Kandidát na šéfa KSČM Skála: Tam, kam dnešní vláda, nehnala české jednotky ani „Třetí říše“. Stěhování národů zvrátí až úplně jiná Evropa…

Reklama


Historik, publicista a jeden ze dvou uchazečů o post předsedy KSČM Josef Skála se pro ParlamentníListy.cz zamýšlí nad aktuálním vývojem v nejzávažnějších otázkách světového dění, jako jsou Sýrie, migrační krize, pokles čínské ekonomiky i hrozba nové světové ekonomické krize. Západní Evropa nás podle doktora Skály vnímá jako kolonii a není důvod nemít normální vztahy s Ruskem, na jehož trhu se můžeme plně realizovat. A Merkelová? Z jejích grimas a řeči těla je prý vidět odevzdanost hraničící s kapitulací.

Ve Spojených státech vrcholí volební kampaň a nutno říci, že se daří zejména protisystémovým kandidátům, především Donaldu Trumpovi, který přiostřuje rétoriku. Existuje poučka, že kandidát, jenž vyhraje primárky v Jižní Karolíně, zpravidla bývá republikánským nominantem. Bude tomu tak podle vás i v tomto případě? Co by měl český čtenář vědět o průběhu primárek v USA? Komu dáváte šance?

Komu bije srdce nalevo, drží palce Sandersovi. Velké prachy to však – soudě podle „super úterý“ – asi zvládnou převálcovat i letos. Trump je kolosální histrión. Z těch nabubřelých frází však lezou i docela holubičí gesta – ač třeba vůči muslimskému světu či „chicanos“ zrovna ne. Na mne však přesto dělá dojem hafana, který víc štěká, než kouše. Tím důležitější je jiné kritérium – jak moc má kdo na nezávislost, jakkoli děravou jako řešeto, na „establishmentu“, jenž se zakopal už za Bushe a Cheneyho. Tady je na tom, je-li řeč o možných finalistech, nejhůř madam Hillary. Za tu lobbují jak „banksters“, tak zbrojaři a válečnická vrchnost. To snad raději i Michael Bloomberg, který před časem avizoval, že do toho možná půjde na divokou kartu. A do kampaně investuje i miliardu vlastních dolarů. Kruhům, jež to dosud měly pevně v rukou, se očividně nabízel jako záložní eso v rukávu. A to třeba i do tandemu v případě, že vyhraje „nesystémový“ kandidát. A vůli voličů, majících těch „systémových“ plné zuby, vezme smrtelně vážně i pak. Z té sorty jsou Sanders i Trump. Vedou si nad očekávání. Pro „elity“ je to šokující varování.

Závěrem se podívejme na Rusko a Ukrajinu. V Kyjevě se rozkládá vláda, premiér Jaceňuk přišel o většinovou podporu v parlamentu, nestojí za ním ani prezident Porošenko. Současně se nijak nezlepšuje ekonomická situace Ruska a na Donbase jsou sporadické přestřelky. Co očekávat od příštího vývoje? Je možné ještě vlastně zajistit územní celistvost Ukrajiny v jejích hranicích z konce roku 2013?

„Postkomunismus“ je šampionem spousty lumpáren. Ukrajina v nich vede o koňské délky. O „mafiánském kapitalismu“ hudral už imám „pravdolásky“. „Prorůstání organizovaného zločinu do politiky“ melduje i BIS. Na Ukrajině jsou politika a banditismus siamská dvojčata. Když Porošenko vyzval parlament, ať Jaceňuka odvolá, desítky poslanců opustily sál. Za milion dolarů. Pro každého. Popularita Jaceňukovy partaje se propadla pod tři procenta. „Yatse“ však dosadila Amerika. A tak zatím vládne dál.

