Jaroslav Anděl: Demokracie vyžaduje účast a trvalou péči

Rozhovor s kurátorem výstavy „Mody demokracie“, která právě probíhá v pražské galerii DOX.

Po dlouhodobém šíření demokracie ve světě jsme v posledních letech svědky řady událostí a trendů, jako jsou růst populismu a návrat autoritativních režimů v některých zemích, což nasvědčuje, že dochází k opačnému pohybu, k ústupu demokracie. Hlavní příčinou nárůstu populismu a nespokojenosti veřejnosti se jeví oslabení národního státu, který přestává být schopen plnit své tradiční poslání – zajišťovat základní sociální jistoty a občanská práva.

Projekt Mody demokracie (viz náš článek Pražská galerie DOX připravuje mezinárodní výstavu „Mody demokracie“(external link))představuje prostřednictvím uměleckých děl vybrané příběhy demokracie, které mají různá časová a prostorová měřítka a pocházejí z různých geografických a kulturních oblastí. S kurátorem výstavy Jaroslavem Andělem z pražské galerie DOX hovořil Stanislav Blaha:

Co dnes vůbec můžeme rozumět pod pojmem demokracie?“

Odpověděl bych slovníkovým heslem: „Demokracie je forma vlády, na níž se všichni plnoprávní občané podílejí rovnou měrou – buď přímo, nebo prostřednictvím zvolených zástupců nepřímo v návrzích, vypracování a ustavení zákonů, podle nichž jejich společnost spravována.“ Samozřejmě výklad a porozumění této definice může být různý. Pokud se totiž občané mají podílet rovnou měrou, nebo prostřednictvím zvolených zástupců nepřímo, tak oba způsoby, od nichž se odvíjí i ty další definice a způsoby demokracie – demokracie zastupitelská, přímá a další formy, tak tam samozřejmě vzniká, jak víme z praxe, celá řada otázek a problémů. Jakým způsobem, pomocí jakých nástrojů, jakých institucí, mají být tyto principy realizovány? Vidíme, že systém přímé demokracie může být snadno zneužit. Demokratický systém sám o sobě není zárukou, že nebude zneužit k nástupu totalitních režimů. Jak jsme mohli vidět dříve v Evropě, tak Hitler se dostal k moci na základě voleb. Máme strany dokonce i v České republice, které se hlásí k principu přímé demokracie, jako je Úsvit přímé demokracie. A je jasné, že mají velmi daleko k duchu demokracie. Na druhé straně zase zastupitelská demokracie, to, k čemu se hlásí současný systém, je také zneužitelná. Vidíme, že nejen u nás, ale celosvětově se politická reprezentace ocitá pod vlivem lobbistů a ekonomicky silných skupin, a tudíž vzniká otázka, do jaké míry opravdu občany zastupuje.

Není problém v tom, že státy s demokratickým zřízením začaly hospodářsky kulhat? A že se dnes hospodářsky nejdynamičtěji rozvíjí Čína, kde se o demokracii moc hovořit nedá?

Určitě to s tím souvisí. Tento problém je ilustrací toho, o čem jsem začal mluvit, že i v té definici demokracie jsou zakódovány otázky vztahu mezi principy „volnost, rovnost, bratrství“. Mezi těmi jednotlivými pojmy, jako jsou rovnost a volnost, je, jak víme, určité napětí v jejich realizaci prostřednictvím zákonů a institucí. Samozřejmě, když dobře funguje hospodářský systém a je hospodářský růst, na němž participují všichni nebo alespoň převážná většina, demokratické zřízení většinou funguje lépe, než když tomu tak není. Tak tomu ovšem v západní společnosti už dlouho není, protože postavení střední třídy se dlouhodobě oslabuje a roste nerovnost. Existuje spor o to, zda demokracie rovná se kapitalismus, zda tržní hospodářství rovná se svoboda, nemluvě o rovnosti a bratrství. Ukazuje to mimo jiné příklad Číny, že kapitalismus a demokracie nejsou zdaleka synonyma.

Myslíte tedy, že nejde o krizi demokracie, ale o krizi kapitalismu? Že to je způsobeno tím, že ta demokracie a kapitalismus jsou v určitém stádiu těžko slučitelné? Něco v tom smyslu, jak to tvrdil Marx?

Nemyslím si, že by to bylo jenom stavem hospodářství, protože se kapitalismus nutně nerovná demokracie. Jejich vztahy se proměňují, mění se formy kapitalismu i formy demokratického zřízení. Už v průběhu 20. století probíhala diskuse o tom, jak se proměňuje například industriální společnost v postindustriální. Ta diskuse začala už v 60. letech. Proměňuje se charakter ekonomie, a to má potom samozřejmě i dopady na politické instituce, na to, jak vlastně fungují. Měli bychom spíše mluvit o nějakých konkrétnějších příkladech, abychom byli opravdu přesní.

Zdá se, že ty konkrétní příklady ukazuje výstava. Které hlavní problémy podle vašeho názoru ohrožují demokracii?

Už v první části je výrazně demonstrován problém sledování, což je problém ochrany soukromí i svobody projevu. Právo, které bylo historicky poprvé zakotveno v americké ústavě, je v současné době masivně porušováno. A to právě v zemi, kde se zrodila moderní ústava, ve Spojených Státech, a následně i celosvětově. Tradiční systém dohledu, který využíval metod, jež známe z komunistického režimu – státní tajná policie a systém sledování a konfidentů – byl nahrazen mnohem efektivnějším způsobem – elektronickým dohledem. To je obrovská hrozba pro celý svět. Je to příklad, jak se může zvrátit systém i v zemi, která je často vydávána za model demokracie v něco, co je jejím opakem.

