Diskuze k článku


  • Martin (už bez taky m) • 21. září 2017

    Pěkné shrnutí.
    „Shrnovat“ je občas třeba, aby si to případný zájemce o „hlubší analýzu“ nejen metod ale i zpřesnění důvodů mohl přečíst „v jedné hromádce“. Podobné texty dlouho chyběly a mají cenu převyšující uvedenou mnohonásobně. Protože lidé- převážně ti s „podtitulkem“ KONZUMENTI rádi zapomínají. Někdy „hrrrozně rrrádi“…

  • M.C. • 22. září 2017

    Jenom opravím, že Bašár Assád není pohan, tedy nevěřící člověk, ale alávita, což je odnož šíitů.
    Jeho žena Asma se sice narodila v Londýně, ale její rodiče byli diplomatickými pracovníky syrské ambasády, čili neměla asi ani britské občanství. Vyznáním je nebo původně byla sunnitka. Vystudovala v Londýně bankovnictví a v USA postgraduál na využití počítačových sítí pro banky, čili žádná trubka, která umí jenom podojit kozu.
    Celkem mají čtyři děti, přičemž to poslední si stihli pořídit už během války.

    Syrský režim se snaží být sekulární, protože jinak by se území na kterém žijí nebo žili lidé několika různých vyznání a jejich odnoží nedalo řídit a udržet v klidu, což se oběma Assádům třicet let jakž takž dařilo.

    Nechť jejich kroky provází Bůh!

    Nepřestávám doufat, že poslední z galerie válečných zločinců v čelních politických funkcích, kteří svého času vykřikovali, že Assád musí odejít se po víkendu odebere rovněž do politického důchodu.

  • Bety • 22. září 2017

    Bylo pěkné dívat se na gen. Rudského, když vypočítával ztráty na straně útočníků.

  • Gatta • 22. září 2017

    Re M.C. – na příběhu Assada jsou ukázkové dvě věci, které se mu dosud podařili.

    Jednak to, co Saint Exipery popisuje v Citadele – podařilo se mu zůstat pro lidi vladařem, který je tím klenbovým svorníkem, který drží celou klenbu a tím i celou katedrálu pohromadě a tak dává celé stavbě smysl. Bez tohoto svorníku by se změnila jen v hromadu neuspořádaných kamenů.

    A druhou věcí je kterou potvrdil je poučka Machiavelliho, že vladař se musí vždy opírat o lid. Protože kdyby se prostí Syřané k Assadovi, byť jen svojí pasivitou, otočili zády – kde by mu byl dnes konec … ? Ale to se ovšem nestalo.

    Nebýt těchto dvou skutečností, tak ani Rus by Syrii nezachránil. A nebýt Rusa, tak ovšem by už ani Assad nebyl. Stejně jako neměl šanci Kaddáfí …

  • Viky • 22. září 2017

    Před časem jsme se s Merlin shodli, že al-Núsrá je chybně. Správně má být asi an-Núsrá. Je to srovnatelné s německým Der-Die-Das-ováním. Přesto velmi často na al- místo an- narazíte, zvláště v anglojazyčném prostředí. (Je to čistě technická otázka vztažená k formě, nikoliv k obsahu.)
    Alavité jsou sice zařazeni k šíitům, ale pod svá křídla vzali šíité tuto islámskou sektu poměrně (historicky) nedávno. Rozhodně to nejsou „echt“ šíité. Pro nás to má zanedbatelný význam, ale pro Sýrii může tato „jemnost odstínu“ představovat velký vnitropolitický problém. Soužití v Sýrii je postaveno na soužití, a jisté toleranci, mezi sunnity a alavity, ne mezi sunnity a šíity! Kupodivu tedy účast íránských jednotek může být jak pomocí Sýrii, tak faktorem rozkládajícím syrskou společnost. Jaký má status manželský pár Assadových je vlastně také ukázkou poměrů uvnitř syrské společnosti. Formálně není takovýto sňatek vůbec možný, ale většinová společnost jej nezpochybňuje a neodsuzuje. Je v tom obsažena jak schopnost tolerance uvnitř syrské společnosti, tak skutečná podpora a oblíbenost Assada.
    (možnost konverze jednoho či druhého jaksi opatrně vylučuji. Je sice možná, nicméně mnohem pravděpodobnější je tichá tolerance vůči „nemožnému“, než konverze.)
    „Francouzská stopa“ je velmi typická pro celý Západní přístup. Pchá… Slova se krutě rozcházejí s činy. Něco vidět je, něco ne. Vidět je slavné připlutí letadlovky „Dlouhej Čárlí“ k Sýrii, a tiché odplutí po týdnu(!!!) zůstalo bez povšimnutí. Co by tam taky hledali? Bojovat proti svým chráněncům nebudou, a vše ostatní smrdělo konfliktem s Rusy.