Kdo je vůbec kdo? A co je vůbec co?

Reklama


Můj děda býval v době tzv. První Masarykovy Demokratické Republiky často členem zastupitelstva obce. Jednou vyprávěl, jak hned první dny po obsazení republiky Hitlerem a vznikem Protektorátu Čechy a Morava (německy Protektorat Böhmen und Mähren od 16. března 1939 do 8. – 9. května 1945) přišel na obec přípis, aby zastupitelstvo sepsalo a odeslalo na okresní úřad jmenný seznam obyvatel obce, kteří se štítí práce, kteří jsou židovského vyznání, kteří jsou cikány a až na posledním čtvrtém místě byla žádost o seznam komunistů.

Tak to sepsali a odeslali na vyšší místa, příkaz nadřízených se musí pečlivě splnit. Zajisté vůbec netušili, nač vyšší místa potřebují takové seznamy. A i kdyby tušili (což je nepravděpodobné), stejně by seznam obyvatel museli tak jak tak sepsat. Sice se té žádosti podivovali, vždyť přece každý ví, kdo je v naší vesničce cikán a kdo žid a kdo komunista, no ale když si to úřady přejí, tak jim to pošleme. Největší problém měli s nalezením lidí, kteří se štítí práce. Copak máme uvést nějakého bezzemka, který nemá žádné pole a práci žádnou nemůže sehnat, teď sice nepracuje, ale když má práci, tak pracuje usilovně a poctivě. Takže uvedli v odpovědi, že v naší vesničce nenašli člověka štítícího se práce, nebyl k dispozici žádný. Taky neuvedli žádného komunistu, protože Komunistická strana byla zákonem zakázána. Zato ale poctivě uvedli seznam všech cikánů, kteří u nás bezproblémově žili po staletí. Měli u nás vymezenu takovou malou část obce (dnes bychom řekli ghetto), kde měli asi takových deset na sebe nalepených miniaturních domečků. Pokud si i já pamatuji, nikdy s nimi nebyly žádné problémy. Živili se jak uměli, ale krádeže si samozřejmě ani v nejmenším nedovolili, chodili občas po žebrotě, to jo. A ještě taková zajímavůstka – všem cikánům se tykalo, byť by to byl starý kmet. I já jsem jim tehdy tykal, bylo to jakoby samozřejmé. Dnes už bych si to zajisté nedovolil.

No a 21 členů rodiny Kubíkových bylo v roce 1943 umučeno v Osvětimi – hlad, plyn a pece. Možná někteří ze čtenářů znají Jožinu Kubíka a jeho tzv. horňácký folklór, fakt byl vynikající, horňácké „pěsničky“ uměl zahrát lépe než domorodá Ňorkova muzika. Měl veliké štěstí, neboť byl vynikající houslista a tak byl z transportu vyškrtnut zásluhou Joži Úprky a jeho kamarádů z SS; ti chlastávali v jeho vinném sklípku a potřebovali se nějak bavit, no a Jožina jim hrával.

Zastupitelé samozřejmě uvedli i seznam obyvatel židovského vyznání. Těch u nás nebylo moc, pouze jedna rodina, která provozovala obchod. Otec říkával, že my (naše rodina) jsme „u žida“ kupovali akorát sůl, petrolej a kolomaz. To jenom máti měla takovou jakoby „protižidovskou“ námitku. Ale vlastně byla směřována spíše na její maminku (na moji babičku), že totiž když se zabila kačena či husa, tak játra (ta největší pochoutka) se musela zanést židovce. Samozřejmě v obchodě „U žida“ byla možnost dáti si kořalku. A zajisté někteří domorodci využívali možnosti opít se alkoholem na dluh. Později následovala ovšem exekuce a onen milovník kořalky přišel o ten kousek pole, co měl, případně o zahradu, dokonce se dražila i koza. Když jsem se jako puberťák ptal otce, proč mnoho lidí nemá židy v oblibě, vždyť mají vynikající vědce, třeba Einsteina a mnoho dalších, otec odpověděl: „No proto, že žijí z neštěstí jiných.“ Myslím si i dnes, že to byla docela trefná charakteristika.