Proti tomu je na naší výstavě postaven i příklad pozitivního použití nových technologií. Konkrétně, jak umožnit, aby se co nejširší veřejnost mohla podílet na něčem, co je samotným základním kamenem demokratického zřízení, a to je ústava. Tady je to vidět na specifickém příběhu Islandu. Měli a mají zde ústavu, kterou získali ještě jako kolonie od dánského krále. Země po celou dobu své existence nebyla schopná si vytvořit ústavu novou. A právě kritické období finančního krachu, který měl na Islandu bouřlivý průběh, umožnilo to, že došlo k pokusu vytvořit novou ústavu za účasti co největší části veřejnosti, a to v naprosté transparentnosti. Ten proces proběhl tak, že bylo vylosováno 950 účastníků, nejen z Reykjavíku, ale z celého Islandu, kteří pak dva dny diskutovali u kulatých stolů o tom, co by mělo být obsahem nové ústavy. To bylo zpracováno jako podklad pro další práci na ústavě.

Ve volbách bylo zvoleno pětadvacetičlenné ústavodárné shromáždění, které mělo vypracovat konečný návrh nové ústavy. Ovšem bylo to provedeno tak, že to bylo naprosto transparentní v tom smyslu, že návrhy jednotlivých článků byly průběžně zpřístupňovány na internetu a každý mohl reagovat komentářem nebo návrhem, z nichž některé byly poté do ústavy zapracovány. Na základě toho procesu vznikal návrh nové ústavy. Národní referendum pak 67% většinou návrh schválilo. Celý proces se ale zkomplikoval tím, že zástupci establishmentu ho bojkotovali všemi způsoby a využili všech způsobů, včetně parlamentních obstrukcí, aby návrh nové ústavy i celý proces její tvorby byl zastaven, zneplatněn. Novou ústavu se nepodařilo přijmout do konce volebního období a po dalších volbách se vrátily k moci strany, které nemají zájem některé zásadní změny provést.

Celý ten příběh je velmi poučný a inspirativní. Ukázalo se to i v celosvětovém ohlase, jenž se projevil mimo jiné i v tom, že celá řada zemí se různými prvky toho procesu inspirovala. Je to vlastně jeden z důvodů, proč je tento příběh na výstavě představen, protože může sloužit k inspiraci i v ČR, kde někteří právníci začali mluvit o potřebě se vrátit k naší ústavě a podívat se, co v ní chybí.

Je tedy výstava především varováním před hrozbou sledování a zneužívání zastupitelské demokracie?

Problém nedostatečné reprezentace, problém zastupitelské demokracie, o kterém jsem mluvil, je na celém světě, protože třída politiků se vzdálila od veřejnosti, kterou má zastupovat. Vidíme to na celé řadě příkladů, na rostoucí korupci, na stále větším vlivu lobbistů a velkých hráčů, ať už jsou to mezinárodní společnosti nebo vlivné domácí zájmové skupiny. Tady se často objevuje pojem oligarchů, kteří alespoň podle zpráv, jež se dostaly na veřejnost, jsou ti lidé, kteří rozhodují. Politici hrají stále více jenom roli nastrčených figurek nebo loutek a provádí to zadání, které dostanou. Samozřejmě, když se takovýto pohled rozšíří, vede k neúčasti na volbách, k cynismu, k návratu postojů, které známe z období normalizace. Vede to k pocitu bezmoci typu „já bych rád něco dělal, nevím co, kromě toho, že jdu jednou za 4 roky volit a stejně ty volby jsou k ničemu.” A i když výsledek voleb dává nějaký signál, následuje po nich „bussines as usual”, pokračují staré pořádky a protest veřejnosti se do chování politiků nijak nepromítne. Tady se potvrzuje to, o čem se víc a víc mluví, že nestačí jednou za 4 roky volit. Novináři dokonce často popisují postoj politiků: „Jednou jste mě zvolili, tak mi dejte pokoj, nezajímají mě vaše názory, teď je to na mě.“

Možná je problém v tom, že ten program, za kterým politik jde, i kdyby ho chtěl čestně splnit, nikdy neodpovídá tomu, co se pak děje během těch čtyř let. Přijdou nové věci a politik rozhoduje bez mandátu, protože neví, či raději ani nechce vědět, co by si přáli jeho voliči, aby v té situaci udělal. On si vlastně dělá, co chce, pak se rozhodují klíčové věci typu přijetí eura nebo našeho postoje k válce na Ukrajině a politici volně rozhodují o něčem, k čemu nemají mandát…

Proto se víc a víc mluví o tom, jak občany zapojit do celkového procesu i v průběhu těch čtyř let mezivolebního období. Jeden z těch pojmů je pojem „deliberativní demokracie“, to znamená zdůraznění průběžné veřejné diskuze. Ukazuje to, že demokracie, to nejsou jenom volby, ale i diskuze o důležitých tématech, aby rozhodování nějakým způsobem odráželo názory veřejnosti, a ne jenom úzké skupiny.

Chomsky hovoří o výrobě konsensu. O tom, že média a politici velmi sofistikovaným způsobem prosazují vůli zájmových skupin…

To se dostáváme k další důležité kapitole, a tou je role médií. Média, která by měla být dodatečným bezpečnostním a kontrolním mechanismem v demokratickém zřízení. Vidíme, že dávno přestala plnit tu roli, protože jsou plně pod vlivem skupin, které mají ekonomickou a následně politickou moc. Takže ta role médií se naprosto vytrácí. Vidíme, že je to velký problém, který má své specifické příznaky v každé zemi. U nás dochází v poměrně velmi krátké době ke koncentraci médií do vlastnictví několika málo jednotlivců, kteří se ocitají přímo ve střetu zájmů. Pokud média porušují nějaká základní pravidla demokratických zřízení, tak to nemůže být dobré.

