Jižní kotel: Virtuální vítězství Ukrajinské armady a faktická porážka jejich elitních sil

Dne 4. 8. 2014 některá naše média přinesla zprávu o tom, že se přes 400 vojáků ukrajinské armády vzdalo do Ruska. Zahraniční weby, zejména ukrajinské, přinesly dne 7. 8. 2014 další část příběhu – přes 1000 vojáků Ukrajinské armády se podařilo probít z takzavného „Jižního kotle“.

Kde je začátek příběhu a co se vlastně stalo?

Vše začalo nástupem nového prezidenta ukrajiny Porošenka do funkce. Citujme ze zprávy vydané dne 16. 7. 2014 na idnes.cz: „Ukrajinský prezident Petro Porošenko plánuje navrhnout dočasné příměří na východě Ukrajiny jako začátek svého mírového plánu. Bojové akce prý mají být ukončeny ještě tento týden. Příměří by mělo být vyhlášeno v okamžiku, kdy armáda uzavře hranice s Ruskem.“

Ve skutečnosti se jednalo o klasický newspeak – žádné příměří nemělo být uzavřeno. Měla být uzavřena hranice s Ruskem. Tím se měla odříznout domobrana od zásobování a následně měla být vyhlazena. Útok začal na obou stranách – ze jihu z Amvrosiivky a ze severu z obce Stanycja Luhanska.

Do boje byly vrženy ukrajinské elitní jednotky – 72., 51., 28. a 24. mechanizovaná brigáda a 79. výsadková brigáda. Celkově mělo bojové uskupení cca 5 000 vojáků
(zdroj: http://ru.wikipedia.org/wiki/Южный_котёл). Proti nim stály spočátku jen lehce vyzbrojené a špatně koordinované jednotky domobrany. Proto již 19. 7 .2014 mohl Kyjev hlásit odříznutí zásobovacíh tras a uzavření hranic.

Co se tedy stalo mezi 19. července a 7. srpnem 2014, kdy se zbytkům zdecimovaného uskupení v počtu něco málo přes tisíc mužů podařilo probít z jižního kotle?

Ukrajinské ozbrojené síly nebyly schopny vytvořit kontrolu nad Doněckým hřebenem a hlavní silnicí, procházející touto oblastí. V důsledku prudkého odporu domobrany, ukrajinské síly jen částečně splnily úkol – na hranice zůstala „díra“ široká 80-100 km. Střety se přestěhovali do poziční fáze. Začaly se projevovat problémy, které byly při plánování této operace podceněny:

1. Logistika. Začnu citátem: „Amatér hledí na výzbroj, profesionál na logistiku.“ Zásobování takového uskupení je logisticky náročné samo o sobě. V bojových podmínkách s téměř nefunkční organizací, již ukrajinská armáda bezesporu je, se jedná o úkol na hraně možností. Skutečnost byla mnohem horší. Toto uskupení poslali do týlu nepřítele. Zanedlouho začalo docházet jídlo, voda, střelivo a palivo.

2. Partyzánská válka. Opět použiji citát, tentokrát z knihy Umění války. „Mistr Sun pravil:

Jsme-li to ovšem my, kdo si nepřeje střet
pak nás nepřítel nesmí napadnout
i kdybychom hájili ležení
toliko do písku načmárané –
zavedeme-li ho jinam

Sami majíce před očima
tvar a podobu nepřítele
zůstaneme mu neviditelní
bez tvaru bez podoby

Zůstaneme celiství
zatímco nepřítel bude rozdělen
zůstaneme stmeleni v jediný šik
zatímco on se rozpadne na deset dílů

A udeříme-li na něj v takové chvíli
bude nás rázem jakoby deset na jednoho.“

Ukrajinská (tak jako naše) armáda je cvičena na boj velkých uskupení. Dává tak nepříteli značnou výhodu. Nebyla a není cvičena na boj s relativně malými, mobilními, vysoce motivovanými jednotkami domobrany, které znají perfektně místní terén. Jednotkami, které se odmítají nechat zmasakrovat, a využívají všechny výhody partyzánského způsobu boje. Ukázka taktiky domobrany „udeř a uteč“ je zde.

3. Úroveň použitých prostředků. Plošné bombardování měst, zabíjení civilistů, dětí a žen po stovkách spůsobilo sjednocení odporu proti Kyjevu a zmnohonásobilo příliv dobrovolníků do domobrany. Jestliže v počátcích konfliktu bylo na straně domobrany do 5 tisíc aktivních bojovníků, v současné době má pod sebou jen Strelkov, 10 tisíc bojovníků. Kde se vzali? Samotný Kyjev přiznává, že jen policistů zběhlo 20 tisíc.

