Konstantin Rokossovskij: Maršál, aristokrat, miláček armády

21. prosince 2016

Před 120 lety se narodil jeden ze slavných sovětských vojevůdců.

Dne 21. prosince 1896 se narodil jeden ze slavných vojevůdců Velké vlastenecké války, v Sovětském svazu jediný maršál hned dvou zemí – Sovětského svazu a Polska – Konstantin Rokossovskij.

Kolem jeho života existuje mnoho legend, mnohé z nich už není možno ověřit. Nepochybné zůstává jedno – decentní a rozšířené označení „miláček armády“, které bylo naprosto zasloužené.

Maršál a aristokrat

Konstantin Xaverjevič Rokossovskij byl přesídlencem z Polska a byl také představitelem polské aristokracie. Narodil se ve Varšavě. Jeho rodina patřila ke starobylému polskému erbovnímu rodu Glaubich a měla v držení velkou vesnici Rokosovo, podle níž měli předkové budoucího maršála příjmení. Jenomže v polovině 19. století byli zbaveni šlechtického titulu. Konstantinův otec, jak později sdělil ve svém dotazníku, pracoval jako revizor u Varšavské železnice a matka byla učitelkou ruského jazyka a literatury. Ač rodina nebyla bohatá, přesto otec zapsal synka na placenou technickou školu. Malý Rokossovský ale studium nemohl dokončit, když mu bylo 8 let, zemřel otec a poté i matka.

Vycházející hvězda

Když chlapec osiřel, změnil několik zaměstnání, od pomocníka u zubaře, až po cukráře a kameníka. Avšak 2. srpna 1914 po začátku 1. světové války se přihlásil jako dobrovolník k regimentu Kargopolských dragounů a jeho kariéra prudce stoupala. Kavalerista Rokossovskij se vyznačoval tím, co je ve válce potřeba, odvahou a rázností: několikrát se účastnil průzkumných akcí, úspěšně působil v partyzánských oddílech a už na jaře 1917 byl povýšen na poddůstojníka. Jestliže hvězda Rokossovského mířila vzhůru, říše ve své dosavadní podobě mířila k zániku. Ovšem Rokossovskij se hned, jakmile Mikuláš II abdikoval, připojil k Rudé armádě a fungoval v ní s dřívější rázností a odvahou. Byl jmenován velitelem.

Přímluva maršála Timošenka

Po skončení občanské války se zdálo, že Rokossovského čeká hvězdná kariéra v armádě, začal studovat v jezdeckých kursech pro zdokonalování velitelské struktury, které v přibližně tutéž dobu navštěvoval i Georgij Žukov. V roce 1929 byl jmenován velitelem Kubáňské jízdní brigády a v roce 1935 byl velitelem divize. Všechno padlo, když byl v průběhu velkých čistek v Rudé armádě v roce 1937 uvězněn. Po dobu tří let byl držen ve vězení NKVD a s největší pravděpodobností by byl zastřelen, kdyby se dopisem na jeho obranu nepostavil účastník polské kampaně a finské války Semjon Timošenko, který byl zakrátko po propuštění Rokossovského jmenován lidovým komisařem obrany.

Shromáždit armádu za pochodu

Rokossovskij se proslavil především v období Velké vlastenecké války. Zastihla ho v postavení velitele sboru a už 11. července byl jmenován velitelem 4. armády na jižním křídle Západního frontu. Když dorazil na místo, dostal nové určení. Nyní, v postavení velitele operativní skupiny, bylo třeba, aby zorganizoval obranu v oblasti Smolenska. K tomu musel sám shromáždit armádu z různých ustupujících oddílů. Vojáky se mu podařilo stmelit a pod Smolenskem dosáhla Rudá armáda jedno z prvních vítězství v této velké válce.

Soudruzi a soupeři

Tento hrdinský čin Rokossovskij zopakoval pod Moskvou. Aby zadržel německý tlak, dokázal těsně před připravovaným protiúderem sjednotit síly, které byly k dispozici – k tomu musel někdy i odvolat kolony z pochodu. Ovšem podařilo se mu zorganizovat obranu kolem Volokolamsku, za účasti vynikajícího oddílu Panfilovců. Po bitvě o Stalingrad – zlomové pro průběh války – v níž velel Donskému frontu, jej začal Stalin oslovovat jménem a otčestvem. Až dosud byl takto poctěn jenom náčelník generálního štábu Boris Šapošnikov. Vojenský génius Rokossovského naposled  zazářil při plánování bitvy v Kurském oblouku a při osvobozování Běloruska.

Velitel přehlídky

Přes veškeré úspěchy se nemohl zúčastnit dobytí Berlína – na poslední chvíli byl tento čestný úkol dán jeho stálému soupeři – Žukovovi.  A stejně jako spolu prožili všechny nejsložitější boje Velké vlastenecké války, předvedli se i na Přehlídce vítězství v roce 1945. Rokossovskij přehlídce velel a Žukov přijímal hlášení.

Prakticky okamžitě po skončení války se stal Konstantin Rokossovskij ministrem obrany Polska, později se vrátil do Sovětského svazu, kde byl nejprve náměstkem ministra obrany SSSR a později vrchním inspektorem ministerstva. V této funkci pracoval až do své smrti v roce 1968.

Převzato z Izvestia.ru

Překlad: Zajoch