Takže tři členové rodiny Reichsfeldových (otec, matka, dcera) skončili také v Osvětimi, stejně jako ti cikáni. Ale dva synové se přece jenom zachránili. Můj otec je zavedl přes hranice do Slovenského štátu k našim příbuzným, kteří zase zařídili cestu do Jugoslávie a oba synové Reichsfeldových se dostali do Argentiny. Po převratu přijeli na návštěvu a besedovali dlouhé hodiny s otcem, určitě si měli co vyprávět a na co vzpomínat.

A copak dnešní veřejné pokusy našich demokratických žurnalistů žádající zveřejnit v novinách podobné seznamy, jsou jen tak pro srandu králíkům? Nemusí se ovšem Sabina Slonková a podobní namáhat, naše bdělá a ostražitá BIS už dávno a dávno takové seznamy pečlivě vede. Má dokonce velice usnadněnou práci, stačí zadat počítači úkol: vytvoř seznam všech přispěvatelů na levicových webech. No a potom je pouze roztřídí na závažné, méně závažné a nevýznamné. U závažných případů počítač přidá seznam a znění všech příspěvků, u méně závažných přidá pouze nadpisy a u nevýznamných je přidáno pouze doporučení ke sledování. U závažných se pro jistotu použijí metody podobné v případu dr. Ratha a dr. Pancové. To by bylo, aby se něco závadného nenašlo!

To bývalí estébáci měli mnohem obtížnější, museli zaměstnávat stovky lidí na rozlepování a čtení dopisů a na odposlouchávání telefonních hovorů. Čtení dopisů a odposlouchávání telefonních hovorů nám za totality strašně moc vadilo, bylo to přece příšerné porušování lidských práv. Dnes už v demokracii nám tohle vůbec nevadí, neboť to už není porušování lidských práv, nýbrž je to pečlivá státní ochrana obyvatel před teroristy a před škodiči demokracie. Dnes se pro jistotu archivují všechny emaily, esemesky, hovory, a když je potřeba, tak se z archivu vytáhnou hovory třeba i deset (i více) let staré. Bereme to jako samozřejmost, ba dokonce jako nutnost, neboť kdo není teroristou a škodičem demokracie se nemusí ničeho obávat, vždyť je to pro naše dobro a pro naše bezpečí. Takže i ti žurnalisté zveřejňující seznamy nepohodlných dělají záslužnou práci. Však jsou za svou činnost také, jak se patří, slušně honorováni. Ale neměli by to zase nějak moc přehánět. Vždyť těch škodičů demokracie a svobody není zase takové veliké množství, těch závažných není nějak moc, mám takový dojem, že by se klidně vešli do jedné tělocvičny. Těch druhých, tedy méně závažných, je víc, ale klidně se vejdou do jednoho sportovního stadionu jak v Chile za Pinocheta či jak v Polsku za Jaruzelského. Takže, když to tak vezmeme, dnešní situace je stejná, v jaké byl můj děda v roce 1939. Akorát my, oproti mému dědovi, už víme, nač a proč se ty seznamy sestavují. A Sabina Slonková to také jistě ví! Můj děda a tehdejší zastupitelé to měli přikázané, Slonková to přikázané nemá (či má?). A ti ostatní? Těma není nutné se zabývat, ti zalezou a budou potichu.

(Generál August Pinochet 11. září 1973 nastolil v Chile fašistický režim, vojenská junta řídila stát dlouhých 17 let. Tisíce Chilanů byly popraveny, desítky tisíc byly mučeny či zmizely beze stopy, statisíce emigrovaly. Režim se dopustil mnoha zločinů proti lidskosti, politické věznění a mučení se stalo státní politikou. Mezi obětmi bylo 3400 žen, jež byly ve většině případů navíc i znásilněny. Vojáci a policisté se nevyhýbali ani trýznění dětí – 88 obětí byly děti, často mladší 12 let. Spojené státy a Británie fašistický převrat přivítaly, měly navíc v zemi své ekonomické zájmy. Samotný Pinochet byl odsouzen za daňové podvody a za zpronevěru státních fondů ve výši 27 miliónů dolarů (600 miliónů korun). Rodinní příslušníci generála museli vrátit státu prý až 14 tun zlata.

