„Když po tobě střílejí, to nejde…“

Anatolij se narodil v Luhansku v roce 1964, vyučil se technologem a pracoval v podniku na výrobu nábytku. Příchod Gorbačova považuje za nešťastný. Prý se vše se rozpadalo, nefungovalo tak jako dřív. Aby uživil rodinu, dělal různé drobné práce, „prostě co se dalo“, pracoval například dva roky v hospodě. Pak mu známý nabídl, aby jel do České republiky, kde žije od roku 1996. Rodinu má zejména v Luhansku, jednoho syna na Krymu. Se všemi je pravidelně ve spojení. V poslední době navštívil Luhansk, Krym i Kyjev. Zajímalo nás, jaké má informace, a zejména jaký je názor Ukrajince žijícího v Čechách na aktuální situaci v jeho domovině. Když jsme mu navrhli rozhovor pro nezávislý blog, ochotně souhlasil.

Jistě máte představu o tom, jak to vypadalo na Ukrajině před krizí. Povíte nám o tom?

Když byl prezidentem Janukovyč, bylo líp, protože například důchody šly nahoru, sice ne o moc, ale byly vyšší. Hřivna byla stabilní, a to dlouhou dobu. S prací to sice nebylo nic moc, ale byla. Lidé pracovali, měli jsme na Donbasu hodně podniků, v podstatě tam byl jeden podnik na druhém. Bylo rozhodně líp než teď. Janukovyč byl zloděj, to je pochopitelné, ale kradl tam každý. Kdo byl ve vládě, ten kradl.

Jaké byly vztahy mezi východem a západem z vašeho pohledu?

Lidé ze západní Ukrajiny nám vždy říkali Maskali, což znamená Rusáci, protože mluvíme rusky, no a my jim na oplátku říkali z legrace Benderovci. Jinak jsme měli normální vztahy. Mám spoustu známých a kamarádů ze západní Ukrajiny, jsou to normální lidé. Hajzlové se najdou všude, jsou u nás, u nich i v Čechách nebo v Německu.

Popište Čechům, jak to v současnosti vypadá na východě Ukrajiny. Jak se žije obyčejným lidem?

Probíhá tam válka. Ostřelují se města. A obyčejní lidé? S prací je to teď špatné, i když teď se zas pomalu začínají rozjíždět podniky. Důchodci již více než půl roku nedostávají důchody. Kdyby nebylo humanitární pomoci z Ruska, lidé by tam umřeli hlady. Bylo období, kdy opravdu vůbec nic nebylo. Většina lidí nemá tolik peněz, aby nakupovala, protože hřivna padá, všechno se každý den zdražuje. Zrovna předevčírem mi máma říkala, že pokaždé, když jde do obchodu, rostou ceny.

Rozjíždějí se podniky? Bylo jich během konfliktu zničeno hodně?

Ano, bylo. A nejen podniky byly zničené, ale i obytné domy. Mí rodiče například bydlí v panelovém domě. Všechny panelové domy okolo nich byly zasaženy ostřelováním. Do podniků se střílí. Snaží se udělat co nejvíce škody, aby bylo těžké to dát zpátky dohromady. A ano, teď se začal průmysl vzpamatovávat.

S kým ty podniky obchodují?

Teď momentálně nevím s kým, ale určitě to bude směřované na východ. Na západě je beztak trh přesycený. S Evropou se snažili obchodovat i před konfliktem, ale nejvíce obchodovali s východem, protože evropský trh byl přesycen.

Zajímalo by mě, zda odvádějí daně Kyjevu.

To nevím, ale nepředpokládám, že by odváděli daně Kyjevu. Jak by mohli odvádět daně Kyjevu, když jim Kyjev nic nevyplácí? Možná jste slyšeli v televizi, co prohlásil Porošenko, řekl, že „naše děti půjdou prvního září do školy, a jejich děti na Donbasu budou sedět ve sklepech“. To skutečně řekl, to teď cituji, můžete si najít záznam.

A lidé převážně žijí z úspor?

Ne všichni, ne každý má úspory. Normální dělník může mít úspory na měsíc, na dva, na tři. Kdo mohl, ten někam odjel – do Ruska, na Ukrajinu, do Běloruska, lidé utíkali, kam mohli. Teď se jich však hodně vrací zpátky.

Celý článek najdete na blogu autora

Námět: Starý doktor