Malý princ

Malého prince od Antoine de Saint-Exupéryho jsem v životě nečetl, přesto mám takové tušení, že z různých fragmentů jsem ho už poznal celého. Skoro bych řekl, že je to kniha, kterou nelze číst, ale musí vám ji někdo vyprávět. A nebo zajít ještě o krok dál, něco k ní přidat a udělat animovaný film.

Co na tom, že děj filmu je vlastně jedno velké klišé o kontrastu mezi šedivým světem dospělých, ze kterého byla hra a fantazie vytěsněna, a pestrým světem dětí, kde fantazie ještě žije; klišé o tom, jak je důležité zůstat dítětem, pokud chceme zůstat člověkem, protože honba za úspěchem, efektivitou a užitečností (využitelností!) spolehlivě zabíjí duši; o tom, jak malé holce tu duši zachrání stařík, který nikdy nedospěl?

Polopaticky je to vyjádřeno osobním rozvojovým plánem, který zná jen povinnosti a který má tu holčičku dovést k tomu, aby byla dobrým dospělým, a geniálně jedinou větou ze zpráv: „Dnes přišli kvůli špatnému počasí čtyři lidé pozdě do zaměstnání, produktivita práce poklesla o 0,002%.“

Nejde totiž jen o příběh, jde o i to, jak je vyprávěn – a právě forma vyprávění dělá z Malého prince tak výjimečný film. Je to kombinace standardní „pixarovské“ (berte to jako terminus technicus, na tomto snímku se Pixar nepodílel) animace á la Ratatouille a výtvarného pojetí inspirovaného originálními Saint-Exupéryho ilustracemi k Malému princi. A výsledek je geniální. Zejména části inspirované Saint-Exupéryho kresbami jsou naprosto úchvatné. Přestože je celý film podle všeho čistá počítačová grafika, jsou části inspirované vizuálním stylem Malého prince pojaté jako loutky, a to včetně trhavých pohybů, které by vznikly při tradiční animaci.

Filmový Malý princ je opravdová filmová nádhera, je v něm vášeň a chuť něco sdělit, ne jen vydělat peníze a prodat tretky v rámci merchandisingu. Kdybych rozdával hvězdičky, dal bych jich pět z pěti a přemýšlel nad šestou.

Je to ovšem i film svým způsobem nebezpečný, protože tak brutální útok na emoce jsem už dlouho nezažil. Přitom si nemyslím, že by to byl tvůrčí kalkul, spíše vedlejší efekt zvoleného způsobu vyprávění.

Zbývá poslední otázka: je Malý princ film pro děti? Nepochybně ano, ale dospělý si ho vychutná mnohem více, protože už okusil krysí závody a má nakoukáno, takže si spíše uvědomí výjimečnost výtvarného pojetí.

Převzato z blogu Tribun