Takový chorvatský fašistický vůdce Ante Pavelič si odvezl do Vatikánu a pak do Argentiny pouhých pět metráků zlata, prý polovinu daroval Vatikánu, ale stejně i ten zbytek mu bohatě dostačoval k blahobytnému životu až do přirozené smrti, dožil ve Frankově Španělsku. Jugoslávský soud odhadoval, že byl vinen za smrt 700 000 obětí.

Generál Jaruzelski 13. prosince 1981 vyhlásil v Polsku výjimečný stav s odůvodněním, že tímto aktem údajně zabránil vojenské invazi SSSR. Před soudem prohlásil, že odpovědnost za výjimečný stav bere na sebe a omluvil se rodinám obětí, kterých bylo kolem devadesáti. U generála Jaruzelského a jeho rodiny se ovšem žádné zázračné zbohatnutí nekonalo, takže nemuseli vracet státní kase žádné finance ani zlato.)

Stejně je pro mne velice zajímavá skutečnost, že všichni ti význační západní demokratičtí politici (ale i vůdcové-diktátoři prozápadních států) po skončení své politické činnosti (pokud nemají funkci doživotně) úplně neuvěřitelně zbohatli a obklopovali se luxusem jak orientální despotové. Asi právem, neboť řídili demokracii, že?

Ale jak veliká pozůstalost (vyjádřená ve financích a zlatě) zůstala třeba po Leninovi, Stalinovi, Maovi? U nás se můžeme dohadovat, kolik toho zanechal po sobě třeba Gottwald, Zápotocký, Novotný, Husák… Vždyť ti svým potomkům či příbuzenstvu nezůstavili skoro nic. Pokud je mi známo, žili velice skromně. Ten rozdíl v pozůstalostech mi připadá docela charakteristický pro morální profily těch i oněch.

Ovšem nejen v Polsku a v Chile, ale i u nás, a dokonce o pár desetiletí dříve, byly problémy se škodiči, ovšem nikoliv se škodiči demokracie, ale se škodiči socialismu. Začali s tím umělci, v tom máme prvenství, to teprve v pozdější době už běžně převraty začínají umělci. Byli jsme takovým vzorem, který se podnes v euroamerické civilizaci často napodobuje. Takový umělec když tvoří, a když už něco vytvoří, zhodnotí to, a pokud to neodpovídá jeho představě, zmuchlá a hodí do odpadkového koše, ať už se jedná o povídku, román, obrázek, sochu, partituru. Jenže když je takový umělec u moci, tak to tak nelze dělat, zmuchlat obyvatelstvo a odhodit do odpadkového koše? Prostě umělci v politice jsou směšní a trapní neumětelové a nemají tam co dělat, mají se držet svého kopyta. Dle mne by účast umělců v politice měla být zákonem zakázána.

Po IV. sjezdu čsl. spisovatelů v roce 1967 se veřejně říkalo, že vláda, která nemá odvahu pozavírat stovku intelektuálů, brzy padne. A taky že jo, presidenta Novotného, který razantně odmítal uvěznění spisovatelů, nahradil generál Svoboda a šéfem komunistů se stal docela neschopný Dubček. Umělci a novináři se potom úplně utrhli z řetězu, otevřeně se požadoval návrat majetku statkářům a továrníkům, prostě restituce už tehdy, šlechta a církve zvedaly hlavu. No a do Vánoc roku 1968 bychom u nás měli demokracii a kapitalismus stejný jako máme dnes a stali bychom se členským státem NATO, čímž by ovšem bylo narušeno poválečné uspořádání světa. Z tohoto hlediska vojenská intervence Varšavského paktu byla nutná a naprosto logická, prodloužila o dalších dvacet let existenci tzv. reálného socialismu a nedovolila změnit tehdejší světové poměry.

