Diskuze k článku


  • PPK • 18. června 2017

    V článku se píše: „Systém NEN na veřejné zakázky stál půl miliardy Kč. Úředníci ho ale odmítají používat. Jeden z největších IT projektů současné vlády, Národní elektronický nástroj (NEN) za půl miliardy Kč, je počítačový program, který nikdo nepotřebuje a přesto za něj stát z našich peněz už utratil půl miliardy a další stovky milionů se utratit chystá.“

    Zkusme to tedy vzít tzv. od Adama: Co jsou veřejné zakázky? Jsou to zakázky státu za peníze státu, které dostanou privátní subjekty za své služby a za produkty pro stát. Kde stát na to bere peníze? Bere je na to z daní OD NÁS VŠECH, přičemž o těch penězích rozhodují úředníci, čili lidé, jejichž ty peníze NEJSOU, přičemž za podmínek PODLE ZÁKONŮ je pak posílají soukromým korporacím.
    Tak vida, najednou se dozvídáme, že ačkoliv kontrolní počítačový systém NEN ke sledování poctivosti financování veřejných zakázek je systém, který stál už půl miliardy korun, tak úředníci jej odmítají používat. Je to snad proto, že ten počítačový systém je zkonstruován špatně, anebo proto, že příliš dobře začíná vidět pod potenciálně korupční prsty státních úředníků? Aha!

    A navíc: Nepřipomíná to nikomu tak trochu kampaň proti EET, proti čemuž nejvíc křičeli právě ti, kteří až dosud stát na daních okrádali? Takže, byl bych proto obezřetný při jednoznačném odsuzování systému NEN a spíše by mne zajímalo, JAK jsou vymyšleny ZÁKONY a nikoliv jen NEN. Zákony, podle nichž ten IT systém dostal ke své funkci ZADÁNÍ.

    Realita totiž dokazuje, že ekonomika států v kapitalismu bez soustavného zadlužování, daňového okrádání a korumpování jeho úředníků nemá šanci na finančně vyrovnané hospodaření a proto vždy padá do periodických krizí, končících válkami o další cizí zdroje.

    Co je účetním důkazem tvrzení Kverulanta, že NEN nikdo nepotřebuje?

  • Gatta • 19. června 2017

    Problém zadávání veřejných zakázek (VZ) a SW pro tento proces není v dobrém stavu.

    Samotný zákon o VZ se pravidelně novelizuje a pravidla se tak mění téměř z roku na rok. A jak se říká: „Odstraněním jednoho problému vzniknou dva jiné“. Většinou záměrně a účelově – menšinově z nedomyšlení souvislostí. Dnes se limity pro VZ malého a podlimitního rozsahu, kde se dá „soutěžit“ prakticky bez soutěže dostali do tak vysokých čísel, že samotný pojem VZ se týká opravdu velkých peněz.
    Pozn – dnes se ovšem dá i běžný databázový SW soutěžit za opravdu velké peníze – třeba ten NEN :-)

    A co se týká SW pro organizování VZ.
    Povinnost VZ a publikování na internetu zavedk stát. Ten ovšem neměl SW pro splnění této povinnosti dodavateli – tak uzavřel smlouvy se SW firmami na jejich vývoj a nasazení. To několik firem opravdu udělalo – s různou kvylitou, ale ty certifikované programy dnas fungují a plní svoji funkci. Tyto SW si zadavatelé buď kupují (kraje , města) a může jim plnit i jiné služby v rámci jejich administrativy. Nebo se účastní na dostuných portálech jako účastníci. Autoři a provozovatelé jsou mají peníze z prodeje SW a u portálů od Ministerstva po místní rozvoj za uskutšečněné výběrové řízení. Vše, sice ne ideálně, ale jaksi funguje.
    (pozn – problém je, že každý zadavatel VZ si může vybrat jedno z cca 10 těchto prostředí pro vyhlášení VZ, což ztěžuje situaci potenciálním dodavatelům.)

    A nyní NEN – program za opravdu velké peníze – dnes umí špatně to, co několik jiných SW umí už dobře. Jeho povinným nasazením by se zmařily dosavadní investice krajů a měst do zakoupeného (schváleného a oficiálně certifikovaného SW), který dnes používají a to i na jiné účely, než je jim schopemn zajistit NEN.
    … pokr.

