Systém NEN na veřejné zakázky stál půl miliardy korun. Úředníci ho ale odmítají používat. Jeden z největších IT projektů současné vlády, Národní elektronický nástroj (NEN) za půl miliardy korun, je počítačový program, který nikdo nepotřebuje a přesto za něj stát z našich peněz už utratil půl miliardy a další stovky milionů se utratit chystá.
Kverulant proti NENu usedavě protestuje ve své kauze NÁRODNI ELEKTRONICKÝ TUNEL. Podle tři roky starého vládního rozhodnutí ho mají od července letošního roku využívat povinně ústřední orgány státní správy na vypisování všech svých zakázek. Jenomže úřady se mu od roku 2015, kdy je v „nepovinném“ provozu, vyhýbají. Úředníci tvrdí, že systém vytvořený v režii Ministerstva pro místní rozvoj s přispěním evropských dotací je horší než obdobné platformy soukromých firem. A nechtějí ho používat.
O osudu NEN rozhodoval ve středu kabinet. Na stůl vláda dostala dvě varianty, obě přitom rovnou počítají s odkladem povinného používání NEN proti původním plánům. Nakonec se ale ministři neshodli ani na jedné z nich. Ještě v úterý ráno, před jednáním vlády, si představitelé MMR byli natolik jisti, „že to dopadne“, že už se ani nenamáhali vymýšlet příběhy o tom, jaké dobro nám NEN přinese. Náměstek MMR Vlastimil Fidler na úterní novinářské snídani konečně odhalil, proč MMR prosazuje povinné používání NEN. „…Ale když už se do NEN dalo tolik peněz, je třeba, aby ho úřady používaly,“ řekl a dodal, že druhým důvodem je zachováním kontroly nad daty. Je paradoxní, že hlavním důvodem prosazované povinnosti je strach, že se někdo zeptá, proč MMR vyhodilo z okna více jak půl miliardy korun na něco, co nefunguje a nikdo to nechce používat.
V článku se píše: „Systém NEN na veřejné zakázky stál půl miliardy Kč. Úředníci ho ale odmítají používat. Jeden z největších IT projektů současné vlády, Národní elektronický nástroj (NEN) za půl miliardy Kč, je počítačový program, který nikdo nepotřebuje a přesto za něj stát z našich peněz už utratil půl miliardy a další stovky milionů se utratit chystá.“ Zkusme to tedy vzít tzv. od Adama: Co jsou veřejné zakázky? Jsou to zakázky státu za peníze státu, které dostanou privátní subjekty za své služby a za produkty pro stát. Kde stát na to bere peníze? Bere je na to z daní… Číst vice »
Problém zadávání veřejných zakázek (VZ) a SW pro tento proces není v dobrém stavu. Samotný zákon o VZ se pravidelně novelizuje a pravidla se tak mění téměř z roku na rok. A jak se říká: „Odstraněním jednoho problému vzniknou dva jiné“. Většinou záměrně a účelově – menšinově z nedomyšlení souvislostí. Dnes se limity pro VZ malého a podlimitního rozsahu, kde se dá „soutěžit“ prakticky bez soutěže dostali do tak vysokých čísel, že samotný pojem VZ se týká opravdu velkých peněz. Pozn – dnes se ovšem dá i běžný databázový SW soutěžit za opravdu velké peníze – třeba ten NEN :-)… Číst vice »
… pokr.
Tyto subjekty samozřejmě NEN odmítají.
Dále – dnes provozovaným soutěžním portálům krozí od 1.7.2017 odstřižení od peněz MiMR a náklady mají být přeneseny na výherce VZ – cca 1 až 1,5% z vysoutěžené ceny bez DPH. Myslím, že k této nehoráznosti, kdy stát přenáší náklady na splnění svých nařízení a to pro svoje instituce na privátní dodavatele snad není třeba další komentář.