Dala by se na výstavě najít nějaká imaginativní složka, nějaké recepty, jak z krize ven? Jak znovu nastartovat proces, aby se moc vrátila zpět do rukou občanů, aby demokracie mohla fungovat lépe?

To je důvod, proč tato výstava vznikla. Když začnu od těch nejdetailnějších, nejkonkrétnějších případů, tak zde představujeme určité postupy, procedury, techniky, které umožňují zlepšovat účast občanů na podobě veřejného prostoru, to je to, v čem žijeme každodenně a co má samozřejmě vliv nejen na kvalitu života, ale i na celkové fungování demokracie. Na uspořádaných dílnách a diskusích v rámci výstavy došlo k setkání umělců z různých zemí a světadílů se zástupci občanské společnosti, kteří se mohli seznámit s postupy, jež se osvědčily v různých zemích a městech. To je ta jedna rovina. Druhou obecnější rovinu představují určité ideály a principy, které se celá výstava snaží komunikovat.

Demokracie je něco, co není jednou pro vždy dáno, není to něco, co nám někdo zařídí, to je něco, co záleží na nás, něco, co vyžaduje účast a trvalou péči. Takže když se budu chovat stejně, jako za doby normalizace, když se stáhnu do soukromí, když znovu začnu jezdit jenom na chalupu a budu někde nadávat a tím moje účast a postoj k věcem veřejným skončí, tak jenom otevírám větší prostor pro další negativní vývoj, který může dál pokračovat, nemá to nikdy dna, kam až to může dospět. Demokratické principy se mohou a mají uplatňovat i ve škole, v rodině, na pracovišti a samozřejmě v politických institucích. My víme, že lokální politika je mnohem kvalitnější, než ta celostátní. A proč? Jednak tam lidi na veřejné věci mnohem lépe vidí, ty věci jsou transparentnější, a taky se jich bezprostředně týkají. Proto to funguje lépe a také z toho vyplývá, že tato dimenze by se měla naší celkovou snahou dál šířit, měla by postupovat i do dalších pater politiky. Otázka ovšem je, jak toho dosáhnout.

Výstava ukazuje, že musíme víc vzájemně spolupracovat. Řešení větších úkolů, které přesahují lokální rovinu, je možné dosáhnout jenom pomocí vzájemné spolupráce. V současné době pozorujeme polarizaci společnosti, například polarizaci mezi Prahou a venkovem, mezi velkými a malými městy a vesnicemi. Fragmentace, která tu byla za normalizace, se vrací po nějakém období entuziasmu první poloviny 90. let. Vidíme, že podstatná část veřejnosti se vrací k podobnému chování, proto řada lidí začíná mluvit o druhé normalizaci.

Ještě zpátky k té výstavě. Co a jak mohou umělci dělat, aby demokracie nebyla na ústupu?

Myslím, že jsme to ukázali na řadě varovných i inspirativních příkladů, kdy umělec kriticky reflektuje určité jevy, ale také mobilizuje a inspiruje občanskou společnost. Umělecká díla pak nejsou jenom jednotlivé obrazy a fotografie, ale často dlouhodobé projekty, které trvají několik let. Jsou to projekty, jejichž součástí nejsou jen umělci, ale také lidé z jiných oborů, například v urbánních projektech také architekti, občané, novináři, podnikatelé, zástupci neziskového sektoru a státní správy. Je třeba, aby jednotlivé sektory vytvářely koalice a snažily se prosadit důležité reálné věci společně. Výstava obsahuje příklady takové spolupráce. Proto také děláme v průběhu výstavy, která běží až do poloviny března, diskuse, semináře, workshopy. Snažíme se dávat tyto skupiny dohromady.

DOX

V okamžiku, kdy sem přivedeme některé umělce, kteří mají zkušenost se spoluprací s občanskými iniciativami nebo profesními skupinami, obracíme se na odpovídající komunity u nás. To je další věc, že my jsme pořád kdesi na periferii. Někdy znovu vynalézáme kolo. Není to třeba, můžeme se ze spousty věcí poučit. Dialog by měl probíhat na mnohem intenzivnější úrovni. To je další rozměr naší výstavy. Existuje snaha propojit lokální příběhy a problémy, jako je příběh Ústí nad Labem a jeho konkrétní problémy, které jsou tam prezentovány. Ukázat, jaké jsou jejich širší historické i geografické souvislosti, protože řada předpokladů leží i v minulosti, i ve větším prostorovém měřítku. Například umělci z Jižního Tyrolska přijeli na zahájení výstavy a navštívili Ústí nad Labem, začali komunikovat s ústeckými umělci. To jsou všechno konkrétní příklady, které je dobré rozvíjet. A když se to bude dařit, tak může demokracie přestat být na ústupu, ale naopak začít znovu postupovat.

DOX, centrum současného umění, výstava MODY DEMOKRACIE, 14. 11. 2014 – 16. 3. 2015, další informace o výstavě najdete zde(external link).

