M. G. Děljagin: Hodlá Pobaltí spáchat sebevraždu? Nikdo si toho ani nevšimne!

Zemědělské sankce uvalené Ruskem otevírají prostor pro rozvoj národního ekonomického agrárního odvětví. Ve výsledku, pokud bude tato šance využita, je velmi pravděpodobné, že po odvolání těchto zákazů se již ruský trh pro mnohé evropské konkurenty neuvolní. O tom, nakolik je perspektivní záměna importní produkce tou ruskou a o tom, co si za této situace počnou pobaltské státy, jsme na portálu rubaltic.ru hovořili s doktorem ekonomických věd, ředitelem Institutu globalizačních problémů, členem Odborné rady a stálým přispěvatelem do mezinárodního analytického časopisu „Geopolitka“ panem Michailem Děljaginem:

Michaile Gennaďjeviči, minulý týden Rusko vyhlásilo sankce vůči evropským zemím jako odpověď na jejich protiruská opatření. Která ze stran v důsledku utrpí větší škody a pro koho to bude výhodné?

Výhodné je to pro USA, které takto poškozují konkurenci v podobě Evropské unie a Ruska. Evropské sankce znamenají, že ruské podniky nebudou moci refinancovat své úvěry v Evropské unii. Musíme normalizovat svou ekonomickou politiku. Nyní byl uvnitř státu vytvořen umělý finanční hlad, stát vyvádí peníze do zahraničí a ruské podniky se potom v EU refinancují vlastně ze svých vlastních zdrojů, těmi penězi, které zaplatily ve formě daní, a které stát vyvedl do finančního systému Evropské unie. Pokud normalizujeme tento systém, přestaneme vyvádět peníze daňových poplatníků do Evropy a začneme je používat uvnitř státu, sankce vůbec nepocítíme. Co se týče sankcí Ruska proti Evropské unii, tak těch 12 miliard EUR si Evropská unie možná ani nepovšimne, pokud ji budeme vnímat jako celek.

Stejně jako si nevšímá některých svých členů, jako jsou třeba pobaltské státy. A asi dělá dobře, pokud vezmeme v úvahu úroveň těchto států a charakter jejich politických elit.

Je možné tvrdit, že zákaz importu definovaných evropských produktů umožní navýšení ekonomického růstu Ruska?

Já bych tu ekonomiku nehodnotil takto celkově, ale pro zemědělsko-průmyslový komplex to platí. Situace se však pro různé sektory liší. Zákaz týkající se více než 10 % ruské spotřeby zasahuje pouze tři sektory.

Maso je z nich nejjednodušší a nejpochopitelnější část. Když jsme se připojovali k WTO, celé toto odvětví utrpělo obrovský úder. Během jednoho dne rentabilita nejmodernějších a nejlepších farem pro chov prasat klesla třikrát, z 29 % na 9 %. A soukromá pomocná hospodářství obyvatelstva, která dodávala více než polovinu vepřového masa, se stala ztrátovými. Když si vezmeme, že prase roste celkem rychle, jsme schopni to za rok více než jen kompenzovat.

Nezbývá, než litovat, že byly sankce uvaleny pouze na rok a ne na 3 nebo 5 let, nebo nejlépe navždy.

Druhým sektorem jsou ryby. Tady je problém v tom, že velkou část evropského exportu do Ruska tvořily ruské ryby, ty, které ulovili ruští rybáři. V oceánu je jednoduše převzali cizinci, a ti nám je potom zpětně prodávali zpracované v cisternách. Pokud se podaří tuto praxi prolomit, bude to velmi dobré.

Ovoce a jahody jsou dalším sektorem. Na jedné straně je jasné, že banány v Rusku nerostou, ale ve většině zemí EU také ne. Pokud je začneme nakupovat přímo u výrobců, a ne od evropských a amerických překupníků, jenom na tom vyděláme. V Evropě nakupujeme i klikvu a ostružiny. To je prostě pitomost, všechno se to dá pěstovat u nás.

Mnozí odborníci jsou přesvědčeni, že za rok úspěšné spolupráce s Latinskou Amerikou, Tureckem a s některými dalšími státy, se Rusko nebude chtít vracet k obchodování s Evropany. Je to správný pohled na věc?

Obchod s Latinskou Amerikou je specifická věc. Norové již oznámili, že budou část své produkce prodávat přes Chile. Norsko v té zemi vlastní velmi mnoho podniků.

Rusko si podobného obcházení nebude všímat, takže tady se sankce minou účinkem. Bělorusko se již brzy stane největším světovým exportérem ústřic, jablek. Takže se u nás mohou objevit běloruské ústřice a jiné produkty. Pokud budou sankce účinné, všechno to opět bude záviset na jednotlivých sektorech. Vepřové maso nebudeme kupovat od nikoho, a proč taky?

Když se vrátíme k pobaltským státům: jejich export do Ruska pokrýval nemalou část jejich trhu…

Politické elity těchto stran jsou hlavní rusofobní silou v EU. Pokud se rozhodli ukončit svůj život sebevraždou, je to jejich svobodné demokratické právo.

Pobaltí si opravdu již dávno přálo zbavit se „ekonomické závislosti“ na Rusku. Takže by z těch sankcí vlastně měli mít radost? Nemá pro ně tedy smysl vracet se na ruský trh?

Já jsem často vystupoval v Lotyšsku a Estonsku. Když jsem jim říkal, že jejich apartheid není ziskový, tak to vydrželi. Své sebeovládání ztráceli pouze v jednom jediném případě: když jsem jim vysvětloval, že se jejich nynější situace od jejich minulé nezávislosti v meziválečném období liší pouze v jednom: Rudá armáda víckrát nepřijde, a své problémy si budou muset vyřešit sami.

6 miliónů lidí, kteří žijí na tomto pásu podél Baltského moře, znamenalo ve třicátých letech devatenáctého století důležitý strategický zdroj. Teď již nejsou tyto zdroje podstatné. V sovětských dobách jsem si myslel, že Palanga, Jurmala, Nida jsou unikátními místy s písečnými dunami a sosnami na břehu moře. Ale víte co? V Turecku, Španělsku, Francii apod. jsou také moře i pláže! Tato pobaltská místa jsou důležitá již jen pro starší nostalgickou generaci lidí, kteří kdysi jezdili do Jurmaly, tak tam stále jezdí.

Pobaltí si myslí, že je něčím významné. Ano, v SSSR hrálo důležitou roli, bylo nejrozvinutější. Ovšem oni se dobrovolně rozhodli stát se tou nejméně rozvinutou částí jiného světa. Jejich problémy již kromě nich samotných nikoho nezajímají.

Jejich ministr se chce bavit s naším a nechápe, že podle úrovně své ekonomiky může jednat tak maximálně se zástupcem vedoucího departamentu.

(Pozn. překladatele: nepřipomíná vám to závěrečné hodnocení něco? Někdy je dost kruté vyslechnout si mínění z druhé strany, že?)

Zdroj: http://politikus.ru/articles/27329-pribaltika-pokonchit-zhizn-samoubiystvom-nikto-i-ne-zametit.html

Překlad: Irena