Victoria Nulandová – madam „Fuck the EU“ – si totiž povolala Valentina Nalivajčenka, šéfa ukrajinských „tajných“. Vázací akt CIA prý podepsal už počátkem 90. let. Coby někdejší frekventant akademie KGB. „Krasnogo znameni“ – a „imeni J. V. Andropova“. Šušká se, že má střídat Porošenka. K řídícím oficírům ho provázela „plynová Julie“. Té prý slíbili předsedkyni parlamentu. Premiéra, cvrlikají jiní vrabci, má dělat Turčynov, šéf rady státní bezpečnosti. Ti dva veleli jak teroru, jímž státní převrat startoval, tak tomu proti Donbasu, jenž ho nepustil přes práh. Chystají-li se klíčové posty právě pro ně, dvě zprávy v jedné to i vysílá. Kyjev už bude jen utahovat šrouby. A „demokratické“ divadýlko už odpískala i zahraniční režie.

Galerka u koryt rozkrádá i peníze, jimiž se státní bankrot odkládá zvenčí. Těm, kdo jich Kyjevu naslibovali mnohem více, to nabízí alibi, jak mu už nedat nic. MMF to deklaroval natvrdo. Pro „dolních čtyřicet milionů“ je to pohroma. Ukrajina se propadá do „třetího světa“. Evropu čeká i migrační vlna z „vnitřních zdrojů“. Chaosu nabídne masu vymytých mozků. Těm, kteří nezblbli a zůstanou doma, však chybějí kultivovaní mluvčí. Řada jich skončila za mřížemi. Ostatní většinou v zahraničním exilu. Skutečná opozice viditelná i v politice je mimo hru. Pravé zadání „Majdanu“ je u cíle. Z Ukrajiny zjančené amokem je předpolí „hybridní války“. Vabanku za „změnu režimu“ v Rusku.

Donbas mu ukázal červenou kartu. Kyjev už na něj nedosáhne. Je na dně. Držet se dohod z Minsku žádají i Paříž a Berlín. Stonásob vážnější je jiná věc. Na ruských hranicích se kupí vojenská síla, jaká tu nebyla od června 1941 – řečeno s profesorem Stephenem Cohenem, jedničkou americké „kremlologie“. Ten nápad je zralý na svěrací kazajku. A k tomu i naprosto kontraproduktivní. Posiluje totiž právě pól, jehož krédem je suverénní Rusko. Dilema, které je osou ruského novověku, je zpátky na scéně. Kapitalismus urvaný ze všech řetězů tu zkrachoval už dvakrát. Na první pokus za Romanovců, na druhý za Jelcina. Za zdejších klimatických podmínek – vzdáleností i jiných zvláštností – sráží většinu do nouze. Pod knutu vnějších financí však nahání i byznys.

Rusko, chce-li zůstat suverénní, musí ostré lokty držet v mezích. Tím spíš, že se tu – více než kdekoli na Západě – sápou hlavně po přirozených monopolech. Parazitní rentě z bohatství, jež zemi nadělila příroda, vyhlásily válku už revoluce srážející feudální trůny. Právě tím začal i Putinův tým. Pokračuje v tom tichým krokem myslivce, o to však vytrvaleji. Ekonomická válka, jíž Rusko čelí, mu tenčí zdroje. Sociálnímu napětí předejde jen regulace vstupující do jejich distribuce. Jen vlastními zdroji disponuje i reindustrializace. Rusko to vyvazuje z dluhové pasti, do níž je vlečou „banksteři“. Řešením, které si nelže do kapsy, jsou jen svébytná emise i úvěr. Rubl krytý vlastními aktivy – a ne „rezervními“ dolary. O těch se, že jsou jen z „řídkého vzduchu“ („out of a thin air“), ví i v Americe.

Ruská suverenita – a parazitní renta – se snášejí stále hůř. Jejich střet skicuje rozcestí, na něž to bere celý svět. Jak na ten gordický uzel vyzraje Moskva, bude mít širokospektrální dopad i tentokrát.

Celý rozhovor najdete v Parlamentních listech

Přejít do diskuze k článku 5 komentářů