Napsáno pro e-republiku

57
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
55 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
12 Autoři komentářů
hudryperpeter.idiotronicmirrorBéda Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
peter.
Člen

Nič také ako demokracia neexistuje.Možno dávno pred Kristom,v mestských štátoch antického Grécka,keď jej súčasťou bola aj ostrakizácia.Všetko potom čo nieslo názov demokracia,bolo plutokraciou alebo partokraciou ktorá však vygenerovala oligarchiu a zase prerástla do plutokracie.Preto aj u nás je v radoch partajníkov taký odpor k priamej „demokracii“. Už len taká zvrátenosť akou je výraz „export demokracie“ktorý praktizuje v súčasnosti „najdemokratickejí“ štát na svete – USA.Zavedieme u vás demokraciu,aj keby sme mali pozabíjať polovicu vášho ľudu.Ľud = démos. Alebo demokracia,v ktorej si väčšina nemôže uplatniť svoje práva proti menšine a musí sa jej prispôsobovať.Je to choré.Je to choré preto,že nám vládnu ľudia… Číst vice »

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Z řečí o demokracii jako vládě lidu – míněno „koho, co“ – se mi už dělá nevolno od žaludku a doplním Peterův názor o historické neexistenci skutečné demokracie. V dobách antických totiž tzv. demokracie bylo právo svobodných občanů být zapsán ve voličských seznamech a podílet se na správě věcí veřejných městského státu. Ovšem je třeba mít na paměti, že těmi právoplatnými občany byli svobodní lidé v době otrokářského zřízení – tedy jak velcí, střední nebo chcete-li „lidoví otrokáři“. Státy byly malé, otrokáři se znali navzájem a pokud někdo nahrabal výrazně více majetku – byl střepinovým hlasováním poslán do vyhnanství, aby… Číst vice »

Sio
Člen
Sio

peter. napsal Nič také ako demokracia neexistuje.Možno dávno pred Kristom,v mestských štátoch antického Grécka,keď jej súčasťou bola aj ostrakizácia.Všetko potom čo nieslo názov demokracia,bolo plutokraciou alebo partokraciou ktorá však vygenerovala oligarchiu a zase prerástla do plutokracie.Preto aj u nás je v radoch partajníkov taký odpor k priamej „demokracii“. Už len taká zvrátenosť akou je výraz „export demokracie“ktorý praktizuje v súčasnosti „najdemokratickejí“ štát na svete – USA.Zavedieme u vás demokraciu,aj keby sme mali pozabíjať polovicu vášho ľudu.Ľud = démos. Alebo demokracia,v ktorej si väčšina nemôže uplatniť svoje práva proti menšine a musí sa jej prispôsobovať.Je to choré.Je to choré preto,že nám… Číst vice »

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Už ti antičtí otrokářští demokraté by takového Babiše zapsali na hliněný střep a uložili na hromadu jako demokrata, jenž svým velkým majetkem nejvíce ohrožuje samu podstatu demokracie, a pro jistotu by jej na deset let vyhnali – ať si jde tam, kam ho srdce táhne. Ovšem pravdou je, že v těch primitivních časech by se za koblihu žádný svobodný občan otrokář koupit nenechal.

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Stane, na výstavě jsem nebyl, ale četl jsem o té výstavě o kousek výše: „Myslím, že jsme to ukázali na řadě varovných i inspirativních příkladů, kdy umělec kriticky reflektuje určité jevy, ale také mobilizuje a inspiruje občanskou společnost. Umělecká díla pak nejsou jenom jednotlivé obrazy a fotografie, ale často dlouhodobé projekty, které trvají několik let. Jsou to projekty, jejichž součástí nejsou jen umělci, ale také lidé z jiných oborů, například v urbánních projektech také architekti, občané, novináři, podnikatelé, zástupci neziskového sektoru a státní správy. Je třeba, aby jednotlivé sektory vytvářely koalice a snažily se prosadit důležité reálné věci společně. Výstava… Číst vice »

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Tato společnost jako sůl potřebuje především změnu společenského zřízení a ne takovéto výstavy. Už vidím ty podnikatele, zaplacené umělce, urbanisty a státní úředníky jak na těch workshopech dřou do úmoru jako koně na rychlé a skutečné demokratizaci společnosti. Pro mne – blbého venkovana – je to jen zase jedna vyčůranost mrhající peníze ve službách totality.

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

„Demokracie je forma vlády, na níž se všichni plnoprávní občané podílejí rovnou měrou – buď přímo, nebo prostřednictvím zvolených zástupců nepřímo v návrzích, vypracování a ustavení zákonů, podle nichž jejich společnost spravována.“
Já hlupák z Raduně si v posvátném úžasu představuji, jak se na té demokracii rovnoměrně podílí nějaký ten občan Babiš a třeba náš plnoprávný kostelník.

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

„Demokratické principy se mohou a mají uplatňovat i ve škole, v rodině, na pracovišti a samozřejmě v politických institucích“, pravil Jaroslav Anděl- snad s ďáblem v zádech nebo s hlavou v nebeských výšinách teorie. Ať si zkusí třeba založit odbory v některé ze soukromých firem.

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Stane, je mi líto, ale pod dojmem tohoto rozhovoru jsem pochopil jistou nesouměřitelnost často slýchaného rčení.. I když to vzhledem k fyzickým rozměrům je zarážející, tak může být až tak velký, že je jako lev.

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Vůl může být až tak velký, že je jako lev! Bože, proč já vůl jsem dnes na OM vůbec lezl?!!

