Lenka Procházková: Vědomí a svědomí

Invaze pěti armád spřátelených zemí, která se vyvinula v okupaci už pouze sovětskými vojsky, byla součástí té křehké balance. Když se bubáci v železných maringotkách konečně stáhli z našeho území a když došlo v Praze roku 1991 k  rozpuštění Varšavské smlouvy, brala to většina občanů Československa jako opožděnou satisfakci. Většina občanů také předpokládala, že podobným způsobem bude rozpuštěno i NATO. Předpokládal to i prezident V. Havel. Jenže když z jedné misky vah sundáte závaží a z druhé ne, zůstanou předpoklady takříkajíc v luftu. A tak si nás přitáhla ta  zatížená miska s názvem NATO. Dvanáct dní po vstupu  využila Aliance náš vzdušný prostor pro zásah v Jugoslávii, jehož skutečné motivy jsme mnozí pochopili až opožděně, protože mediální krytí ještě nemělo tak rozšířenou konkurenci v internetu.

To, že dnes stojíme, jako člen NATO, na straně spoluviníků i  dalších obdobně motivovaných válek a agresí, je obrovská psychologická změna.  Dosud jsme byli, po celé generace, formovaní opakovanou rolí oběti tzv. vyšších (čti cizích) zájmů.  Nyní je to  poprvé, co patříme k alianci viníků.  Je to nový pocit. Pochopitelně, že netrápí každého. Mnozí si tu  změnu nepřipouštějí a spokojují se deformovaným pohledem na svět, který jim poskytuje mainstream. Nicméně i mainstream se občas nevyhne tomu, aby zveřejnil informace, které působí varovně. Například v deníku Právo nedávno ministr obrany Lubomír Metnar připustil, že po zrušení dohody INF (o likvidaci raket středního a krátkého doletu) může NATO prosazovat, aby v Evropě byly umístěny další americké základny. O této hrozbě svědčí i závěrečný dokument ze setkání B9 v Košicích. A jak asi s tímto trendem souvisí návštěva premiéra Andreje Babiše v USA? Je zřejmé, že v mezinárodních vztazích přituhuje. V době, kdy politici tzv. suverénních evropských států  selhávají a nejsou schopni a ochotni klást odpor  plánům NATO na další základny v Evropě, jejichž existence není obranná ale expanzivní, je řada na občanech těchto zemí, aby koordinovaně čelili skutečnosti, že povinná nenávist proti Rusku může být velmi drahá, až studená válka přeroste ve skutečný střet…

Celý projev k 20. výročí vstupu ČR do NATO, který publicistka, spisovatelka a chartistka Lenka Procházková pronesla 12. 3. 2019 na demonstraci na pražském Klárově, najdete na webu První zprávy.

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
3 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Aleš
Aleš
16. 3. 2019 23:59

Vypadá to jako kachna, létá to jako kachna, kejhá to jako kachna, chová se to jako kachna, jmenuje se to kachna. Co to je? Kachna. Vypadá to jako teroristická organizace, létá jako teroristická organizace, kejhá to jako teroristická organizace, chová se to jako teroristická organizace, jmenuje se to Nadnárodní Americká Teroristická Organizace. Co to je?!! Z hlediska vědomí a svědomí, z hlediska vyššího principu mravního, z hlediska celonárodní i osobní bezpečnosti každého z nás, další setrvání v této organizaci je KAPITÁLNÍ BÉKOVINA. Jiné cesty z toho není, než-li NATO opuštění. Takový mejdan na oslavu rektálního alpinismu nedělali ani za PROTENTOKRÁTU.… Číst vice »

Dana
Dana
17. 3. 2019 1:22

A kdo ze pak vam brani ve vystupu z NATO?
Tak šup šup, zorganizujte petici, vyhlaste referendum a bude li vetsina pro , klidne z NATO vystupte. Donik by byl rad, usetrilo by se a taky by pak za ten jeste vetsi chaos mohly Macronovy evropske legie . Jinymi slovy,
„Bylo by to pak pod dohledem nějakého řádného bojovníka za svobodu“ :-)

Honza999
Honza999
17. 3. 2019 23:22

Dano,
My jako občané žádné referendum vyhlásit nemůžeme. Parazité, kteří se protlačili do vládních pozic a jsou tam neodstranitelně (jedině krvavou revolucí) zabetonováni,to referendum nevyhlásí také.
Nějaká další hraběcí rada?