Všichni ti „umělci“, hlavně herci, kteří nastolili po převratu roku 89 demokracii, prý navazovali na přerušené tzv. Pražské jaro, na rok 1968. Nastolili ovšem takovou jakousi podivnou demokracii, demokracii, kde o všem rozhodují bohatí a kde lid dělá pouhé křoví. V podstatě (velice zkratkovitě) bylo cílem a smyslem sametového převratu nastolit naprostý opak dřívějšího režimu, což se podařilo. Stejně jako za komunistů, kdy se po celou dobu jejich vlády nedostali do parlamentu (a tudíž ani do vlády) občané zastupující zájmy šlechty, kléru, statkářů a kapitalistů, tak se v současnosti po převratu, tedy už 25 let, nedostali do parlamentu (a tedy ani do vlády) občané zastupující a hájící zájmy pracujících. Nu což, prý jsme si to vycinkali klíčkama od bytů, které ale byly hned po převratu zprivatizovány!

Bývalí ortodoxní stalinisté prozřeli a obrátili a jali se místo Stalina adorovat šlechtu. Kníže má k lidu blíže! Slova asi L. Vaculík, kdo složil hudbu, se mi nepodařilo zjistit. Populární song nazpíval sbor českých spisovatelů. A takový Bohumil Sláma ve svém příspěvku na Aktuálně.cz se také rozplýval nad osobností knížete, vedle kterého se mu podařilo sedět a když se ho (HO?) tělesně dotýkal, způsobilo mu to „duchovní“ orgasmus. Holt umělci a média vyrobí charismatického Vůdce i z naprostého idiota. Dokladem je náš kníže, který dokonce mohl být málem zvolen presidentem, těch obyvatel, co jím bylo uhranuto, bylo až neskutečně mnoho. Média holt umí!

Pravice má přímo ve svém programu heslo: Vše pro blaho horních deseti tisíc, ostatní jsou přece neúspěšní podlidé. Otevřeně to hlásá, a ani se za to nestydí! Sice se už neříká loupežení, nýbrž odklánění, přesměrování, tunelování, restituování či náprava křivd a podobně, zní to přece mnohem lépe, ne tak příliš kriminálně, že? Takže reálně nám v naší demokracii nevládne lid (démos), nýbrž suverénně vládnou oligarchové, jinak také plutokracie. (Oligarchové od slova oligoi = nejlepší z nejlepších, či také vznešení, dokonalí a jedineční, nebo i krásní a zdatní. Plutokracie od slova Plútos, což byl starořímský bůh bohatství a zlata.) Však se jenom podívejme na žebříčky našich českých, ale i světových oligarchů, tam uvidíme pořadí vznešenosti. Nejvznešenější je ten nejvíce bohatý vlastnící nejvíc miliard, jak jsou ale krásní, zdatní, dokonalí a vznešení, až z toho vznešena dostáváme závratě, tedy jenom někteří, ne všichni jsme v transu a ne všichni toužíme pokorně před nimi pokleknout na kolena.

Ernest Gellner v knize Meč, pluh a kniha detailně popisuje metody vládnoucí třídy v minulosti. Píše o tom, jak vládnoucí vrstva (šlechta) měla a má podnes k dispozici servisní třídu, tedy škrabáky a šamany. Škrabáci znamenají inteligenci, šamani jsou zase kněží jakéhokoliv náboženství. Z tohoto důvodu jsou vlastně vládnoucí neporazitelní. (Zajímavé – tři š – šlechta, šamani, škrabáci.) Gellner se nerozpakuje nazvat vládnoucí titulem Hrdlořezi. Dnes sice oligarchové (a vůbec plutokracie) používá daleko měkčí prostředky k prosazování svých cílů a svých hodnot a daří se jí to v podstatě stejně dobře jako v minulosti.

