Když jde o NATO, musí jít zákony i ústava stranou

Vysílání vojáků do misí odporuje ústavě, zjistili poslanci. Běží to tak už kolik let, ale tentokrát se zákonodárci rozhodli k tomu postavit čelem a změnit – ústavu.  No ano, pokud nějaký zákon nebo dokonce sama ústava překážejí NATO, tak se v horším případě ignorují a v tom lepším změní. Že by se snad měly zákony dodržovat a přehodnotit náš vztah k NATO tak, aby byl v souladu s ústavním pořádkem republiky, to našim poslancům snad ani na mysl nepřišlo.

Hierarchie priorit a loajality našich politiků je jasná: řádné plnění povinností pomocných sborů NATO stojí nade vším. Nejde totiž o nic menšího, než o schvalování vysílání českých vojáků do zahraničních misí pod velením NATO parlamentem. A této kontrolní funkce se chce nyní parlament vzdát a vystavit tak vládě de facto generální bianco šek na použití české armády kdykoliv, kdekoliv a k čemukoliv s výjimkou obrany České republiky, protože v zahraničí žádná Česká republika logicky není.

To máte tohle, přidejte si k tomu plán na obnovení odvodů, tentokrát včetně žen, a nutně vám z toho vyjde změna trendu. Pamatuji ještě časy, kdy byla armáda tak podezřelá, že musela být pod přísnou civilní kontrolou a ministrem obrany nesměl být voják. Teď je trend opačný: armádě jsou uvolňovány ruce, posilován rozpočet a těší se intenzivnímu pozitivnímu PR. Z nástroje společnosti k obraně státu se pomalu ale jistě stává nástroj státu daný k dispozici cizí moci.

Jaké že jsou to ty naše západní hodnoty, které jsou tak vzácné a pokrokové, že je musíme „bránit“ za každou cenu, i za cenu militarizace společnosti? Protože o nic jiného, než o plíživou – doufejme, že ne brzy pádivou – militarizaci tu nejde. A uvědomme si, že militarizace neznamená schopnost obstát v nesnázích a odhodlanost bránit svou zemi, militarizace je kult války.

Převzato z blogu Tribun