Jak vytvořit novou teorii, pavědu a nebo náboženství?

Je to jednoduché. Je třeba vymyslet terminolgii nových a dosud naprosto neznámých slov a k těmto novým slovům si přifabulovat nové děje, které by nějak stavěly na hlavu dosud poznané přírodní nebo společenské jevy, jejich zákonitosti a souvislosti.

Jakou má tento nový fenomén obvykle svou počáteční ambici? Nic víc, než se stát jen teorií. Teorií, která je autory a propagátory už od počátku prezentována jako teorie vědecká. Popularizaci takto prezentované nové „vědecké teorie“ pak její stoupenci realizují tak, že ji po čase označí za dílo nějakých tzv. „renomovaných“ či dokonce „světoznámých“ vědců nebo myslitelů. Tyto „osobnosti“ jsou pak následně umístěny buď do dávné historie či daleké ciziny, např. na západní, údajně společensky vyspělejší, polokouli zemského glóbu.

Je přitom lhostejné, že může jít o jména zcela bezvýznamná nebo neexistující. Ta jména totiž poslouží jen k podpoře právě vytvořeného image nového pojmosloví a na něj navazující fabulace. Poslouží do chvíle, než se u příjemců těchto „epochálně nových“ poznatků podaří ty nové teorie náležitě informačně zakotvit. Podstatné přitom je, aby šlo o příjemce pokud možno neznalé informací o přírodních zákonitostech světa a mocenských intrikách elit.

Obzvláště zajímavé jsou nové pavědy a jejich teorie, které si vypůjčují první polovinu svého názvu například z fyziky a tu druhou, dejme tomu z medicíny nebo (ještě lépe) z nějaké psycho- či theo- vědy, z politické ekonomie, z ekologie, z lidských sociálních vztahů (dnes například „frčí“ multikulturalismus), anebo rovnou z knih typu Bible, Koránu či Tóry.

Rovněž je přitom vhodné informačně rozšiřovat vhodnou kazuistiku nové teorie či dokonce „vědy“ formou popisu a výkladu údajných konkrétních jevů a případů ze života různých jako by nezúčastněných osob, namísto důkladné prezentační analýzy pojmových znaků té nové teorie. Nové pavědě to pak automaticky dodá znak věrohodnosti, i kdyby jinak ta kazuistika byla zcela vymyšlená. Ostatně, vždyť je to jen nová metoda klasické varianty informačního působení na lidi. Metoda podobná, jako bývaly „Dopisy čtenářů„ v novinách a časopisech dnes již dávných dob socialismu.

Je dobré si uvědomit, že přísné filosofii, matematice a praktické fyzice se původci těchto pseudověd obvykle vyhýbají a když ty vědy z nějakého důvodu přece jen potřebují, tak se jich vždy dotknou jen z pohledu vědomí a bytí člověka, jakožto výchozího fenoménu. Důvod je nasnadě: Tam, kde jde jen o přírodní zákony, tam se může uplatnit pouze neúprosná logika a v případě logických nesrovnalostí příliš viditelných i pro hlupáky, by pak ta teorie musela být prohlášena nanejvýš „jen“ za nějaké nové náboženství. Pak ovšem ale taková pavěda začne vždy velmi spěchat, aby se co nejrychleji zaštítila nějakou novou církví či alespoň sektou, protože by jejím autorům hrozilo, že se informačně už naprosto společensky znemožní.

Jak poznat novou pavědu či nové náboženství? Snad nejjednodušeji tak, že budeme důsledně požadovat naprosto konkrétní popisy všech nových pojmů názvosloví každé takové teorie. Popis názvosloví, jasně a nedvojsmyslně vysvětlitelný pomocí běžných a zcela srozumitelných komunikačních metod a nástrojů, především slovem a obrazem. Také, že budeme požadovat doložitelné a opakovatelné experimentální důkazy dějů, které ta „novověda“ popisuje. Budou-li tyto důkazy chybět, mají autoři takových teorií smůlu.

Velmi užitečné rovněž je uvědomovat si, že kromě úplných autorských bláznů, zralých k trvalému pobytu v psychiatrické léčebně, všechny nové teorie a pavědy vždy za zcela konkrétními cíly podněcují (a někdy i vymýšlí) především skryté mocenské elity a veřejně je prezentují jejich poslušné loutky v servisní politice a v intelektuální sféře lidstva. Činí tak jen proto, aby si novými změnami v životě ostatních lidí příslušníci skrytých elit pro sebe vytvořili ještě silnější mocenské a informační pole.

