Když se utopí člověk, je to tragédie, když jich utopí tisíc, je to statistika

Reklama


Když se utopí člověk, je to tragédie, když jich utopí tisíc, je to statistika. A tahle statistika teď dělá vrásky Italům, kteří mají tu smůlu, že ty, kteří se utopí, musí z toho moře lovit, a ti, kteří se neutopí, přistanou u nich. A tak Italové volají zbytek Evropy, aby jim nějak pomohl a ulehčil, ale zbytek Evropy je rád, že nemá moře, a když už má, tak to není moře Středozemní, ale Severní, kde žádní uprchlíci z Afriky v rezavých neckách s ožralým pašerákem u kormidla nejsou. Div že zbytek Evropy Italům nevyčítá, že ty chudáky z moře loví a nutí ho tak koukat na mrtvoly, které vidět nechce, ale když už tam jsou, musí se nad nimi alespoň naoko pohoršovat, i když je mu to vlastně jedno a raději je vidí mrtvé v moři než živé u sebe v uprchlickém táboře.

Evropa totiž podle všeho příliš chuti přijímat uprchlíky nemá, tím spíše jedná-li se o chudé a zbědované štvance, kteří zbytek peněz dali pašerákům, a v Evropě je nečeká nic jiného, než žebrat nebo otročit. Jenže průměrný slušný pracující Evropan v lidech, kteří se snaží k němu do Evropy stůj co stůj přes Středozemní moře dostat, nevidí chudáky, kteří potřebují pomoc, ale parazity, kteří ho přišli vyžrat a sežrat. Nějak přitom zapomíná na to, že migrace byla vždy nedílnou součástí evropské reality, ať již to bylo stěhování národů ve století šestém, nebo masivní migrace do Ameriky ve století devatenáctém.

Bojí se nad Evropa toho, že když přijme jednoho uprchlíka, nastěhuje se k ní za chvíli celá Afrika, a proto raději nepřijme žádného? Nebo má mentální problém pomáhat Afričanům, které se nikdy nenaučila považovat tak úplně za lidi a pořád v nich vidí buď černochy, nebo muslimy, nebo – ó ty hrůzo – obojí zároveň? Strašení džihádem se evidentně neminulo účinkem. A ti mrtví? To je jen statistika.

Statistika, která dozajista ještě není uzavřená, protože lidí, kteří jsou tak zoufalí, že udělají vše, aby se do Evropy dostali, je v Africe víc, než dost. Co mohou ztratit víc, než své mizerné životy, zdevastované bídou a beznadějí? Nic, mohou na tom být jenom lépe. Tohle Evropa silou zastavit nedokáže. Ani na moři, ani na zemi. Že prý lepší než přijímat uprchlíky by bylo zasáhnout přímo v jejich zemích a zlepšit jejich životy natolik, aby jejich chuť migrovat do Evropy zeslábla. Libye budiž odstrašujícím příkladem toho, že takový zásah vše jenom dramaticky zhorší.

Přitom svět je plný uprchlíků, stačí se podívat kolem, kolik uprchlíků z Ukrajiny je v Rusku, kolik uprchlíků ze Sýrie je v Turecku, kolik palestinských uprchlíků je stále v Libanonu. A kolik Mexičanů je v USA. To by se bohatá Evropa s pěti sty milióny obyvatel opravdu zhroutila, kdyby přijala pár desítek či stovek tisíc migrantů? Jistě, že Evropa nebude nikdy schopná přijmout úplně všechny, kteří by se do ní rádi přestěhovali, ale znamená snad to, že nemůžeme pomoci všem, že nemáme pomáhat nikomu? Mnohem spíš než v materiální kapacitě Evropy uprchlíky přijímat bude problém v její kapacitě morální a emocionální: Evropané prostě nechtějí, Evropané se bojí.

Dnešní úvaha bude bohužel bez pointy. Problém vidím, ale řešení nikoliv. Nevím, co dělat, jediné, co vím, že ve Středozemním moři po tisících umírají lidé, kteří se „jen“ vydali hledat svoji budoucnost a narazili na „pevnost Evropu“, která o ně nestojí. Svoboda pohybu? Právo na štěstí? Vzít svůj život do vlastních rukou? To všechno jsou hodnoty, kterými se Evropa zaštiťuje, ale abyste si jich mohli užívat, musíte už být uvnitř. Odvolávat se na ně můžete, jak chcete, ale dveře do Evropy vám neotevřou.

Vím, že ti lidé si nezaslouží ani smrt, ani život, před kterým se snaží utéct, ale jak jim pomoci nevím. Vím jen, že dokud něco nevymyslíme, budou trpět a umírat a pašeráci lidí na nich budou nestydatě vydělávat. Můžeme se zkusit tvářit, že se nic takového neděje, že se nás to netýká, ale ono nás dříve či později tak či onak dožene. Za to, co se děje před našimi dveřmi, prostě zodpovědní jsme. Asi bychom vážně měli zkusit něco podniknout, protože ti lidé potřebují pomoc.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 51 komentářů