Tedy tak s NEN. Tunel na peníze při zadání, dodaná omezená nefunkčnost, podraz na SW firmy, ketré státu dříve zajistily jeho potřeby, podraz na uživatele – zadavatele (kraje, města) , podraz na firmy – dodavatele.
Jestliže prostřednictvím svých úředníků zadává stát veřejné zakázky, tak co je ve hře, krom výsledného požadovaného SW, koncepčního nebo ekonomického projektu či nějakého hmotného produktu nebo stavby? Zřejmě je tu vždy systémový rozpor mezi tzv. veřejným zájmem na nákladech, na technickém výsledku a na spravedlností průběhu procesu. Na té spravedlnosti má mít zájem stát (aby nemrhal veřejnými financemi) a i soukromé subjekty, aby jejich privátní know-how se nedostalo předčasně nebo neprávem ke konkurenci. No dobrá, ale velká část státních úředníků je jednak vždy nakloněna se s manažery firem „dohodnout“ a oni to jistě přijmou, budou-li mít naději na vítězství v… Číst vice »
Re PPK – jen krátce pár nesouvislých poznámek Ten abstraktní stát má skutečně zájem na nízké ceně, kvalitě a rychlosti provedení. Politickým zástupcům státu je to ale úplně jedno – ty zajíná jen co nejvyšší průchodná cena, aby z ní bylo možno vytvořit co nejvyšší možnou sumu. Kvalita prakticky nikoho nezajímá. A když tak právě jen ty úředníky na výkonných pozicích, protože ti se musí následně potýkat s problémy špatně dodaného díla. Cena je jiný problém – zadavatelé jsou nuceni zákonem a mnohdy neblahými zkušenostmi s odvoláváním se neúspěšných dodavatelů, k výběru podle nejnižší ceny. Zdánlivě OK – ale nikdo… Číst vice »
@Gatta: Zdravím! Problém dotací jste popsal velmi trefně. Je vidět, že se v problematice orientujete. Takže souhlas a snad jen podotknutí, že dotace a jim podobné další „pobídkové“ dary státu a natož i „nadstátu“ typu EU z principu považuji za nespravedlivé a svévolné korupční zlo; zkrátka za nástroje na vydírání politických vazalů. Leč nyní k dalšímu: Váhám u Vašeho termínu „nejvyšší průchodná cena“, s nímž jsem se ještě u projektování nesetkal. Zřejmě ale zde nemáte na mysli ceny orientační či podle jednotlivých fází stavby (počáteční studie, projekt, první propočet, výkaz výměr až definitivní kontrolní rozpočet) ani kalkulaci nákladů nějaké třetí… Číst vice »
Re PPK: „Nejvyšší průchodná cena“ – ano – v běžném, i dopravním stavebnictví je to někdy problém, ale zlatý důl jsou dnes právě IT projekty. Proč něco soutěžit za 100 , když projde i částka 500 nebo 700 mil. Zvláště když máme předem vytipovaného toho správného a jediného schopného dodavatele, který ví co se sluší a patří. Viz patrně zrovna ten NEN. Podobně průchozí jsou třeba i všechny zakázky pro armádu a jiné speciálky – a to obecně na celém světě. „Sami mezi sebou“ – to tak trochu zavání kartelovou dohodou. Ale nedělejme si iluze – žádná firma nemá kapacity,… Číst vice »
PS Dotace – dotace jsou vlastně projevem rozhodovatele o tom na čem má zájem. Velmi přínosné by byly například pro majitele různým stupněm památkově chráněných objektů, kde dodržování stanovisek památkářů přináší zvýšené náklady. Obdobně se zvýšenými požadavky na ohledy k životnímu prostředí – krásné téma pro SZ a hnutí DUHA. Ale pokud starosta někde na Vysočině potřebuje nutně pořídit popelářské auto, ale peníze musí použít na chodníky, protože „teď jsou na to dotace“, i když mu to vůbec nekoresponduje s plánem stavební činnosti v obci – tak je něco špatně. Prostě: „Kdo rozhoduje o penězích (a čase) – ten má… Číst vice »