Velice silně pochybuji, že by oligarchové u nás v EU budovali nějaké koncentrační tábory. Nač a proč? Vždyť je to docela nákladné. Ty lidi (podlidi?) než by na ně přišla řada ke zplynování, bychom tam museli živit, šatit, nutno zajistit ubytování, teplo, vodu, hygienická zařízení, oplocení, do ostnatých drátů elektřinu, kremační pece, plyn, placené hlídače, atd. atp. Vždyť to je velice nákladná záležitost, naprosto nezisková, která se s tržním hospodářstvím neslučuje. Vyrábět z nich mýdlo či hnojivo? Prodělečná a nákladná záležitost. Žádný podnikatel by do toho nešel. Jedině kdyby dostal od státu více než stoprocentní dotace na náklady. Takže možné to sice je, ale je to docela nereálné. I když třeba (nejenom) Slovenský štát platil Němcům nějaký poplatek za každého zplynovaného slovenského obyvatele, pochybuji, že by si dovolil stát utrácet takové finance dnes, vždyť obyvatelstvo by protestovalo, že jejich daně jsou pochybně využívány. Nebo ani ne? Souhlasili by s tím? Pár lidí by se i u nás našlo, kteří by s tím souhlasili a podporovali by to.

Doba totiž pokročila a i metody k likvidaci nepotřebných a nevhodných obyvatel jsou dosti zdokonalené a každoročně se více a více zdokonalují. Taková předměstská ghetta, slumy, bezdomovci, nezaměstnaní… No není to humanistické? Lidsko-právní, demokratické a svobodné? Přitom výsledky jsou nad očekávání vynikající a bez jakýchkoliv nákladů. A když přidáme nějaké ty choroby a epidemie – no pohádka. Když takový nezaměstnaný (člověk štítící se práce) spáchá sebevraždu, příbuzní ho většinou na své náklady pohřbí. Takhle kdybychom ho poslali do koncentračního tábora, stát by měl docela velké náklady na dopravu tam (vlakem, auty), na zplynování, na spálení… Takže na budování koncentračních táborů můžeme zapomenout, nač je stavět, vždyť je to prodělečné. Máme lepší zdokonalené metody a přitom neodporující lidským právům, demokracii a svobodě. Celkem za této situace nechápu vedení EU, proč financuje stavbu koncentračních táborů na Ukrajině (ač jenom ze 75 procent, kremační pece dodá později Siemens), proč tam nepošle nějaké poradce, vždyť ta Ukrajina by se měla modernizovat, no ne? Nebo bude platit: Demokratická a svobodná Ukrajina s koncentráky – náš vzor? Který podnikatel u nás už začal s výrobou ostnatého (žiletkového) drátu?

Zde je na místě otázka, která zní – a kdo je nevhodný a nepotřebný? Odpověď je naprosto samozřejmá a jednoznačná: nepotřební a dokonce velice škodliví lidé jsou tito: šlechta, církev, burziáni, zloději a podvodníci. Těch je potřeba se zbavit! Oni sice mají svá bedlivě střežená, dokonce tajemná, luxusní ghetta, o nichž, o životě uvnitř, toho nic moc nevíme. Nač taky, no ne? Potřebujeme to vědět? Nepotřebujeme. Takže která ghetta je potřeba likvidovat? Ta v Chánově? Oni se nás potřebují zbavit, a co když my začneme konečně s tím, že my se potřebujeme zbavit jich. Copak jsou pro nás nepostradatelní? Vůbec ne, bez nich se obejdeme, nepotřebujeme je, kdežto oni nás potřebují k obsluhování. K čemu nám, tedy nám 99,9 % vůbec jsou potřební? Skutečně se bez Bakalů, Kožených, Langrů, Klausů, Ježků, Macků, Bendlů a Bendů neobejdeme? Jsou k našemu životu fakt potřební?

No, abych dále nenudil, tak začnu trochu jinak o tom, jak se EU se pod rouškou demokracie, svobody a lidských práv, fašizuje.