PPK
Člen
PPK

Ten, kdo někdy alespoň chvíli přemýšlel o politice, tak ten dobře ví, že demokracie je již po desítky let zcela zprofanovaným pojmem a tudíž i velkým SOCIÁLNĚ TŘÍDNÍM problémem. A proč sociálně třídním? Protože malé hrstce lidí vždy každý nějaký ten společenský systém vyhovuje, zatímco zbylé velké většině lidí nevyhovuje. Jak? Inu, vždy zejména z důvodů ekonomických, které se následně ve zvětšené síle promítnou do roviny důvodů právních. Zkrátka, vždycky pouze a jen ti chudí, právě na tu zprofanovanost jakékoliv soudobé demokracie doplácejí. Jestliže tedy např. Jaroslav Anděl sám říká, že ta či ona forma demokracie je zneužitelná a zároveň… Číst vice »

PPK
Člen
PPK

Pokračování: … Základní otázka pro formulaci zadání totiž tedy zní: Potřebují lidé demokracii, anebo potřebují klidný a spokojený život s jistotou dobré přítomnosti a dobré budoucnosti při současném pocitu bezpečí a spravedlnosti? Život, který jim organizačně zajistí ten, kdo tento stát bude umět řídit tak dobře a zodpovědně, že všem ostatním se vyplatí, mu za to obětovat část výsledků a produktů své vlastní práce? A musí to být nutně demokrat, anebo jen jakákoliv – i třeba nějaká jiná – přirozená autorita, ať člověk či „stát“? Autorita, která je moudrá, spravedlivá a zodpovědná? A je tu tedy i poslední otázka: Když… Číst vice »

Sio
Člen
Sio

Stan napsal Sio, platí pro Vás totéž. U Vás mám podezření, že jste nejen nebyl na té výstavě, ale jste si ani pořádně nepřečetl ten rozhovor. Klidně si kritizujte výstavu, umělce i kurátora, rozvíjejte myšlenky o tom, že demokracie stojí za hovno nebo že tady není, ale alespoň se tam předtím zajděte podívat… Stane, proč by jsem měl chodit na výstavu, která si klade za cíl říci mi něco o něčem, co podle mě neexistuje? A v tom je smysl mého příspěvku. Mám na to prostě jen jiný názor, než vy, toť vše. Dnes se spousta umělců zaštiťuje demokracií a… Číst vice »

Sio
Člen
Sio

PPK: Lidé demokracii samozřejmě potřebují. Ale autentickou. Ale problém je, že ta skutečná je jaksi nedostatkovým zbožím, namísto ní tu máme uctívání zlatého telete.
Těžko demokracií zvát režim, který svou moc buduje na lži a křivení charakteru, zločinech, podvodech a dokonce válkách a olupování celých národů.

peter.
Člen

V posledných dňoch sme sa väčšina z nás zhodla na tom,že oba naše štáty sú kolóniou USA,v ktorej naši demokraticky zvolení zástupcovia ľudu musia v prvom rade presadzovať záujmy svojho kolonizátora,potom záujmy sponzorov politických strán ktoré sa presadili vo voľbách,potom svoje vlastné osobné záujmy a na záujmy ľudu sa už akosi nedostáva.No čo už je to za demokraciu,keď najvyšší,demokraticky zvolení predstavitelia štátu,musia skladať účty veľvyslancovi kolonizátora a svoje rozhodnutia si musia od neho nechať schvaľovať? Stan – Ani ja som nebol na tej výstave a prosím neurazte sa ale ísť na takú výstavu,je ako ísť na výstavu o príšere z… Číst vice »

zajoch
Člen

Protože jsem si nejprve urychleným způsobem přečetla diskusi a teprve potom článek, byla jsem udivena jeho zatracováním. Zdá se mi, že jeho obsah nijak neodporuje názorům, které jsou zastávány většinou diskutujících na tomto webu. Pokud se kritizuje chabá účinnost nebo dokonce neúčinnost takových akcí jako ta zde popsaná, tak potom by asi neměl dělat nikdo nic. Přece každý, kdo se chce nějak angažovat, dělá to co umí, může a dokáže. Mne, stejně jako Sia, také už slovo demokracie frustruje, to především v souvislosti s jeho zneužíváním v přípravě agrese na vyhlédnuté státy a v označování euroatlantického společenství za demokratické. Ale… Číst vice »

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

PPK, Vaše mínění: „Takže … rovněž i řeči o antice a podobné plané plky bych tady vynechal, protože rámcově ani systémově neuvažují VŠECHNY sociální vrstvy společnosti a jejich společenské a ekonomické vztahy.“ mne zklamalo, poněvadž právě ty plky o antice dokazují, že už od samého počátku demokracie byla jen pro někoho – tedy pro svobodné občany. To jsem si znovu připomínal v dobách slávy a stranického vůdcovství „Šlohprůpisky“. Pro něj je a bude občanem – a to podle jeho představ správně demokratickým – pouze „schopný“ vlastník minimálně továrny. A protože se tu vybavuji s lidmi mnohdy tak vzrušenými, že až… Číst vice »

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Paní, Zajoch, na tu výstavu bych nešel i kdyby byla bez vstupného, poněvadž svým zaměřením vytváří v lidech falešnou představu, že si za spoustu věcí mohou výhradně sami svojí neschopností spolupráce. Jenže schopnost spolupráce utiskovaných je dnes plánovitě rozbíjena vědecky podloženými metodami a zneužíváním médií a informačních technologií ke špatnostem tohoto druhu. „Demokraticky“ dnes spolupracují pouze ti, kteří se po vzájemné domluvě dokonale přisáli na cecíky státní kasy a různých zahraničních fondů „na podporu demokracie“. Těmto lupmpům – mnohdy velice vzdělaným „intelektuálům“ – přece nebudu dělat křoví, nebo jim dokonce nahánět ovce.

