Kostky byly vrženy II

Reklama


PRÁVO, strana 7,mi dnes k snídani nabídlo dvě otázky – Vypukne další kolo boje o moc?, ptá de Vladimír Diviš. A Jan Eichler nabízí Rifkinda a Ivanova: Jak z krize ven?

Informace, které autoři uvádějí a které vedou k otázkám, jsou pro mnohé čtenáře jistě cenné a zajímavé. Více méně objektivní odpovědi na otázky v článcích ale nemohou být dány na základě nabídnutých informací. Proč?

Zatím co nad hlavním městem Lybie osvobozené od Kadáfi létají a bombardují stíhačky, jejichž původ je prý neznámý, v hlavním městě Ukrajiny, připravuje prezident Porošenko Parádu vítězství. Jí se má účastnit 2.000 lidí. Píši lidí, protože tolik volných vojáků již na Ukrajině asi není. Paráda vítězství bude, respektive se má konat 24. srpna, v den Ukrajinské nezávislosti. Do vítězství, zbývá proto jenom pět dní. Proto asi také a mimo jiné podepsal Porošenko zákon dovolující policii střílet na poražené bez varování a EU mlží.

Bez ohledu na to, kdo ke dni nezávislosti bude nebo se prohlásí vítězem na ukrajinském bojišti, si dovoluji tvrdit, že další kolo boje o moc nebude. Proč? Protože ke dni parády, 24. srpna bude jenom jeden dočasný vítěz, který si této skutečnosti bude plně vědom. Vedle vítěze bude mnoho poražených. Vše v jedné z mnoha pauz boje. Boj proto neskončí.

Vítězem se budou i nadále cítit USA a jejich místní zástupci, demokratická trojice, Jaceňuk, Kolomojskyj a Porošenko. Proto budou USA pokračovat v přípravě převozu neznámého počtu 62 tunových tanků-Abramů a podobných zázraků včetně 600 vojáků v plné polní do Polska a Pobaltí. Hlavní zkoušku mají totiž za sebou. V roce 2010 to v rámci manévrů BALTOPS Spojené státy vyzkoušely ještě v rámci NATO. Dnes již k převozu živého i neživého vojenského materiálu do EU nepotřebují ani NATO, ani souhlas EU ani vlády Litevské republiky, člena EU, aby to Putinovi ukázali.

Co ale stěhování Američanů a jejich výzbroje může znamenat pro EU, Pobaltí a samozřejmě ČR, tuší Jurij Melkonov, litevský vojenský expert. Nemůže vyslovit vyslovitelné jasně, jako mnozí zvaní a nezvaní experti, ale dovolil si otázku na portále Ves.lt: Co (ne)udělá velice trpělivé Rusko, až mu dojde trpělivost s provokacemi USA v jeho sousedství?

Jemu sekunduje finský ministr Alexander Stubb. Ten se snaží ukrajinské demokratické trojici J-K-P vymluvit naději na vojenskou pomoc, odkazem na statuty NATO (ochrana výlučně svých členů) a nedostatek zdrojů u EU.

Protože uvedená demokratická trojice ani jejich čtvrtý do mariáše, Alexandr Turčynov, nejsou hluší, ruší Turčynov čas dovolené politiků vydíráním. Ukrajina chrání Evropu před Ruskem, agresorem. Tak jasně a krátce mluví dnes tisková služba ukrajinského parlamentu. Proto prosí Ukrajina o vojenskou pomoc.

Přitom všem nám nabízí oba, USA a Ukrajina zajímavý boj v efektivitě zabíjení. Zatím víme od Obamovi administrace, že k zabití neozbrojeného černocha ve Fergusonu je dnes potřeba šest patron. Nic nevíme o efektivitě ukrajinských vojáků a policistů. Snad se dovíme více, až policie začne střílet bez varování, jak jí bylo včera dovoleno zvláštní změnou zákona.