Sdělovací prostředky na nás neustále chrlí, že Putin je fašista a Rusko fašistické. Na takovém obrazu Ruska pracují všelijaké think-tanky a vyplodily následující definici: V čele fašistických režimů stojí charismatičtí diktátoři, kteří kolem sebe budují ´machistický´ kult. Mezi hlavní projevy těchto režimů patří výrazný nacionalistický étos, kult násilí, masová mobilizace mládeže, každodenní represe a propaganda. Fašistické režimy jsou u lidí velmi populární. Především proto, že se charismatický vůdce často odvolává na vůli obyčejných lidí. Vše výše zmíněné sedí na Rusko.“ Skutečně nevím, kdo je autorem, ale vypadá to na výrobek z dílny (manufaktury) Peheho, případně Fendrycha.

A co tak tahle definice?

Fašismus je otevřená teroristická diktatura nejreakčnějších, nejšovinističtějších a nejimperialističtějších živlů finančního kapitálu. Fašismus je údernou pěstí a předvojem všech antikomunistických sil, je výrazem protisocialistické kontrarevolučnosti buržoasie. Fašismus je nástrojem nejreakčnějších živlů finančního kapitálu, hledá si masovou oporu mezi deklasovanými vrstvami buržoasie, městských středních vrstev a zločineckých lumpenproletářských živlů. Apeluje na nejtemnější pudy, instinkty a vášně, na předsudky nacionalismu, rasismu a antisemitismu, opírá se o iracionalismus, intuitivismus, mystiku a tmářství. Nacionalismus prosazuje ideje národní výjimečnosti, hlásá nedůvěru a nepřátelství k jiným národům.“

Tahle citace může čtenářům připadat přespříliš „komunistická“. Je to tak, vždyť jsou to citace z Filosofického slovníku z roku 1966. Já jsem ovšem naprosto přesvědčen, že to přesně pasuje na dnešní naši společnost. Není potřeba na tom vůbec nic měnit, přesně vystihuje dnešní stav. Když už jsem u těch citací, tak ještě přidám citace od různých blogerů: Je stále zjevnější, že všichni demokrati, nebo alespoň většina z nich, jsou pouze dobře zamaskovaní fašisti a nyní přichází jejich doba – čas odhazování nepohodlných demokratických masek. Krize však může vyústit i ve fašismus 21. století, v novou fúzi reakčních politických sil s nadnárodním kapitálem. Fašismus 21. století evokuje mystifikující ideologie, nezřídka i ty, co v zajetí idealizované a mytizované minulosti hlásají rasovou či kulturní nadřazenost a xenofobii. „Kultura“ neofašismu normalizuje a vynáší do nebes války a sociální násilí, je fascinována nadvládou, pasovanou na hrdinství.

O tom, že fašismus je přímo „pokrevně“ spřízněn s nadnárodními finančními kruhy, je toho napsána už spousta, snad nejzajímavější propojení je zdokladováno u nacistického Hjalmara Schachta, ředitele Říšské banky a ministra ekonomiky Třetí říše, který při Norimberském procesu byl shledán absolutně nevinným. No, není divu, copak by jeho úzcí spolupracovníci, bankéři z londýnské City a Wall Streetu dovolili nějaké odsouzení? Proto nějak nechápu našeho socdemáckého ekonoma Mládka, který mi připadal docela solidní, že podporuje americkou smlouvu s EU zvanou TTIP, tedy Transatlantické obchodní a investiční partnerství. Copak nevidí ty důsledky? Nevadí mu, že nadnárodní korporace sídlící v USA budou mít větší pravomoci než samotné státy?

Ještě bych se chtěl zmínit o jednom aspektu fašismu – o nerovnosti lidí. V historii lidstva není zapsán ani jeden jediný případ, že by někdo nadmíru zbohatl z poctivé práce, ač třeba usilovné. Já osobně jsem se o takovém případu nikde nedočetl. To znamená, že svět byl nastaven tak, že poctivá práce nikdy nemůže bohatství přinést. Dokonce drtivá většina poctivě pracujících mívala hlad a neměla střechu nad hlavou. Je to platné i v současnosti. Bude, či je v našich silách, změnit ono „přednastavení“?

