Křesťanské peklo

Reklama


Tuhle jsem si vyslechl část jedné rozhlasové relace, která se týkala výchovy dětí, potažmo křesťanské. Bylo tam řečeno mnohé správně. Například to, že bychom se měli od dětí učit, protože žijí v přítomnosti, správněji řečeno v tělesné duchapřítomnosti. Ale jinak mne jímala nad tím příšerným pořadem hrůza. Nevěřili byste, s jakou mateřskou péčí se tady o vás od narození starají, aby z vás udělali idiota.

Pokud nebude křesťanstvím slibovaný konec světa, potopa světa nebo jiné vyhlazení celé té západní parazitní kultury z této planety, tak nás potěš pán Bůh. Nepřeji nikomu, aby se musel znovu narodit do křesťanského pekla plného nenávisti, válek, masakrů, hladomorů, epidemií, zločinů a dětských obětí.

Ježíš řekl: „Nechte maličké přijít ke mně.“ Ta morbidní rozhlasová relace se týkala toho, jak máme naopak přivádět maličké děti k Ježíšovi. A z toho mne jímala ta hrůza. Nosíme nadšeně Molochu své víry jako oběť své vlastní nejmenší děti. To, aby z nich byli slušní a poslušní občané, bytostně stejně deformovaní, morálně zkažení a duševně omezení, jako jsme my sami.

Křesťanské církve měly za bývalého komunistického režimu v občanské společnosti velikou prestiž. Vážil jsem si těch lidí, kteří dokázali odolávat perzekuci náboženství. Jako rozvratník každého režimu jsem se s nimi přátelil. Mé svérázné názory na náboženství zavánějící ateismem nikomu nevadily. Byli jsme přátelé a spolubojovníci.

Veliké rozčarování mi způsobilo chování jisté církve ihned po „listopadovém vítězství pracujícího lidu“. Jestliže tato církev upřímně brojila proti starému režimu, musela přece brojit dvakrát tolik proti režimu novému, který je ještě vypráskanější. Třeba právě kvůli těm maličkým. Záhy jsem se vyléčil ze své naivity a pochopil, že komunisté měli ohledně náboženské otázky bohužel víceméně pravdu.

Je až k slzám dojemné, jak si vypasení preláti pěkně notují a padají kolem krku se zlotřilými kapitalisty, olezlými politiky a smrdutými parazity všeho druhu. Na líbezná slova těch kulatých tváří se nesmí dát. Komunistická morálka v ohledu k dětem byla mnohem mravnější, než je ta současná demokratická, potažmo křesťanská.

Člověk se tu ještě nenarodí, a již se všichni mohou přetrhnout, aby rozhodovali o vašem osudu. (Mezi námi, je o něm rozhodnuto dávno předem.) Ponecháme stranou oplzlý vliv médií, které naší křesťanské kultuře vůbec nijak nevadí. Nenechají vás ani poprvé nadechnout, natož vybrat nějaké náboženství, filosofii, světový názor či duchovní nauku, které by byly blízké vašemu srdci a povaze, a již se všemožní psychologové, ekonomové, bradavičnaté sudičky a deviantní černokněžníci starají, aby vám deformovali duši, mozek, povahu i tělo.

Prostě vás tady v tom pekle nenechají, abyste přišli k poznání, ke spasiteli, spasení či osvobození sami. Ještě jste ani nevypadli z dělohy a už vás naloží do vagonu a horempádem vás vezou do Osvětimi, kdy vám všechno náležitě, patřičně a správně osvětlí.

Nevěřili byste, jak mají ty jedovaté pijavice a čarodějnice, co si pochutnávají na libovém dětském masíčku, propracovanou metodiku, pomocí které systematicky zpracovávají dětskou pozornost, vědomí, mysl, paměť i tělo. Od dětí se rozhodně žádné duchapřítomnosti neučí. Jenom to, jak je co nejvíce bytostně znetvořit.

Nevěřili byste, co všechno jsou ty baby Jagy ochotny učinit pro zmrzačení lidské bytosti, jaké výukové materiály a psychologické kličky vytváří pro děti a pro jejich naivní rodiče, aby jim žádná dušička neutekla. Režim euroatlantického pekla založený na podpoře a využívání lidské degenerace, tomuto průmyslovému stroji na katechezi dětí rozhodně nijak nevadí. Je jeho promyšlenou součástí. No, s Pánem Bohem!

Přejít do diskuze k článku 71 komentářů