K poraženým se budou muset počítat nejenom EU, její jednotliví členské státy a ministři jednající jejich jménem, ale i obyvatelé východní Ukrajiny unavení od války a zabíjení, místní a evropští podnikatelé a v neposlední řadě i ukrajinští vojáci. Těm, když stačí benzin a chleba na dojezd k postu vzbouřenců – teroristů, tak se postaví na několik minut před ukrajinskou vlajku, nechají se fotografovat pro ukrajinská oficiální propagandistická media, zapíšou úspěch nebo dokonce vítězství v naději na žold nebo odměnu a dají rychle zpátečku do těch strojů, které jim zůstanou v naději, že na ně tentokrát nedojde, nedoletí koule teroristů, podle nového slovníku ukrajinské vlády, povstalců.

Protože vítěz má být vždy velkorysý, budou podle dnešního sdělení ministra regionálního vývoje Vladimíra Grojsmana a dalších oficiálních kolegů demokratické trojice J-K-P, včetně ukrajinského ministra průmyslu a energetiky USA učit Ukrajince v Krizovém štábu, jak pracovat s energetikou v dobách krizových a nejistých. Výuka bude intenzivnější, ale přesto bez garance větší úspěšnosti, nepodaří-li se Putinovi a Gazpromu mimo jiné změnit během podzimu čerstvé rozhodnutí Bulharska o zastavení projektu nazvaného Jižní potok (South Stream).

Jižní potok se tak stává pomalu a jistě budoucností potvrzující, že přítomnost vždy obsahuje i minulost. A ta přinesla do křesla již několik vlád v Bulharsku. Aby se Jižní potok mohl nazývat potokem, musí Evropská komise potvrdit suverénním Bulharům splnění podmínek energetické charty. A to dnes již není úkol ani pro Bulharskou vládu ani pro Barossa, von Rompuye, natož pro lady Ashton. Ti všichni a jejich pomocníci již začali balit své kufry a mají jiné starosti. Staro-noví nováčci ve vedení EU, kteří stojí v čekárně, se budou muset prvně zapracovat a ujistit se, že komprimáty na ně nejsou tak objemné, že by je nemohla spláchnout trouba jižního potoka.

Jižní potok, třebaže se tak stává budoucností a má nasměrováno na sever, může dostat ještě jižnějšího bratra. Ten má nasměrováno na jih. A bude zřejmě plněn ne plynem, ale krví. S tímto potokem se bude muset také vypořádat nové vedení EU a NATO. Vše poté, co USA vyhrály a ukončily válku v Iráku a neméně úspěšně nastavili kurdskou otázku. Hledání odpovědi na ní s největší pravděpodobností zatáhne Turecko – člena NATO a věčného a trpělivého kandidáta na členství v EU – do situace, jejíž řešení neumožní ani zveřejněné a nezveřejněné výsledky odposlechů BND a jejich kolegů z USA a Anglie. Nepomohou ani rady veteránů, kteří stojí za druhou otázkou uvedenou na začátku reflexe a spojenou s Ukrajinou. Otázka Rifkina a Ivanova.

Jestliže je to opravdu pravda, že si oba a nezávisle na sobě myslí a považují ukrajinskou krizi za neúmyslnou a zbytečnou eskalaci napětí, jak píše autor, tak lze jejich myšlení považovat za důkaz budˇ nevzdělanosti, v což nevěřím, nebo za vědomou manipulaci. Oba představují skvělý duet manipulátorů. Rifkin, válečník a diplomat historického nepřítele starého a novodobého Ruska jako takového, Ivanov, v poslední roli diplomat a účastník páté a šesté kolony Jelcina. Oba mají společného jmenovatele. Tím je schopnost manipulovat lidi.

Jejich pohádka o demilitarizaci, která byla do nedávna jenom jednostrannou ruskou, pohádka o politickém řešení, o kterém Euroatlantisti umí překrásně mluvit v perfektní britské angličtině, ale skutek jim utek, jejich pohádka o dialogu, který Západ nikdy s Ruskem nepraktikoval, protože není podstatou expansivního hospodářského systému a proto nebyl ve vedení dialogu vzdělán a ani k němu přinucen, jejich pohádka je prostě neodpovídající vážnosti situace a jejího představitelného vývoje.