Jinými slovy řečeno: Všechny nové teorie mají vždy za svůj konečný cíl vytvořit nové prostředí, vhodné pro ještě účinnější metody politicko mocenské, manipulační a propagandistické praxe.

Ovládnout a následně i trvale manipulovat masy na plaformě světonázorové je sice zdánlivě pomalý nestrukturní proces, ale zároveň (a právě proto) je to i proces s dlouhodobými a silnými účinky. Ostatně již druhý nejdůležitější německý nacista Josef Goebbels věděl, že každá propaganda nějak utváří či mění světonázor lidí nejpevněji právě tehdy, když je ten světonázor založen na důvěře a víře lidí v něj.

Z toho plyne poučení: Nejen každá ideologie, ale i jakákoliv nevědecká teorie či pavěda a náboženství se mohou za určitých okolností stát funkčními specifickými formami ovládání mas. A dále též platí: Jedině masám propagandisticky plně zpracovaným lze vládnout stabilně a dlouhodobě, i kdyby ta forma vlády byla čistá totalita.

Pokud to totiž bude totalita přijatá většinou ovládaných a akceptovaná zejména proto, že lidem dá pocit příznivé životní budoucnosti, o jejíž podstatě nebudou muset příliš přemýšlet, pak z hlediska elit už není dál co mocensky řešit a je možné se plně věnovat pouhým technikáliím formy takové vlády.

Fakt, že potom už jen stačí zajistit lidu vedle (pro něj) smysluplné práce i chléb a hry a stejnýma rukama mu zároveň rozdávat cukr i rány bičem, ten fakt už ostatně věděli imperátoři těch nejstarších, největších a po staletí úspěšně trvajících politických říší dávného historického světa.

Pokud toto všechno, co až dosud bylo řečeno, převedeme do upřímně primitivního slovníku elit soudobého kapitalismu, pak možná i s překvapením shledáme, že za vším, co nejvyšší skryté elity tohoto světa jako neustálé jeho Změny, Smlouvy a Reformy iniciují, je nutné hledat jen mocenský a majetkově ziskový elitářsko třídní byznys. Byznys s využitím manipulace lidské důvěřivosti, nevzdělanosti a často i hlouposti. Byznys manipulace, který elity spolehlivě ideologicky sjednocuje a masy naopak ideologicky (a tím i sociálně) atomizuje. Nic víc.

Závěrem už jen námět k zamyšlení: Všechny velké změny, které elity vyvolávají a které se životně dotýkají všech občanů světa, by ve skutečných demokraciích měly být už ze znění jejich ústavních zákonů povinně realizovány jen a pouze se souhlasem občanů, vyjádřeným v referendech. Tak vida – a děje se to, nebo ne?

Proč se to neděje, lze vysvětlit jen tak, že za totalitními praktikami všech skrytých politických elit je vždy jen touha po absolutní moci, zatím co za totalitními praktikami servisních politických elit je většinou jen poslouchání krátkodobých příkazů shora, korupce, anebo vydírání. Na internetu se například množí zprávy, že německá kancléřka má ve spisech Stasi krycí jméno Erika. Zcela přirozená by potom tu měla být i otázka: To nikdo z jejích křesťansko-demokratických kolegů a voličů do této chvíle nevěděl, kdo byla Erika? Anebo je to jen jedna z dalších pavědeckých pseudoteorií současné doby? Inu, nevypadá to tak a možná, že Erika nebyla z politiků (nejen) Německa jediná.

Čím je tedy způsobena ona dlouhodobá poslušnost národních politiků EU vůči tzv. Globálnímu prediktorovi, která se projevuje např. zejména nyní svou naprostou servilitou a zároveň i pasivitou v otázce vlny islámských migrantů? Zdá se, že nějaký větřík odněkud zafoukal na viditelně politicky zahnívající strom EU a lístečky servisních loutek EU se čile a poslušně rozhýbaly právě tím správným způsobem. Možná že k tomu, abychom zjistili, odkud ten tajfun současného stěhování národů zafoukal a který bůh Větrů politicky nevábně vonících jeho původcem byl, že k tomu to zjistit, by postačil i mírně fungující mozek a nasliněný prst jednoduché logiky.

Jako zajímavý příklad k zamyšlení o „nových teoriích“ viz nedávný diskusní odkaz od pana Fajta:

http://ceskoaktualne.cz/2015/09/vedci-potvrdili-dusi-ktera-neumira/ na http://outsidermedia.cz/co-vsechno-nas-ovlada-pata-priorita-rizeni/?show=comments

A ta Erika? Ta je např. na http://www.chronik-berlin.de/news/stasi-spitzel_merkel.htm