Konspirační teorie č. 1

Reklama


Nejde ani tak o to, že výraz konspirační teorie se dnes všeobecně používá ani ne jako synonymum, ale jako náhrada dřívějšího výrazu pravda. Když nahlédneme do připravovaných vydání slovníků, najdeme u hesla konspirační teorie významy jako: skutečnost potvrzená z více zdrojů či více svědky, matematický důkaz, jasné jak facka, to, co popírají jen oficiální média.

Nejde o to, že z tohoto důvodu je dnes výraz pravda v jistém směru zastaralý a nekryje se se svým původním významem. Například právě proto skupina Sto předních umělců strhla prezidentskou vlajku – aby opravila nápis „Pravda vítězí“, který už svým smyslem vůbec neodpovídá pozdějšímu „Pravda a humanitární bombardování vítězí nad konspirační teorií a láskou.“ I když nakonec, buď z důvodu, že se jim tam výraz konspirační teorie nevešel, nebo proto, že vyšít jej prostě bylo moc práce, tam místo vlajky pověsili své z nacistické vlajky ušité spodky. (Také proto, že svou konspirační teorii už nechtěli dále skrývat.) …Podle velikosti spodků asi těch velkých umělců ani nebude sto, ale budou opravdu velcí.

Konspirační teorie, v tom smyslu, že si někdo něco vymyslí, a pak tomu ostatní a možná i on sám uvěří, totiž skutečně existují. A takovou představou číslo jedna je představa nymfomanky. Sice jsem už dříve psal, že nymfomanka je bájná bytost z pohádek pro dospělé muže, ale teď bych chtěl obrátit pozornost od pohádek ke skutečnosti.

Obecně se „konspiračním teoriím“ vytýká, že nejsou ničím podloženy. Skutečnost, že tisícovka předních architektů prohlásí, že mrakodrap se po zásahu letadlem nemůže zřítit rychlostí volného pádu, a x renomovaných institucí provede matematické analýzy dokazující, že jedinou možností je plánovaný odstřel budovy, samozřejmě „nic neznamená“.

Navíc ani menší počet svědectví nemusí znamenat, že něco neexistuje. Četl jsem například argument, kolik tak asi lidí vidělo v Anglii ve volné přírodě jezevce, a přitom v Anglii jezevci prokazatelně žijí. Jezevce ale přesto někdy někdo viděl, a pokud ne ve volné přírodě, tak alespoň vycpaného v muzeu. Kdo ale kdy viděl nymfomanku? Nikoho takového nenajdete. Jen někoho, kdo o ní slyšel. Někomu jeho známý říkal, že známému jeho známého nějaký jeho známý říkal, že známý jeho známého říkal… (Nabízí se sice i varianta, že známá říkala, že známé její známé…, ale to by byl sexismus.)

Nymfomanie sice existuje jako diagnóza, ale cožpak taková diagnóza může být skutečná? Jaká asi pro ni budou v dnešní době kritéria? To, že se nějaká žena nechá nachytat a na sugestivní otázku odpoví, že by za jistých okolností možná i měla sex za jiným účelem než za plozením nebo výdělkem? Nějaká žena ze „staré školy“, která ještě neví, že na sex zadarmo se už dávno pohlíží daleko hůř než na sex za peníze, ale která je tak jako tak natolik zaneprázdněna prací, babičkovstvím na plný pracovní úvazek a péčí o starou nemocnou matku, že už si na sex několik let čas stejně nenašla. …A která navíc z toho důvodu nemá ani čas příliš sledovat média a tak ani netuší, jakou smršť tím na sebe přivolá – jak bude hned označena za komunistku, Putinovu agentku, jak ji hned osočí, že okupuje Krym a závidí těm, které se sexem úspěšně živí.

Pro úplnost dodávám, že existuje i mužská varianta nymfomanky – o které mluvit samozřejmě sexismus není – ale ta není proti představě nymfomanky zase až tak zajímavá. Erotomanem, „závislým na sexu“, kterého je třeba „léčit“, tedy, kterého je možné použít k získání peněz od zdravotní pojišťovny, je totiž každý muž, který by se radši díval na porno než na Polreicha – kdyby mu manželka půjčila ovladač.

Konspirační teorie prohlašující základní životní potřebu – sex – za drogu, je nejen konspirační teorií nejrozšířenější, ale i konspirační teorií nejagresivněji a nejvytrvaleji lidem vnucovanou. Sex je podle ní návykový jako heroin – „závislost na sexu“ podle ní vzniká už po jedné „dávce“ (ale na rozdíl od heroinu není tak snadné opatřit si další dávku), a člověka je třeba okamžitě „léčit“. Jakákoli potřeba sexu je podle ní „závislost“ a „návyk“, jakkoli nelogické se může jevit mluvit o závislosti na něčem, co (zvlášť pro muže) v dnešní společnosti v podstatě neexistuje, a o návyku na něco, na co si proto není možné navyknout. …Tato konspirační teorie převrací naruby i takové věci, jako že o pohlavní absenci mluví jako o pohlavní abstinenci a o pracovní abstinenci workoholiků jako o pracovní absenci.

Někdo by řekl: „Kecy jsou jenom kecy, a chytřejší se jim jenom zasměje“. Ale ani to bych nebral na lehkou váhu, protože „mlčící a nesmějící se většina“ jim podlehne. Jako daleko nebezpečnější pak vidím snahy „závislost“ na sexu „léčit“ vytlačováním sexuálních představ násilnými představami (předkládanými lidem v médiích a v „umění“), a to navíc už preventivně od dětství.

Přejít do diskuze k článku 7 komentářů