Jak vypadá utrpení nemocných krav na polských jatkách? Otřesná reportáž polského televizního kanálu Superwizjer TVN odhaluje rozšířený kriminální a velmi lukrativní byznys založený na strašlivém utrpení zvířat a ohrožující zdraví a životy lidí.
Nemocné a uhynulé krávy se zpracovávají v noci.
Úřady odpovědné za kontrolu výroby potravin jsou proti tomuto obchodu naprosto bezmocné. Novinář „Superwizjera“ se nechal zaměstnat na jedněch mazowieckých jatkách a na vlastní oči se přesvědčil o tom, že je zde krutě zabíjen nemocný dobytek, bez veterinárního dozoru a testů nutných k tomu, aby maso mohlo být prodáváno.
Stanův komentář: Teď by si měl ještě někdo posvítit na česká jatka.
Vivat „fungující“ standardy EU!! Vivat nekončící, dávno legalizovaná korupce, podvody, lhaní, přetvářka… Vivat „společnost“… Vivat „fungující“ státní instituce… „No ale platy berou, ne_ tak co ty vole tady řešíš?!“ „Běž makat – a ne ať vyžíráš náš kapík skrze sociální dávky- ty nemakačenko!“… „Vole čum – a uč se jak s tím vším správně vyje.at!“… „Nevidím, neznám, nikdy jsem tam nebyl, nic takového není, dejte mi s tím pokoj, vy jste si pokazil život tím že jste neustále konfliktní, všude vidíte samé problémy, neumíte se kochat hezkým…“… Ano, dávno měli natočit jinou verzi „Jdi a dívej se“… Po shlédnutí něčeho… Číst vice »
Opět poznání, že i skoro zoufalá snaha o soběstačnost a samozásobitelství je jedinou možností jak se tomuto vyhnout. Jistě: kdo má tyto možnosti ve městech – že… Ale proč tedy nepodpořit tradiční venkov?? Opravdu mohou žít města i bez venkova?? Opravdu stačí když jej „společnost“ degraduje na venkovní kulisu, přírodu i krajinu na obří tělocvičnu a prostor pro blbnutí konzumem zcela zdrogovaných na sněžných skůtrech, superbicyklech, džípech?? Neztrácí náhodou městské obyvatelstvo bez úcty a respektu k venkovu zcela svou soudnost?? Když lidem nevadí nač se koukají jejich děti na počítači… Mnohé novodobé „podzvratky“ (pokus o náhradu termínu „pohádky“) mne vedou… Číst vice »
Pokusím se na několik pokusů vysvětlit, že problém nemocných nejen krav, je mnohem horší, než tomu bylo před třiceti lety. V populaci hospodářských zvířat byla, je a bude nějaká nemocnost, která se vyléčit nedá. V takových případech jsme měli k dispozici institut „sanitní porážky“ kam bylo zvíře zavčas dopraveno, školeným personálem po omráčení usmrceno, veterinárním lékařem – hygienikem prohlédnuto a vzorky změněných orgánů i svaloviny beze změn odeslány k labora- tornímu vyšetření. Na jatky jej posílal obvodní veterinární lékař s doklady jejichž součástí byla historie toho případu. Na základě de facto pitvy a laboratorního vyšetření o dalším rozhodoval veterinární lékař-hygienik… Číst vice »
Prostě přijdeme na to, že typ státního zřízení a způsob života před třiceti lety byl v podstatě to nejlepší co prozatím někdo realizoval v praxi. Měli bychom na to být pyšní! Je mně docela líto těch, kdo to tehdy nechápali a dnes se zbytečně rozčilují. A nemyslím to ironicky – to pro ty rychle reagující.