Sio
Člen
Sio

Stan napsal Stačilo napsat, vážení přátelé, že se vám slovo demokracie ekluje, ať už je použito v jakémkoli kontextu, a bylo by jasno. Vidíte slova „demokracie“ a „umělci“ a máte rudo před očima. A spustíte palbu na člověka, který udělal výstavu s „angažovanými umělci“, kteří se snaží vyprázdněný pojem demokracie naplnit skutečným obsahem. Jděte se podívat na tvorbu lidí, jako jsou Poitrasová, Farocki, Helgason, Chirico, Sczesny, Rahman a další. To nemá nic společného s českou knížecí bandou, na kterou jste zvyklí. A jste mu schopní vyčíst i to, že jako kurátor umělecké galerie dělá svoji práci. Dobře, uznávám, ujelo mi… Číst vice »

PPK
Člen
PPK

Zažil jsem jako dítě demokracii buržoazní, pak lidovou, potom socialistickou a nakonec zase znovu tu buržoazní. Typické pro tu demokracii první a poslední je, že nezná zdpovědnost za chod státu, za jeho suverenitu a prosperitu a jen o ní žvaní. Souhlasím se Siem, že slovo demokracie je dnes pojmem vyprázdněným, přičemž je jasné, že výtvarným či jiným uměním ještě nikdo prosperující stát nevybudoval. Jestliže článek má název „Jaroslav Anděl: Demokracie vyžaduje účast a trvalou péči“, tak se ptám: Kdo kdy v dějinách – o demokracii stejně spravedlivou pro všechny sociální třídy – jakkoliv pečoval? Já o nikom takovém nevím. Sio… Číst vice »

peter.
Člen

Možno,že keby článok viac kládol dôraz na umeleckú podstatu výstavy,tak aj diskusia by vyzerala inak.Mňa irituje to,že viac pozornosti článok venuje vysvetľovaniu pojmu „demokracia“,tomu aká je,aká by mala byť a aké sú jej chyby a to,že sa jedná predovšetkým o umenie je v článku akoby na druhej koľaji. Pravdou je to,že ak človek výstavu nevidel,nemôže ani hodnotiť ako sa všetky tieto pojmy súvisiace s demokraciou odrážajú v dielach vystavujúcich umelcov a sústredí sa iba na samotný pojem „demokracia“,ktorý pri tom ako je dnes vnímaný verejnosťou u nás,funguje ako červené plátno na býka.A ešte.Ak si uvedomíme,koľko ľudí z tých čo diskutujú… Číst vice »

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Stane, máte pravdu s tím zdiskreditováním Vámi uvedených pojmů. Ovšem to podstatné – to po čem všichni dobří lidé touží – je sociální spravedlnost. A přiznejme si, že odměňování umělců v očích lidí, živících se manuální prací nebo na přetváření hmoty vázanou duševní činností či třeba léčením nebo výukou lidí, bylo je a vždy bude problematické. Nedivte se mému označování umělců za děvky prodejné. Ti naši současní si to svým „dílem“ zasluhují až na pár čestných výjimek málem všichni. Píšu to bez obalu, že se jim budu vyhýbat velikým obloukem s upřímným přáním, aby pochcípali hlady. Vždyť třeba jeden z… Číst vice »

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

PPK, k vaší první otázce z mé praxe. Učil jsem jen o dva roky starší učně opravovat telefonní ústředny a mohu tudíž potvrdit, že nejlepší bylo provozovat demokracii jen jako užitečně prožitou chvíli oddechu, ve které jsem získával to nejpotřebnější – důvěru – a jinak se chovat jako přísný a náročný leč spravedlivý autokrat. Moji vyučenci mne zdraví a rádi vidí. Hru na demokracii ve škole, tak jak ji vidím dnes, považuji za vymývání mozků a za ztrátu toho nejcennějšího času.

Béda
Člen
Béda

K umění a umělcům. Je zajímavé, že většina z nich je vždy, za každého režimu prorežimní a potvrzuje zásadu „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Jenom menšina je kritická, nezištná a ochotna vyměnit pohodlí za ostrakizaci a mediální hanu. Kapitalismus většina umělců přivítala, protože si jako služební elita moci hodně polepšila. Není žádnou výjimkou, když nějaký umělec vydělá za několika hodinové vystoupení anebo za reklamní „dabing“ víc než tvrdě pracující zaměstnanec za několik let. Přesto je překvapující, když většina umělecké kavárny podporuje kníže, co má prý k lidu blíže a Bakalovu TOP09, která má v programu osekání státu na kost… Číst vice »

Dolmen
Člen
Dolmen

PPK napsal Potřebují lidé demokracii, anebo potřebují klidný a spokojený život s jistotou dobré přítomnosti a dobré budoucnosti při současném pocitu bezpečí a spravedlnosti? Souhlasím s PPK a myslím, že nejpromyšlenější a nejefektivnější systém přízení společnosti měli Inkové. Přitom nevím nic o tom, že by Inkové byli zrovna demokrati. Chápu ušlechtilé snahy Stana, avšak moje celé já rezonuje spíše se všemi ostatními diskutujícími. I já vnímám, a rovněž i celá řada mých známých, pojmy „demokracie, lidská práva, pravda a láska, humanita“ jako slova ze skupiny vulgarismů nehodících se do slovníku slušných lidí živících se prací. Považuji Prahu, stejně jako Georgius… Číst vice »

peter.
Člen

Hádame a sporíme sa o význame slova demokracia,pozorujeme javy a konflikty prebiehajúce okolo nás,uvedomujeme si hroziace nebezpečenstvo a snažíme sa aspoň svojimi diskusnými príspevkami dať najavo znepokojenie.V takýchto prípadoch je pre ohrozených dôležité identifikovať pôvodcu hrozby,spoznať jeho pohnútky a odhadnúť jeho zámery.Chceme poznať to,čo Pjakin nazýva „globálnym prediktorom“.
Po prečítaní nasledujúceho článku nadobúdam dojem,že situácia vo svete musí byť naozaj vážna,keď sa začínajú zviditeľňovať ľudia,ktorý pravdepodobne nemajú k onomu “ GP “ ďaleko. :
http://weissbach-info.webnode.cz/news/kdo-jsou-ty-globalni-kapitalove-trhy-jez-maji-schopnost-znicit-kohokoliv-na-svete-/

