Malý sumář poznámek k církevním restitucím

Reklama


Mnoho z toho, co teď budete číst, jste zde na blogu už možná četli, protože jsem ve svých názorech konzistentní, Když se teď ale téma církevních restitucí v souvislosti z otázkou jejich zdanění opět vnutilo, tak si pár (staro)nových poznámek neodpustím.

  1. Tohle vás možná překvapí, ale co se samotného zdanění církevních restitucí týče, tak jej považuji za nesmysl. Ale nebojte se, svět je v pořádku, mé důvody jsou takové, že mně samozvaní lepší lidé budou moci i nadále nadávat. Nuže, pokud by restituce byly ve své podstatě v pořádku, jak si myslí právě lepší lidé, pak je jejich zdanění nesmyslné, protože je to jako danit odškodnění. Pokud ale v principu v pořádku nejsou, jak si myslíme lůza a já, pak by se neměli zdanit, ale zrušit. Pouze zdanit znamená legitimovat je, uznat, že v principu jsou v pořádku a byla jen formální chyba v implementaci. Pokud není vůle nebo síla je zrušit, kosmetické úpravy jsou zbytečné.
  2. Pokud chcete označovat konfiskaci církevního majetku za krádež, musíte za krádež uznat i privatizaci, protože v obou případech jde o změnu majetkových poměrů v důsledku změny poměrů společenských. Cokoliv jiného je pseudomorální kýč.
  3. Problémy způsobené hromaděním majetku v jedněch rukách, navíc majetku pochybného původu, lze řešit či alespoň zmírnit konfiskací tohoto majetku. Církev (v našich podmínkách katolická) byla historicky v postavení monopolisty a církevní restituce toto její postavení restaurují.
  4. Církev své majetky nenabyla čistě a čestně, protože v době, kdy vznikaly, byla ve výrazně asymetrickém postavení ke zbytku společnosti, kdy držela „duše“ lidu jako rukojmí a obyvatelstvo korumpovala a vydírala peklem a odpuštěním. Skutečnost, že to většina populace nebyla schopna pochopit, na podstatě věci nic nemění, stejně jako dnes nic nemění na nemravnosti lichvy to, že ani dnes většina společnosti netuší, která bije, a leze lichvářům do náručí „dobrovolně“ (úvozovky dvakrát podtržené).
  5. Argument, že se církev bude o „vrácený“ (ve skutečnosti darovaný) majetek starat, je lichý, protože většinu tohoto majetku tvoří kulturní dědictví, za jehož zachování je odpovědný stát. A církve si to velmi dobře uvědomují, jak silnou vyjednávací pozici při jednání o grantech a dotacích budou mít.
  6. Nakonec, nikoliv však v poslední řadě, je sporný i „vracený“ majetek a jeho ocenění. Cena je v mnoha případech nadsazená, aby církve dostaly více, než na kolik mají „nárok“, v mnoha případech se vrací majetek, který církvi nikdy nepatřil v žádném smyslu toho slova, stejně jako se „vrací“ i majetek, který nepatřil církvím, jež ho měly jen k užívání, ale rakouskému eráru či jednotlivým donátorům.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 6 komentářů