Komu vlastně patří dnešní svět?

No vážně – komu vlastně patří dnešní svět? Dvěma nejmocnějším rodinám Rotschildů a Rockefellerů a jejím spřízněným bankéřům z Wall Streetu? Nebo největším věřitelům – čínským držitelům státních dluhopisů skoro všech zemí zbytku světa? Nebo snad arabským šejkům? Či snad elitním ruským oligarchům? Majitelům největších světových IT firem? Komu vlastně? Že by držitelům miliardových anonymních kont v daňových rájích? Kdo ví?

Zdá se, že celý svět je jednou velkou anonymní akciovkou. A těch držitelů největších balíků akcií není zase tolik. O skutečně volném trhu v nejvyšších patrech světového obchodu nemůže být ani řeči. Ono se to jen tak tváří, ale ve skutečnosti je vše podstatné skrytě řízeno a regulováno. Byznys je určující pro kumulaci a udržení moci. A politika? Ta je jen instrumentem tohoto modelu. Globální svět plodí globální témata a globální problémy. Export a import krizí a konfliktů (skutečných či umělých) už dávno vytěsnil reálný svět. Všichni víme všechno a nikdo nic. Jsme překrmeni informacemi a jejich okamžitou účelovou interpretací. A o to právě jde.

Komu prospívají nové a nové národnostní, etnické, náboženské a jiné kolize v různých částech dnešního neklidného světa? Jak to máme číst? Je to nepochopitelné a nesrozumitelné. Mnoho džinů bylo vypuštěno z mnoha láhví. Virtuální a spekulativní svět vytváří novou realitu, nad níž však již, zdá se, ztrácí kontrolu. Zvykáme si na obrázky obětí střetů různých nesmiřitelných skupin, přičemž často není ani jasné, kdo je kdo. Včerejší přátelé a poklidní sousedé se dnes vraždí navzájem. A co bude zítra? Jedna krvavá jizva střídá druhou. Doba vymknuta z kloubů šílí. Největší hráči to sledují s klidem pokerového hráče a někteří z nich při tom míchají nové karty. Jak snadné je bořit, a jak obtížné je hledat spásu a stavět pevnější budoucnost.

Svět se změnil, ale není jisté, jak vlastně. Návrat do časů studené války je tou nejnebezpečnější variantou uspořádání budoucích vztahů mocných tohoto světa. Současný tlak USA a jeho spojenců vůči Rusku může být záhy velmi kontraproduktivní. Rusko má alternativu. A tou je bližší obchodní spojení s Čínou a Indií. S ostatními zeměmi bude hrát své bilaterální dohody. Mám na mysli především Německo.

Dnešní dění na Ukrajině není černo-bílý příběh o říši zla, která deptá svého menšího souseda. V obráceném gardu to neplatilo ani o Kosovu. A příkladů záměny znamének bychom našli u různých konfliktů více než dost. Se zajímavým poznáním přišel tento týden zvláštní velvyslanec ČR pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Prohlásil, že ukrajinská věrchuška vydělávala na tranzitu plynu přes Ukrajinu v minulých dvaceti letech obrovské peníze. Odtud prý pocházejí ukrajinští miliardáři. „Samozřejmě to bylo to, co přivedlo zemi k bankrotu. Ukrajinu primárně neničí Moskva, tu ničí její otřesné domácí elity…“, připomíná Bartuška.

A není od věci si v této souvislosti přečíst zprávy o činnosti našeho útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Cituji: „…v průběhu posledních let lze zaznamenat dominující vliv ukrajinských zločineckých skupin v ruskojazyčných strukturách. Ukrajinské zločinecké skupiny se podílejí velkým procentem na trestné činnosti v České republice. Pokračování hospodářské recese, hlavně v odvětví stavebnictví, nutilo tyto skupiny přeorientovat svou tradiční činnost (vydírání ukrajinských dělníků) na jiné činnosti, např. organizované krádeže, zajišťování tzv. ochrany nočních klubů, organizování prostituce, klientelismus, distribuci nekolkovaných cigaret a alkoholu…„,  konec citace.

Proč zmiňuji Ukrajinu v souvislosti s tzv. vlastnictvím světa? Inu proto, že ten svět máme přímo za dveřmi, ba co víc přímo doma. Je důležité sledovat kdo, proč, jak a čí zájem sleduje. A ještě důležitější je to sledovat z více pramenů. Monopol pravdy slouží monopolu moci a to není nikdy dobré.