Sio
Člen
Sio

Stan napsal

A není právě to smutné? Že už nelze ani použít slova „demokracie“, „humanita“, „lidská práva“, „umění“, „pravda“, „láska“, aniž by se většina lidí v tomto státě okamžitě nenaježila? A není právě toto skrytý cíl těch, kteří nám vládnou? Svým pokrytectvím vyprázdnit ty pojmy, aby se lidé nakonec radovali z konce demokracie, humanity, lidských práv, umění, pravdy a lásky? A bez problémů přijali reálnou plutokracii a oligokracii, porušování všech myslitelných lidských práv, kýč, lež a nenávist, které se kolem nich stále více roztahují?

Stejně jako slova soudruh nebo komunista, či bratr.

zajoch
Člen

Georgie, já s vašimi názory ve velké většině souhlasím, ale v některých případech mi připadáte trochu nespravedlivý. Zde například je to generální odsouzení článku na základě toho, že je veden v jakémsi uměleckém centru a vychází z názorů kurátora výstavy, jejíž projekt realizovali lidé od umění. Alespoň tak jsem to pochopila. To je přece podle mne vedlejší, zásadní je snad obsah rozhovoru. Ten by se měl podrobit kritice, ať negativní nebo pozitivní, podle toho co si zaslouží. Zde bych měla výhrady i ke konstatování Bédy, že většina umělců je vždy, za každého režimu prorežimní a jenom menšina je kritická …atd.… Číst vice »

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Vážená paní Zajoch! Nelze mi kritizovat toho kurátora, jak žádáte, aby to za současného společenského režimu nebylo na prokurátora. Zákony na to máme. Napíši tedy, že je to člověk velmi pravděpodobně velmi dobře finančně zajištěný a svojí jistě harmonicky rozvinutou osobností tak cele pohroužený do historie umění a uměleckých problémů současnosti, že jeho znalosti životní reality převážné části našich spoluobčanů jsou úplně stejně hluboké a obsáhlé jako u našeho současného pana premiéra. Protože si však je jist významností a jedinečností závažného kulturního počinu, jehož se propagovanou výstavou spoludopustil, tak se nám pan kurátor v publikovaném rozhovoru svěřil se svými názory… Číst vice »

Alena
Člen
Alena

nebyla jsem na výstavě a nemohu posoudit její kvality. Slovo demokracie je zprofanovaný a vyčpělý pojem. Souhlasím s paní Lenkou Procházkovou, že je zapotřebí začít s něčím takovým jako bylo národní obrození. To jest učit lidi dějiny národa, postavit se proti vymývání mozků ve společnosti. V novodobém národním obrození nebude slovo demokracie tahákem. Proč je Čína a Rusko( a to i přes útoky na rubl) úspěšná? Protože přes obrovské sociální nerovnosti, které zajisté v těchto státech jsou, tahají jejich vlády za ten správný konec- za prosperitu země. Odolávají tomu, aby se staly zcela závislými na nadnárodních koncernech a aby fakticky… Číst vice »

zajoch
Člen

Tak se mi zdá, že tu mluvíme jeden o koze a druhý o voze. Nic ve zlém. I tak si vás vážím pane G. z Raduně. Ona stejně naše vzájemná debata zde by ani být nemusela. mea culpa

Béda
Člen
Béda

Ve skutečnosti existuje bez ohledu na politickou formu (rsp.název) pouze diktatura. V každé společensko-ekonomické formaci diktuje svou „demokracii“, svou politiku zbytku společnosti ta část, která má v rukou její ekonomickou základnu. V otrokářské otrokáři, ve feudální feudálové, v kapitalistické kapitalisté a v socialistické proletariát. V každé společensko-ekonomické formaci tvoří vládnoucí kategorii „lid“ jiná část společnosti. Ta část, která je z hlediska ekonomické základny společnosti méně významná si musí nechat diktovat těmi kdo mají v rukou skutečnou moc (pilíře ekonomiky -finanční systém, surovinovou bázi, průmysl, půdu, lesy, média…) její politiku. Proto je do změny klíčových vlastnických práv ve společnosti prakticky bezvýznamné… Číst vice »

Béda
Člen
Béda

Myslím, že pro zjištění podstaty demokracie je určující v koho prospěch, v čím zájmu je politika prováděna a čí zájem je potlačován, marginalizován, upozaďován.

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Bédo, díky za definici, z níž jasně vyplývá, že za minulého a nyní ze zákona zavrženého režimu jsme tu socialismus neměli ani náhodou. O komunismu občas blábolí úplní tupci. Proletariát nediktoval. Ten trvale nediktoval snad nikde nikdy. Proletariátu „ukazovala správnou cestu“ KSČ – předvoj dělnické třídy – což v mém okolí byli „uvědomělí“ potomci bývalých kulaků, fabrikantů a jiných proletariátu třídních nepřátel. V tomto faktu vidím hlavní příčinu toho, že se tzv. socialismus bez podpory Moskvy tak rychle a snadno rozložil. Ovšem soudruzi v KSČM si to při svých vědeckých analýzách nehodlají přiznat.

