Sedime v kavarně v malem, rozmlacenem městě uprostřed Karabachu a lijeme si huste armenske vino do hlavy. Tajak v těch vtipach – Čech, Francus a Ameryčanka. A navic aji Srb, Němka, Ital, Chorvat a Armen. Na prvni pohled plno srandy, na druhy pohled, par kilaku od linyje dotyku mezi dvěma armadama ta otazka visi ve vzduchu – bude valka?
„Bude“, řika Ital. „Když lidem dochazi slova a nevi co dal, pak dalšim krokem je klacek v ruce. A lidi u nas už nepouživaju slova. U nas v Italyji polovina lidi nepoužije denně vic jak 300 slov. Třista slov! A jak si už lidi přestanu povidat, valka je na spadnuti.“
„U nas se zase zjistilo, že polovina lidi si za rok nepřečte ani jednu jedinu knižku!“ řika Ameryčanka. „Lidi už ani nemaju slovni zasobu, a tak bysem se nedivil, kdybyzme na tym s těma slovama nebyli ještě huř… A jake je to u vas v Česku, Ladik?“
„Tuž, u nas to je uplně jine, synci. Lidi se schazeju po knajpach a povidaju si. Neegzystuje, aby čuměli v hospodě na televizni idyjocie. Když su u stola, všeci vypinaju mobily, tablety a bavi se o literatuře, kvalitni pornografyji, polityce a dobrych filmach od Tarantyna. Knižky, ty se u nas prodavaju po kamijonach, lidi chodi na koncerty a umi se bavit. U nas se ještě možu lidi rozhodnut, jestli pudu do knajpy, kaj se huli a kaj ni. Pivo stoji jedno ojro a každy chlop, když mu skonči šichta, si na ten škopek každy den zajde.“
„Tak to je fajne,“ zasnil se Francus. „To u nas tež tak byvalo, než to všecko dojebaly hytlermarkety, drahota, wifiny na každem rohu, mladi s dratama v hlavě, multykultura, hypoteky a splatky na vlastni studyjum. Tak snad to ještě všude neni take zle, lidi ještě spolu mluvi a valka nebude…“
A zavladlo spokojene ticho a všeci přemyšlali o tym, jake to u nas musi byt krasne.
A ja sem radši držel hubu, bo sem si vzpomněl na knajpy u mě doma. Na mistach, kaj kdysik chlopi čuměli na kulečnik, dneska čumi na televizu. V kavarnach dneska spolu lidi nemluvi ani nečtou. Kdy ste naposled viděli v ramu zasazene noviny? Mladi maju draty v hlavě, před sebu lesklu obrazovku a misto dyskuze se lajkuje. Pak se nemožete divit, že lidi nemaju nazory. Polovina je pro, druha je proti. Ale nikdo nevi proč vlastně. Jestli Ital řekne denně 300 slov, Ameryčan ještě miň, pak mam pocit, že Čech enem tak deset. A to do teho započitavam: „…jake tu mate heslo na wifinu?… a …platim…“.
Tak asi zaplatime a pudem, ni? Do valky.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