Již proto nebude rady těchto veteránů nikdo, snad kromě stážistů a několika studentů, číst a sbírat. O inspiraci pro politiky a veřejnost ve všech evropských zemích nebudu raději psát. Ani Putin, ani Obama, ani Merkel & Co nemají čas na čtení a studium takových rad. Čas jim totiž všem ulétá a s ním i možnosti kontrolovat proces a měnit pravidla hry.

Kvalitní manager, jimiž oni jsou, nebo za které se vydávají, se totiž odlišuje od nekvalitního tím, že může a umí měnit pravidla. Nekvalitní manager kontroluje to, co se již změnit nedá. V tomto smyslu má Putin pořád jasnou převahu v kvalitě managementu situace před Merkel & Co, a Obamou, nehledě na absenci diplomu z Harvard, Columbia university nebo podobných vzdělávacích obrů. Kostky byly totiž vrženy. Pravidla hry se budou tentokrát muset dodržovat za každou cenu.

Vržené kostky ukazují, že inteligence imaginární bytosti, jakou je například mravenčí stát, je nesrovnatelně větší než inteligence každého jednotlivého mravence. Mravenčí stát není jenom množina na jednom místě žijících mravenců. Je to dobře organizované společenství, ve kterém se vše děje podle přesných mravenčích pravidel. Stát, zachování státu, idea státu – národní myšlenka – daleko převyšuje jednotlivce. Příroda totiž vybavila mravence mnoha přednostmi, vše ve prospěch celku! Platí zde zákon o účelovosti a o účelnosti, princip ryze materiálního zachování, udržení a rozmnožení státu a druhu. Proto můžeme úspěšně tvrdit, že živí jsou nejenom jednotliví mravenci, ale celá mraveniště. Mravenčí stát. Přitom chování, povinností a jiné činnosti jednotlivého mravence nejsou založeny na dohodě mezi mravenci. Nikdo nedává mravencům povel. Kam, kudy a kdy jít. Mravenčí stát je bytostí, to jest mravenčí stát má duši. A je jedno, jestli (má) duši smrtelnou nebo nesmrtelnou.

Ponecháme-li však označení duše mimo, můžeme hovořit o reálné a imaginární bytosti. Imaginární bytost lze srovnat s imaginárním číslem. Používání imaginárních čísel totiž umožňuje dokázat tvrzení o číslech reálných. Zjednodušeně formulováno: bez imaginárních čísel nebylo by možné dokázat, že každý mnohočlen s reálnými koeficienty lze rozložit na součin lineárních, popřípadě kvadratických mnohočlenů s reálnými koeficienty.

Zde se proto jasně nabízí analogie k naší společnosti. V našem případě stát, národ na jedné straně, individuum, člověk, na straně druhé.

Současně platí, že čím větší je inteligence imaginární bytosti, tím menší inteligenci k uspokojení života potřebuje každý jednotlivý člen imaginární bytosti.

Samozřejmě je inteligence mravence jiná než inteligence člověka. Mravenčí inteligence je syrová, zaměřená na zajišťování života a prospěchu příslušné imaginární bytosti. Je proto bezohledná. Ale i zde se nabízí srovnání historických tažení reálných Japonců, Němců a podobných, včetně novodobých žoldnéřů.

Podobně je to s historií a řádem reálného světa, ve kterém žijeme. To jest s pravidly hry. Ty zprostředkovává souvislost čehokoliv s čímkoliv. Nic na světě není nahodilé. Od Kanta pochází následující věta. Tvrdím, že v každé speciální nauce o přírodě může být nalezeno jen tolik opravdové vědy, kolik je v ní matematiky. K tomu je možné dodat, že výrok se týká i společenských věd.

Odpověď na otázky v PRÁVU lze hledat a najít pouze v oblasti duchovně-kulturní formou dialogu s přírodou a respektováním jejích zákonů a respektováním skutečnosti, že říše členovců vede trvalý boj o nadvládu v reálném světě s říší různorodých obratlovců.

Luhačovice 19.8.2014

Přejít do diskuze k článku