Krušný osud střední třídy v USA

Nedávný článek Neoliberální výroba chudáků v US-grafech publikoval ekonomickou studii z USA, která ukázala, že 90 % dětí z generace roku 1940 se mělo finančně lépe než jejich rodiče. U generace z roku 1980, to jest u dnešních třicátníků, je toto číslo pouhých 50 %. Jen polovina dětí z této generace se má finančně lépe než jejich rodiče. Takže za neoliberalismu se máme stále lépe. A to potvrzuje další významná ekonomická studie z USA, nedávno publikovaná pod názvem How Wealth Inequality Shapes Our Future (Fabian T. Pfeffer, Robert F. Schoeni) publikovaná The Russell Sage Foundation Journal of the Social Sciences, 2(6), 2–22 (2016). Kliknutím na odkaz si tuto studii můžete stáhnout v PDF. Z našeho hlediska má nová práce ještě větší význam než předešlá generační studie, protože sleduje distribuci bohatství v rodinách a po několik generací.

Střední třída v USA masivně chudne

Studie sleduje sociální stratifikaci a propad kvality života napříč generacemi a etniky v USA. Předávání bohatství v rámci rodin ukazuje, jak na tom doopravdy je střední třída v USA za posledního půl století. Jednotlivé skupiny ve společnosti se od sebe stále více oddělují a sociální mobilita, tj. přechod z nižší vrstvy do vyšší, je stále méně častý. Většina se má stále hůře a nejrychlejší pád nastal v nízkopříjmovém pásmu obyvatel. Hlavní krize nastává u střední třídy, která si uvědomuje, že na tom ve skutečnosti vůbec není tak dobře, jak si po celá desetiletí namlouvala. Tento iluzívní pocit „bohatých Američanů“ sledovala jiná studie, kterou jsme publikovali pod názvem Být chudý a slepý k tomu. Mýtus střední třídy je pryč, nastoupila úzkost a strach. A to je také důvod, proč tato zchudlá skupina masivně volila Trumpa proti Clintonové a Obamovi, kteří jim jako Demokraté měli ideologicky zajistit blahobyt mnohem více, než Republikáni. Ale prodejní Demokraté neudělali pro střední třídu vůbec nic, protože jejich válečná agenda obohacovala pouze jedno promile vyvolených.

Studie je vynikající, protože mapuje různé vlivy, včetně nerovnosti v politickém zastoupení různých příjmových a jiných faktorů. První tabulka ukazuje rozdělení čistého bohatství domácností podle percentilové tabulky čistých příjmů.

Z grafu je jasné, že bohatne jen jedno procento domácností, zatímco hlavních 50 % všech obyvatel se jednoznačně propadá do chudoby. V průměru platí, že během posledních 30 let se drasticky snížila distribuce bohatství v USA. Jedno procento superbohatých je zkrátka nenažrané a bere si přes dominantní ekonomický a politický vliv ve společnosti ze společného koláče stále více. A nyní se podívejte na dva hlavní grafy.

Na levé straně obou grafů najdete čistý růst majetku domácností po odečtení všech dluhů a sladěný s koeficientem inflace. Na křivky ukazují, jak je na tom příjmová skupina, která do sebe zahrnuje příslušné procento populace z hlediska jejího příjmu. To znamená, že percentilová skupina 95 % odpovídá našemu pověstnému jednomu procentu, protože si pro zabrala oněch 95 % vytvořeného zisku v poměru k ostatním skupinám. To určuje tzv. Giniho koeficient, který grafy vyjadřují. Nula znamená, že jsou si všichni rovni, jednička (100%) znamená, že jeden vlastní všechno. Všimněte si hlavně medianu (media-zelená) a nízkopříjmových skupin, který je pochopitelně ve společnosti nejvíce (P25-bílá). Jasně vidíte propad jejich příjmů po roce 2000 a hlavně stále rostoucí nerovnost od pověstného jednoho procenta, které si při distribucí bohatství pro sebe vzalo 95% koláče. To je, prosím, vláda neoliberalismu v grafech jako dodatek pro ty, kteří by to náhodou nevěděli. Druhý graf konstatuje stejný propad, ale za použití jiných statistických metod.

Autoři studie konstatují, že během posledních 30 let obecně platí, že distribuce bohatství napříč společností je stále menší a stále více se koncentruje do rukou jednoho procenta. Proto platí, že i přes vysokou produkci národního bohatství a růstu pověstného HDP je dnes průměrná americká rodina chudší než v 80. letech. Vyšší produktivita práce a růst bohatství je tedy pro střední třídu marnost a iluze, protože se k němu vůbec nedostane. A chudáci se propadají do stále větší chudoby. K tomu viz článek Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce? Navíc je mnohonásobně těžší přejít z nižší příjmové vrstvy do vyšší, což ukázal již Piketty ve svém díle Kapitál v 21. století. Tato studie jeho závěry potvrzuje. V USA vznikla vrstva bohatých rentiérů a držitelů majetku, kteří hromadí bohatství a předávají si ho pouze mezi sebou a svým dětem. Podle závěrů studie je jasné, že šance proniknout mezi nejbohatších 20 % populace je sedmkrát větší v případě, že vaši rodiče již k této skupině patřili. Privatizace vzdělání, lékařské péče a všech kulturních a ekonomických vymožeností znamená, že střední a zejména nižší vrstvy se od roku 2000 masově propadají do stále větší chudoby a stále více se oddělují od zbytku vyvolených, kteří hromadí stále více. Studie potvrzuje trend, který jsme popsali už v roce 2012 v článku nazvaném Betlémský osud středních vrstev v USA.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!