mirror
Člen
mirror

Stan napsal A není právě to smutné? Že už nelze ani použít slova „demokracie“, „humanita“, „lidská práva“, „umění“, „pravda“, „láska“, aniž by se většina lidí v tomto státě okamžitě nenaježila? V současném režimu tato slova neznamenají vůbec nic, jejich obsah nelze přímo definovat, aniž by se definice nedostala do přímého konfliktu s reálným kapitalismem, jaký tady máme. Nemám sice přímý důkaz, ale státy, se kterými bychom se rádi srovnávali, jsou na tom stejně jako my a těm ušlechtilým žvástům už lidé u nich nevěří. Slovy jako je demokracie, lidská práva a svoboda lze bít po hlavě konkurenci, například Čínu, Rusko… Číst vice »

Béda
Člen
Béda

Georgius z Raduně,

ty dva mé příspěvky patří k sobě. Nymí jsou prosazovány zájmy velkého kapitálu, který je prosazuje skrze „své“ strany. Před plyšákem byly skrze KSČ prosazovány zájmy ve prospěch proletariátu. V zájmu proletariátu bylo mít bydlení, práci, sociální jistoty, rostoucí životní úroveň, dostupné vzdělání, bezpečnost a mír…

Béda
Člen
Béda

taky pracovní práva…

Béda
Člen
Béda

V zájmu kapitálu je mít co nejnižší daně a omezení z hlediska pronikání a nabývání kapitálu, zprivatizovat a omezit stát, jeho kontrolní a výkonné pravomoce nad kapitálem, podřídit stát kapitálu, zadlužit jej, maximalizovat zisky vlastníků kapitálu etc..

Béda
Člen
Béda

Taky omezit pracovní práva, povinnou solidaritu, apod..

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Béda napsal Georgius z Raduně, ty dva mé příspěvky patří k sobě. Nymí jsou prosazovány zájmy velkého kapitálu, který je prosazuje skrze „své“ strany. Před plyšákem byly skrze KSČ prosazovány zájmy ve prospěch proletariátu. V zájmu proletariátu bylo mít bydlení, práci, sociální jistoty, rostoucí životní úroveň, dostupné vzdělání, bezpečnost a mír… Ano, je to pravda a jsem rád, že tomu tak bylo. Ovšem pravda také je, že to byla „generální linie“ prosazovaná a kontrolovaná z Moskvy, kterou se místní předvoj dělnické třídy neopovažoval veřejně porušovat a nejednalo se tedy o onen diktát samotného proletariátu ostatním. Ani ten proletariát však u… Číst vice »

Béda
Člen
Béda

Georgius z Raduně napsal Ano, je to pravda a jsem rád, že tomu tak bylo. Ovšem pravda také je, že to byla „generální linie“ prosazovaná a kontrolovaná z Moskvy, kterou se místní předvoj dělnické třídy neopovažoval veřejně porušovat a nejednalo se tedy o onen diktát samotného proletariátu ostatním. Ani ten proletariát však u nás téměř neexistoval v čisté definiční formě, poněvadž téměř každý měl u nás nějaký někdy jen skromný majetek a tedy víc než jen své vlastní děti. Před plyšákem byly prosazovány „zájmy proletariátu“ také z prostého sedláckého poznatku, že má-li kůň dobře táhnout, je třeba občas sypnout i… Číst vice »

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Mirrore, Vaše charakteristika sociální demokracie – zrádců dělnických mozolů dle mého dědečka – je stručná a přitom výstižná.

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Bédo, nemám sebemenší důvod Vám oponovat. Ve své věčné touze po přesnosti pouze upozorňuji na „drobnosti v praktickém provedení“.

Béda
Člen
Béda

Georgie,

váš příspěvek jenom potvrzuje, že ani v jednom zřízení žádná skutečná absolutní svoboda politické volby neexistuje. Neexistovala tehdy a neexistuje ani nyní. Je to nedosažitelný cíl, zrovna tak jak byl nedosažitelný komunismus. Byla omezena jak vnitřními tak vnějšími politickými a ekonomickými faktory. Nyní to dokonce pozorujeme u velmoci kapitalistického Ruska, které se snaží mezinárodní globalizovaný kapitál kolonizovat.

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

Bédo, ono to bude tím, že svoboda je poznaná nutnost. Svobodně jsem volil Zemana i když je považuji za člověka pracujícím lidem škodlivého a své současné politické pozice nehodného. Ale svobodně jej budu bránit proti všem, kteří by jej z této funkce chtěli vyštvat. A to vše ve jménu té demokracie, která vlastně nikdy neexistovala a neexistuje. No uznejte, jestli fakt nejsem doopravdy vůl jako lev!

Georgius z Raduně
Host
Georgius z Raduně

A na dobrou noc ještě tu o parlamentní demokracii – tentokrát v Bruselu:
„Je to ovšem dost těžké, když máte na projev v parlamentu určenu jednu minutu a pak vám vypnou mikrofon. Máte tak prostor na tři dlouhé věty, anebo na pět kratších. Koncepční řešení by měly vymýšlet levicové strany spíše v klidu doma. Zatím nemám pocit, že by si s tím někdo u nás na levici lámal hlavu.“
Takto na Prvních zprávách referuje náš europoslanec Jan Keller

Béda
Člen
Béda

Georgius z Raduně, asi to bude tím, že člověk musí být realista. V daném okamžiku byla možná pouze volba Zeman – Schwarzenberg. Já osobně tomu říkám volba menšího (anebo většího) zla. Volba dobra z mého pohledu vůbec neexistovala. Jinak pokud jste zmínil, že předtím politici chodili pro instrukce do Moskvy, tak dneska chodí na americkoz ambasádu, ve vážnějších případech cestují na kobereček a pro instrukce do Washingtonu, kde působí v pozici „pekinských“ pinčů čekajících na blahosklonné přijetí u páníčka „mandarina“. Koneckonců i rok 68 byl o tom, že pravidla subordinace musejí být zachována. Ani dnes tomu není jinak. Dokonce i… Číst vice »