Snad už od úsvitu civilizace se lidstvo dělilo na vládnoucí nadlidi a na podřadné poddané. Toto dělení trvá podnes a jenom málokdy v dějinách nalezneme období či státy, které takové dělení neprováděly, či prováděly jenom mírnou a vcelku přijatelnou formou jakou bylo např. antické otrokářství. Představme si takovou naprosto nereálnou situaci, totiž kdyby se setkal nějaký otrok z antického Říma s dnešním dělníkem, tedy s dnešním otrokem, třeba v hospodě. Určitě by si ale vůbec v ničem nerozuměli, přitom oba pracují na svého pána. Antický otrok by nechápal, co je to mzda a dnešní otrok by zase nechápal, jak může někdo pracovat zadarmo. Tak by si to vzájemně vysvětlovali. Současný otrok by vysvětlil, že pracuje pouhých osm hodin (i když někdy deset až dvanáct), za odvedenou práci dostane mzdu, za kterou si koupí jídlo, ošacení a obutí, zaplatí nájem za bydlení, zaplatí za teplo a světlo, koupí si léky a zaplatí návštěvu u lékaře, koupí si vstupenku do kina či divadla apod. Antický otrok by vysvětlil, že také pracuje, někdy pouhých šest hodin, jindy dvanáct, ba plní příkazy pána mnohdy třeba i v noci. Za práci nedostává ani korunu, někdy mu pán-majitel daruje nějaké finance jako odměnu za dobře vykonanou práci. Nějaké peníze on ale vůbec nepotřebuje, neboť všechno to, co si dnešní otrok musí koupit či za to zaplatit, má zajištěno. A mohl by se zeptat současného otroka, zdali také obědvá a večeří se svým majitelem, tedy s panem továrníkem. Stoluješ se svým šéfem podniku?

Dnešní otrok by se chlubil, že má za rok nárok na tři až pět týdnů placené dovolené, kdy je naprosto svobodný a může cestovat, kam se mu zlíbí, či se třeba jenom prostě opíjet. Antický otrok by nechápal – jakápak svoboda, když za všechno musíš platit? To u nás dovolenou nemáme, ale zato máme spousty svátků, třeba takové Saturnálie slavíme pět dnů v kuse. To si dokonce my otroci vyměníme na tu dobu role se svými pány. Vy dnešní si také někdy vyměňujete role se svými šéfy? Pak máme svátky zvané Brumalie, slavnosti boha vína Bakchuse, kdy po ulicích chodí opilí otroci a páni pospolu. Liberalie měly sexuální podtext, účastníci nosili v průvodech falické symboly, o dalším raději pomlčím. Pak třeba ještě svátek otrokyň zvaný Caprotinia a také Lupercalie a další a další svátky. Slavnosti byly provázeny nevázanými a bujnými oslavami. Nějaký historik si dal práci a spočítal, že prý antické úřady ve II. století n. l. fungovaly obden, tolik bylo svátků. A jeden římský senátor si stěžoval, že nastává konec světa, neboť když jde po ulici, otrok se mu nevyhne. Myslím si ale, že docela mnoho dnešních lidí by dalo přednost být antickým otrokem než být dnešním dělníkem.

No ale pojďme závěrem k onomu rozdělení lidí na nadlidi a podlidi. Nadčlověk – německy der Übermensch, podčlověk – německy Untermensch. Dnes se dokonce došlo až tak daleko, že to obrovské množství „podlidí“ nazývají někteří politici biomasou. A proslavení filosofové odpovídají na otázku: Co jsou Slované? Hnůj dějin.

