K výročí Krymu aneb Co ve filmu nebylo

Popis loňských události na Krymu od místního obyvatele

Odjíždět jsem se nechystal. Za prvé není kam. Za druhé můj děd neosvobozoval Krym od fašistů proto, aby jim ho jeho vnuk daroval. Chystal jsem se na nejhorší, protože žiju v oblasti, kde je plno Tatarů. Každou chvíli se mohlo stát, že nám začnou vylamovat dveře. Viděl jsem ty tváře sousedů… Měl jsem z nich pocit, že po nocích brousí nože. Jediné, co mě uklidňovalo, že mě jen tak nedostanou… a pár si jich sebou do záhrobí vezmu. Pak se ale objevil Babaj s kamarády a začalo to být klidnější.

Zvláštní pak bylo, že až do září jsem nemohl dostat ruskou občanku, protože ti samí Tataři doslova okupovali všechny kanceláře migračního. Poté, co se ukázali „zdvořilí lidé“, Tataři začali vášnivě milovat Rusko. Ačkoli si moc dobře pamatují na jejich oranžové nálady, když v roce 2004 začal vládnout Juščenko. Jak se později ukázalo, „zdvořilí lidé“ přišli jen tři dny před připravovaným pogromem, který chystali Američané. Ruce měly být tatarské, řídit to měl Džamilev. Sám jsem viděl, jak k Mustafu Džamilevovi přijížděli ti samí gentlemani, kterým na čelech přímo svítilo „CIA“ a „State Department“. To oni mu vnukl myšlenku „samozachvatů“ (squattingu). Obyčejní Tataři byli přinuceni zaplatit za provedení samozachvatu 5 tisíc dolarů. Znám to nejen z doslechu, protože jsem pracoval v televizi a měl kontakty s její tatarskou redakcí. Pindosi prostřednictvím Džamileva a Čubarova slibovali Tatarům domy zabitých Rusů a motivovali je asi takto: „Oni vás deprotovali, vy proto máte právo na jejich veškerý majetek.“ Když si vzpomenu, co se dělo, zdá se mi, že spím a mám při tom noční můru.

Když jsem se dozvěděl, že nad vládními budovami zavlály ruské vlajky, uklidnilo to moji duši. Od té chvíle nebyl v ulicích vidět ani jeden Tatar, žádné mítinky a shromáždění. A to už se má duše upokojila ještě více. Zvláštní poděkování patří Ramzanu Kadyrovovi.

Jeden z místních Tatarů nám řekl, že přijel člověk, který jim předal poselství od Kadyrova. A podle jeho slov znělo asi takto: „Jestli se nějakému Rusovi zkřiví vlas na hlavě, tak celou tu vaši sebranku do 24 hodin zlikvidujeme!“ No, a od té chvíle skončily všechny mítinky a pochody. Chvála a sláva našim Bohům, že jsme znova v rodném Rusku, že jsme znova sjednocený stát. A že máme tak moudrého a silného Hospodáře! Ať žije Rusko! Blahopřání všem ke Krymskému vítězství!

O Čečencích se nemluvilo. Oni však byli zde i na Gončaru. Už jen svojí přítomností pomohli schladit horké hlavy mezi radikálními Tatary, ale i mezi nacisty, kteří se pokoušeli prorazit na Krym. Navíc ještě pročesávali Krymské hory, likvidovali úkryty a tábory Hizb ut-Tahríru. Musím upřímně říci, že to změnilo naše mínění o Čečencích radikálně k lepšímu.

Zdroj: Andrej Kuprikov – Livejournal

Překlad: Stan

Námět: Starý doktor