  • Gatta • 19. června 2017

    … pokr.
    Tyto subjekty samozřejmě NEN odmítají.
    Dále – dnes provozovaným soutěžním portálům krozí od 1.7.2017 odstřižení od peněz MiMR a náklady mají být přeneseny na výherce VZ – cca 1 až 1,5% z vysoutěžené ceny bez DPH. Myslím, že k této nehoráznosti, kdy stát přenáší náklady na splnění svých nařízení a to pro svoje instituce na privátní dodavatele snad není třeba další komentář.

    Tedy tak s NEN. Tunel na peníze při zadání, dodaná omezená nefunkčnost, podraz na SW firmy, ketré státu dříve zajistily jeho potřeby, podraz na uživatele – zadavatele (kraje, města) , podraz na firmy – dodavatele.

  • PPK • 27. června 2017

    Jestliže prostřednictvím svých úředníků zadává stát veřejné zakázky, tak co je ve hře, krom výsledného požadovaného SW, koncepčního nebo ekonomického projektu či nějakého hmotného produktu nebo stavby?
    Zřejmě je tu vždy systémový rozpor mezi tzv. veřejným zájmem na nákladech, na technickém výsledku a na spravedlností průběhu procesu. Na té spravedlnosti má mít zájem stát (aby nemrhal veřejnými financemi) a i soukromé subjekty, aby jejich privátní know-how se nedostalo předčasně nebo neprávem ke konkurenci.

    No dobrá, ale velká část státních úředníků je jednak vždy nakloněna se s manažery firem „dohodnout“ a oni to jistě přijmou, budou-li mít naději na vítězství v soutěži o zakázku. A výsledek? Korupce!

    Co tedy udělá zákonodárce? Vymyslí jakoby zveřejňování na internetu. Naoko kvůli prevenci korupce, fakticky jen jako své alibi, aby to tak vypadalo. Výsledek? Na internetu visí, kdo co vysoutěžil. Nic víc, protože technikálie projektů či staveb mohou být tajné včetně dalších tzv. „obchodních tajemství“.

    Co potom? V případě padání SW, staveb mostů či zvlněných dálnic NIKDO ZA NIC NEMÁ ZODPOVĚDNOST PROTOŽE TO BYLO PŘECE NA INTERNETU.
    Státní šafáři možná zase vyhodí peníze a sobě možná přihrají korupční všimné.

    Závěr obecný: Sebepoctivější obsluha špatně zkonstruovaného systému je k ničemu.

    Řešení pro stát? Možná toto: Soukromníci, vysoutěžte si mezi sebou jednoho a já stát, ten projekt a rozpočet posoudím. Pokud řeknu ANO, pak se přesně a podrobně sepíše, CO a JAK a DO KDY bude plněno + event. sankce. Teprve po zhotovení a důkazu dodržení technologie a správné funkci produktu se bude platit. Tečka. Vyvěsit na internetu si to soukromníku můžeš jako kladnou referenci svého dobrého renomé. Ale až po zaplacení zakázky státem.

    No nic, to je jen názor kolemjdoucího PPK.

  • Gatta • 28. června 2017

    Re PPK – jen krátce pár nesouvislých poznámek

    Ten abstraktní stát má skutečně zájem na nízké ceně, kvalitě a rychlosti provedení.
    Politickým zástupcům státu je to ale úplně jedno – ty zajíná jen co nejvyšší průchodná cena, aby z ní bylo možno vytvořit co nejvyšší možnou sumu.
    Kvalita prakticky nikoho nezajímá. A když tak právě jen ty úředníky na výkonných pozicích, protože ti se musí následně potýkat s problémy špatně dodaného díla.
    Cena je jiný problém – zadavatelé jsou nuceni zákonem a mnohdy neblahými zkušenostmi s odvoláváním se neúspěšných dodavatelů, k výběru podle nejnižší ceny. Zdánlivě OK – ale nikdo by si doma nenechal postavit, nebo začít stavět, barák od firmy podezřelých individuí za nejnižší cenu, nebo za nejlevnější materiál, že? Další problém je, že vysoutěžená nízká cena je platná pro generálního dodavatele – ten ovšem na své subdodavatele přenáší v plné míře všechny požadavky, podmínky a záruky, ale ceny podstatně ponížené a … „dělej jak umíš“.
    V mnoha oborech jsou ceny vyloženě podhodnocené a stavby se provádí jen cenu určitého nedodržování rozpočtových položek.
    Do toho zasahují ještě velmi neblaze dotace. Na co jsou dotace to se musí dělat – jednou kanalizace, jednou chodníky …, aby se dotace využili. A tak, jako se musí vše v určitém termínu zahájit, tak se to musí také dokončit. A zde je zadavatel v pasti, protože pokud by se to nestihlo a bez závad, tak dotace bude muset vracet. A pak se se stavební firmou soudit, kde je vina, která mnohdy ani nemusí být u dodavatele. Tedy je enormní zájem dílo dokončit a sem tam něco raději nevidět.
    Jedna věc na závěr.