4. Kvalita velitelského sboru. Ukrajinským ministrem obrany byl jmenován Valerij Heletej. O jeho způsobilosti vykonávat tuto pozici nejlépe hovoří jeho slib, že přehlídka vítězství bude v Sevastopolu na Krymu. Dalším důležitým mužem je Andrej Parubij. V roce 1991 založil společně s Olehem Ťahnybokem Sociálně-národní stranu Ukrajiny, která kombinovala radikální nacionalismus s neonacistickými prvky (např. názvem nebo znakem připomínajícím symbol wolfsangel). V letech 1998 až 2004 vedl Parubij polovojenskou složku strany zvanou Vlastenci Ukrajiny. V roce 2004 byl Parubij jedním z čelných představitelů tzv. oranžové revoluce. V únoru 2010 požádal Evropský parlament, aby europoslanci přehodnotili svou negativní reakci na vyznamenání Stepana Bandery titulem Hrdina Ukrajiny. Od prosince 2013 do února 2014 byl jedním z komandantů tzv. Euromajdanu, koordinoval dobrovolnické jednotky obrany účastníků protestů.Po vítězství Euromajdanu a svržení prezidenta Viktora Janukovyče byl jmenován tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.

Na druhé straně konfliktu byl nejviditelnější postavou Igor Girkin (Strelkov), zkušený veterán tří válek (nyní zřejmě těžce zraněn) Nebyl samotný. Začínají se vynořovat další talentovaní velitelé – jako je je velitel praporu „Přízrak“ a současně velitel domobrany Lugansk – Alexej Brain, nebo Alexander Zaharčenko – předseda vlády Doněcké republiky.

5. Kvalita mužstva. Na straně Kyjeva bojují dvě skupiny vojsk:

a) Ukrajinská armáda
b) Soukromé armády oligarchů, žoldáci a jednotky Pravého sektoru

Ukrajinská armáda se nyní skládá převážně z násilím odvedených vojáků bez výcviku a bez motivace. Na Ukrajině byla vyhlášena již třetí mobilizace, proti které se zvedá stále větší odpor (zdroj: např. zde a zde). nebo zde.

Druhá skupina bojující na straně Kyjeva jsou soukromé armády oligarchů, žoldáci a jednotky Pravého sektoru kteří bojují za peníze. Tyto polovojenské jednotky se používájí převážně jako čistící – tedy při provádění genocidy civilního obyvatelstva. Typický představitel je fašistický prapor Azov .

Na druhé straně fronty nyní bojuje zejména místní domobrana, doplněná dobrovolníky z Ruska. Okrajově na straně domobrany bojují i jiné národnosti – Srbové, Češi, Španělé. Jedná se o vysoce motivované vojáky, mnohdy s bojovou zkušeností z Čečenska a s vojenským výcvikem u různých druhů vojsk.

Tyto okolnosti měli za následek následující skutečnosti:

• Jednotky Kyjeva byly pod neustálýmy útoky od neviditelného nepřítele, který využívá taktiku partyzánského boje – udeř a uteč.
• První byla zničena u Zelenopole skoro celá 72. mechanizovaná brigáda. (Video zde)
• Ostatní součásti bojového uskupení byly ničeny po částech neustálým odstřelováním.
• Situace se stávala neudržitelnou. Kyjev přiznal ztrátu sedmi letadel při pokusu o zásobování obležených jednotek. Další pokusy o zásobování po zemi skončily zničením zásobovacích konvojů.
• Demoralizovaní vojáci, bez velení, jídla a munice začali hromadně přecházet do Ruska.

4. 8. 2014 Do Ruska uteklo přes 400 ukrajinských vojáků.
7. 8. 2014 Odstupuje z funkce Andrej Parubij – tajemník Národní bezpečnostní a obranné rady Ukrajiny (orgánu, který řídí Ministerstvo obrany a ozbrojené složky).
8. 8. 2014 Zbytky zdecimovaných sil v počtu něco přes tisíc mužů uniknou z obklíčení. Na místě zanechají desítky kusů obrněné techniky.
9. 8. 2014 Porošenko dal pokyn k prošetření, proč selhala speciální operace na hranici s Ruskem.

Celková ztráty Ukrajinské armády v mrtvých a raněných v jižním kotli jsou odhadovány na 2 -3 tisíce lidí. Bylo zničeno vybavení tohoto bojového uskupení. Navíc část z tohoto vybavení přešla do rukou domobrany. 8.srpna domobrana uvedla, že se zmocnila 67 kusů bojové techniky v různých stupních poškození, včetně 18 systémů „Grad“, protiletadlových systému „Vosa“, 15 tanků a obrněných transportérů, houfnic, přenosných protiletadlových systémů a BVP.

Závěr

Byly zničeny elitní jednotky Ukrajinské armády. Jejich obnova v dohledné době není možná. Tím došlo alespoň k částečnému vyrovnání sil. Masivní ztráty na straně Kyjeva vedly k vystřízlivění ohledně rychlého konce války. Zvednul se odpor proti další mobilizaci. Lidé nechápou proč by se měli nechat zabíjet. To spolu s faktickým ekonomickým kolapsem Ukrajiny vede k velkému sociálnímu napěti. A zima se blíží….

Další podrobnosti na http://ru.wikipedia.org/wiki/Южный_котёл