Kdy se v historii vůbec poprvé objevily ony výše uvedené pojmy? Všichni víme, že to byly běžně používané pojmy v nacistickém Německu, tedy docela nedávno, v dobách mého dětství. Ovšem němečtí nacisté to nevymysleli, kdepak. To moc dávno před nimi už používali Angličané. Přece údělem bílého muže je civilizovat barbarské podlidi! Někteří idioti si to myslí podnes! Britská koloniální říše vykazovala naprosto všechny znaky pozdějšího fašismu, ač se o tom vůbec nemluví, žádný historik se neodváží takového tvrzení, přitom je to naprosto zřetelně vidět. Pokud se člověk začte do historie britského kolonialismu, tak vidí zvěrstva překonávající dokonce i německý fašismus. To Britové nadělali ve světě nejvíce zla! Je to pravda, a ne že ne!

Fašismus a nacismus není žádný exces, byl v historii tzv. západní civilizace vždycky přítomen. Ovšem největší ironií dějin je, že pojem nadřazeného národa vymysleli židé. Izrael byl dán židům bohem, všechny ostatní národy byly vytvořeny aktem člověka, ale Izrael byl vytvořen aktem boha, tedy je vyvolený samotným Jahvem. Všechny ostatní národy jsou přeurčeny národu židovskému sloužit. Ten výsměch dějin – příslušníci vyvoleného nejlepšího národa na světě byli prohlášeni za podlidi ba až ne-lidi.

Nebude něčím podobným i onen proslavený úděl bílého muže? Nadvláda bílých prostě definitivně končí. Korunu tomu dodá profesor Putna. Už se docela těším až profesor Putna bude ministrem kultury a školství, možná i komisařem EU pro tyto záležitosti. Pak určitě vydá nařízení, vyhlášku či příkaz, že kdo není homosexuál, nebude mít právo dělat kulturu, učit na základních školách a na středních a na vysokou se jinak orientovaní lidé nebudou mít možnost dostat. Což bude naprosto logické, když všichni členové přijímacích komisí budou… Je to krásná budoucnost (pro homosexuály), měli bychom jásat nadšením. V posledním průzkumu o nositelích Nobelovy ceny (i za mír) se zjistilo, že 80 procent z nich byli homosexuálové, ač většina pouze latentní. Je jasné, že Putna má pravdu pravdoucí a je proto potřebné už předem dle budoucího nařízení ministra Putny, už na základních školách propagovat homosexualismus. Tak jo. No jo, ale kdo se bude rozmnožovat? Akorát podřadné rasy určené k posluhování. Bude to ovšem zajisté přísně regulováno.

Putnův oblíbenec kardinál Duka, nazval sto tisíc lidí na Václaváku lůzou (odboráři), jenomže Ježíš Kristus právě s tou lůzou kamarádil. Následuje tedy kardinál Krista? Odpověď je jasná – nenásleduje! Čím církev katolická přispěla k tomu, aby se lidé měli lépe? Katedrály sice nechala poddanými stavět, ale postavit místo toho kanalizaci, to ji vůbec na mysl nepřišlo.

Je přímo neskutečné, když demokratický diplomat pronese, že stačí někoho upálit nebo zahrabat u cesty a bude klid! Prostě fašista má masku demokrata a plnou hubu lidských práv a svobody a nicneříkajících vzletných frází o humanitě, lidských právech, demokracii a svobodě a tady se nějak „uřekl“, tedy vyjádřil přesně to, co si myslí a co bude reálně prosazovat.

Válkychtiví novináři a umělci už mají v šuplících nachystané zprávy z bojiště a polonahé pop hvězdičky už nacvičují pořady pro vojáky na frontě, už nacvičují scény pro žoldáky a pro televizi.

Takže snad dnes už všichni ví, nebo mohou vědět, kdo je vlastně kdo a co je vlastně co. Zjistit si, kdo je kdo a co je co, je docela snadné, stačí přestat sledovat televizi a číst noviny a raději číst webové stránky.

No, budoucnost EU nevidím v nějakých růžových barvách a jsem si naprosto jistý, že nastolení otevřeného fašismu situaci ani v nejmenším nezlepší, ba spíše naopak, povede to k naprostému krachu a zkáze.

Přejít do diskuze k článku 34 komentářů