    Představa, že nějaký běžný výkoný úředník na odboru (třeba) výstavby by si řekl dodavateli o úplatek – je úplně mimo. Na to jsou tam jiní lidé a jedná se normální řízený proces.

  • PPK • 28. června 2017

    @Gatta: Zdravím! Problém dotací jste popsal velmi trefně. Je vidět, že se v problematice orientujete. Takže souhlas a snad jen podotknutí, že dotace a jim podobné další „pobídkové“ dary státu a natož i „nadstátu“ typu EU z principu považuji za nespravedlivé a svévolné korupční zlo; zkrátka za nástroje na vydírání politických vazalů. Leč nyní k dalšímu: Váhám u Vašeho termínu „nejvyšší průchodná cena“, s nímž jsem se ještě u projektování nesetkal. Zřejmě ale zde nemáte na mysli ceny orientační či podle jednotlivých fází stavby (počáteční studie, projekt, první propočet, výkaz výměr až definitivní kontrolní rozpočet) ani kalkulaci nákladů nějaké třetí firmy při zastupování v územním či stavebním řízení. Jestli to tedy správně chápu, pak jste asi to slova „průchodná cena“ spíše myslel jako cenu, kterou ještě nadřízení úředníci schválí za přijatelnou? Já jsem k problému výběru podle nejnižší ceny už výše navrhoval, aby si zájemci o zakázku zásadně soutěžili projekt + závazek realizace na klíč SAMI MEZI SEBOU s tím, že investor (stát) výsledek buď odmítne nebo přijme jako smlouvu na dílo výhradně od jediné fírmy = generálního dodavatele. Včetně posouzení rozpočtu a harmonogramu stavby + návrhu záruk a smluvních sankcí. Pak by odpadly i dohady a soudy ohledně odvolávání se neúspěšných soutěžících dalších dodavatelů. Ostatně, výběr podle nejnižší ceny, to je podle mne další čistě politická pitomost, jejíž důsledkem jsou technologicky ošizené mosty, které padají, nebo zvlněné dálnice. Inženýrům typu pí.Pošvářové či Drábové dnes není co závidět jejich práci. Kde je tedy základní problém státu v tomto oboru v kapitalismu? Imho, vždy jsou to především technicky diletantské a zároveň potenciálně vyděračské zákony a vyhlášky pro státní zakázky soukromým firmám.

  • Gatta • 28. června 2017

    Re PPK:

    „Nejvyšší průchodná cena“ – ano – v běžném, i dopravním stavebnictví je to někdy problém, ale zlatý důl jsou dnes právě IT projekty. Proč něco soutěžit za 100 , když projde i částka 500 nebo 700 mil. Zvláště když máme předem vytipovaného toho správného a jediného schopného dodavatele, který ví co se sluší a patří. Viz patrně zrovna ten NEN. Podobně průchozí jsou třeba i všechny zakázky pro armádu a jiné speciálky – a to obecně na celém světě.

    „Sami mezi sebou“ – to tak trochu zavání kartelovou dohodou.
    Ale nedělejme si iluze – žádná firma nemá kapacity, aby postavila vše co by se dalo vyhrát. Občas a zvláště v malých věcech se servou jako psi, ale v těch opravdu velkých věcech dochází patrně stejně k dohodám. A to jak na úrovni firem, tak i o patro výš.

  • Gatta • 28. června 2017

    PS
    Dotace – dotace jsou vlastně projevem rozhodovatele o tom na čem má zájem. Velmi přínosné by byly například pro majitele různým stupněm památkově chráněných objektů, kde dodržování stanovisek památkářů přináší zvýšené náklady. Obdobně se zvýšenými požadavky na ohledy k životnímu prostředí – krásné téma pro SZ a hnutí DUHA.
    Ale pokud starosta někde na Vysočině potřebuje nutně pořídit popelářské auto, ale peníze musí použít na chodníky, protože „teď jsou na to dotace“, i když mu to vůbec nekoresponduje s plánem stavební činnosti v obci – tak je něco špatně.

    Prostě: „Kdo rozhoduje o penězích (a čase) – ten má moc“.

    http://www.rouming.cz/roumingShow.php?file=nedotace.jpg