Jak zpěvák Koller odkopal ministra Babiše

Reklama


aneb Všechno zlé je k něčemu dobré

Jsi-li známý člověk a nikoliv známý politik, a pálí-li tě nutkání vyslovit se i k politice, máš dvojí možnost. Buď na to půjdeš jako každý jiný tvůj spoluobčan po demokraticku, tedy napíšeš svůj příspěvek do novin či na internetový server. No a protože jsi známý člověk, bude s velkou pravděpodobností tvůj názor zveřejněn, lidé jej budou číst, diskutovat o něm, a ta diskuze bude díky tvé popularitě širší a košatější, než u někoho, koho téměř nikdo nezná.

Tolik pro případ, že jsi coby známý člověk i demokrat a slušný občan. Jsi-li ovšem opak demokrata, čili oligarcha a člověk neslušný, půjdeš na to zgruntu jinak. Svůj politický názor nevyšleš do prostoru jen tak nahý a a nechráněný, jako bys byl tvorem s holým zadkem, ale zabalíš jej do atributů své proslulosti, a tedy do toho, co každý nemá, ale čeho ty máš tolik, že ti to občas narušuje i rozum. Vybavíš tedy svůj názor tak, aby nezamířil jen k nějakým skupinkám diskutérů v Horní Dolní, ale aby jako atomovka zasáhl statisíce, nebo ještě lépe miliony lidí. Herdekslávek, vždyť jenom ty (a s tebou už jen hrstka), tuhle možnost máš, tak proč bys ji nevyužil? Sice u příležitosti, která se týká jen tvého oboru a který tedy s politikou nemá nic společného, ale proč právě sem bys to své entré do politiky nemohl nově a šikovně propašovat? Budou tam kamery filmové i televizní, čili přímý přenos, a tím pádem i dosah ke zmíněným statisícům či milionům. Jen do toho Davide, právě na výročním vyhlášení Andělů s tím vyraz, a buďto pak vyrazí oni tebe, nebo prorazíš a sklidíš slavů hned dvakrát – za zpěv i za politiku.

I poslechl David Koller svého vnitřního našeptávače a při přijímání sošky Anděla – zcela mimo program – požádal prezidenta Zemana, aby nás netahal na východ. Na celé shromáždění to padlo jako studená sprcha – a stejně tak na lidi, kteří sledovali pořad u televizorů. Kdoví, zda zpěvák v tu chvíli věděl, že úřad prezidenta je už delší dobu nejpopulárnější politickou institucí u nás a že politiku prezidenta podporuje 62 procent našich lidí, což je v rozměru evropském i světovém podpora naprosto mimořádná, která s velkou pravděpodobností nevznikla jen tak sama od sebe. Pokud o tom zpěvák tedy věděl, byl jeho útok na prezidenta i vědomým útokem na nás, oněch 62 procent Čechů, kteří za politikou prezidenta stojíme. U zpěváka, který každoročně usiluje o hlasy diváků, vypadá takový postoj jako sebevražedný – pokud se ovšem jeho ego nerozrostlo už tak do široka, že svého nositele přivedlo na nápad, že jedinou větou, vyřčenou pravým člověkem v pravý čas a na pravém místě by se dal způsobit zázrak, kterým by se přízeň občanstva k prezidentovi změnila v nepřízeň, a kterýžto div by mohl vykonat právě on – David Koller. A právě zde, v Hudebním divadle Karlín, a to prakticky před zraky celého národa. Vždyť mu tolik tleskají za zpěv a za Anděla, tak proč by mu neměli tleskat i za jeho vklad politický a vzít jej za svůj. Zvlášť, když ty kytary, na které se hraje, jak se zpěvák oduševněle vyjádřil, přicházejí z USA, a ne z Ruska? Bylo by to velké i historické a jméno Koller by vstoupilo do análů nejen uměleckých.

Avšak nenapadl zpěvák toho večera za údajně proruský postoj jenom prezidenta, své si od něj za totéž schytali i exprezident Klaus a ministr Babiš. A právě u Babiše bych se rád zastavil. Jako žáček, vykřikující na paní učitelku, že to ne on převrhl kalamář s inkoustem, ale tady Franta vedle, vzkázal zpěvákovi, že on k Rusku neinklinuje, ani se s Číňany a Rusáky nekámoší. Že ho mrzí, že jej zpěvák řadí ke Klausovi a Zemanovi, protože on do Ruska nejezdí, ale minulý rok byl v Bílém domě a v Pentagonu, kde se setkal s Michalem Bloombergem. Ale kdo do Ruska jezdí, je prý pan Kellner, toho by prý bylo třeba natáhnout na skřipec, a ne jeho. A aby zpěvákovi svou přízeň k Washingtonu doprovodil i důkazem, poslal mu ze své cesty po USA i fotky.

Ó trapnosti, tvé jméno je trapnost, chce se člověku po shakespearovsku řvát a bít divoce kolem sebe, když čte tak příšerné a neuvěřitelné nejapnosti a de facto omluvy zpěvákovi z pera, hlavy a kanceláře místopředsedy české vlády, a najednou se mu teprve teď vyjasňuje, za co to od něj asi dostal rusofobní herec Stropnický roli ministra národní obrany, i za co se stal jeho tiskovým obráncem stejně založený Martin Komárek. A současně s tím teprve teď vidí Babišovu hlavu, dosud jakoby neutrální a na všechny strany obrácenou, v té podobě jakou skutečně má. Že je to stejná rusofobní hlava jako hlava Kalouskova či Schwarzenbergova, se kterými vlastně v podstatě souzní a politicky se s nimi durdí jen proto, že spolu s nimi loví voliče ve stejném rybníku. A že tedy vlastně můžeme zpěvákovi Kollerovi poděkovat za to, že se nám díky jeho útoku ta hlava otevřela a že jsme v ní konečně našli to, co v ní doopravdy vždycky bylo a je. A že měl zřejmě už před lety pravdu ten autor, který napsal, že Babiš není nic než trojský kůň pravice, kterého právě ta pravice, respektive jedno procento našich nejmovitějších, do politického boje vyslala a po lidovém až proletářském způsobu vymustrovala, když viděla, jak jejich dosavadní ochránci ODS a TOP09 jedou nezadržitelně ke dnu.

Přejít do diskuze k článku 9 komentářů