom si na rozdělování společnosti a vytváření vnitřních i mezinárodních sociálních nepřátel už konečně zvykli. Zkrátka, abychom vydírání, násilí, zločin, válčení a zabíjení lidí přijali jako společenskou normu.

Jenže, proč jim věříme, že vraždění lidí ve válkách je vlastně věc úplně normální? Nezačal nám chybět zdravý rozum? Není už na čase uvědomit si, jak cenný je lidsky mírumilovný život a skutečná a rovná spravedlnost pro všechny – a začít myslet nejen přirozeně a slušně, ale především – i vlastní hlavou?

Ostatně, kdo a proč tu odstartoval ten bezohledný krysí závod všech se všemi a jaký to má vlastně smysl? Zdá se, že k tomu žádný jiný důvod není, než jen za každou cenu do budoucna při životě udržet tento sociálně nespravedlivý a válekchtivý soudobý společenský řád – neokolonialistický kapitalismus.

Kapitalismus, který láká hloupé důvěřivce na loterii vidiny bohatství. Bohatství z bezohledného byznysu a ze spekulací bez cti, čemuž oni říkají „práce“. Ze spekulací a sázek třebas i na útočné války proti bezbranným. Že je to jen loterie, o tom ale mlčí, protože v loterii vždy to největší bohatství vyhrává jen ten, kdo tu loterii zorganizuje. Platí totiž nevyvratitelný sociologický axiom: Má-li se stát v kapitalismu jeden člověk bohatým, musí být mnoho lidí chudými.

A co socialismus? Socialismus nabízí „jen“ perspektivu života ve spravedlivé a nezištně a zodpovědně(!) řízené společnosti. Dává perspektivu šťastného života pro všechny, kteří chtějí žít poctivě a čestně. Pravda, dnes si někteří mladí lidé bez zkušeností sice představují, že „teprve pádem komunismu skončila povinnost pracovat“, protože oni byli takto režimem vyškoleni a nyní je ta představa pro ně silnější, než víra jehovistů.

Nicméně, on ale každý z nás jednoho dne zestárne a světonázorová volba každého pak bude příkladem i pro jeho děti a jejich děti. A ty se ve stáří každého pak k němu samému možná zachovají stejně tak, jaké přesvědčení i místo si on sám kdysi dříve ve společnosti zvolil. Je na každém, jakou cestu životem si vybere. A protože jeho děti to budou sledovat, potom špatný příklad rodičů, dá stejně špatný vklad i do duší a povah jejich potomků.

– – –

Odkazy:

(1) Život mladých je takový krysí závod, nejsou to flákači, říká sociolog

(2) Dospělí až v 25 letech. Ve světě neomezených možností se mladí hledají déle

(3) Hrozba robotizace – Západ skončí takovým krachem, že se vrátí komunisté

(4) Škodí smažený řízek životnímu prostředí? Experti spočítali, jaký oběd ubližuje planetě nejvíce

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře