Model záchrany

Docela dost jsem psal o tom, že Trump má jiný model rozvoje americké ekonomiky, odlišný od modelu „Brettonwoodského“. V čem ten jeho model spočívá a jakou má šanci na úspěch, jsem neřešil. Je na čase tuto mezeru zaplnit.

Takže, pro začátek připomeňme Brettonwoodský model a jeho realizaci po roce 1981.

Jeho podstata je jednoduchá: vzhledem k tomu, že od 70. let byl vyčerpán efekt rozšiřování trhů, falšovali ho prostřednictvím růstu osobní poptávky na konto růstu zadlužení. V důsledku toho se do prosince 2008 snížila sazba FED z 19 % na 0 %, zatímco průměrný dluh americké domácnosti ve vztahu k ročnímu reálnému jejímu disponibilnímu příjmu stoupl ze 60 na 130 %.

Růst dolarového systému konce 80. a počátkem 90.let nepřinesl očekávaný efekt, protože místo aby uzavřel dluhy nabrané v 80. letech aktivy získanými ze světové socialistické soustavy (jak to navrhoval tým Bushe staršího), byl zvolen model, ke kterému prezidentem zvolili Billa Clintona.

Jeho podstata spočívala ve vytváření nových aktiv pomocí zvyšování zadluženosti (v souladu s emisí dolaru legalizovanou přes nadnárodní banky). Výsledkem toho jen v USA bylo, že podíl na zisku, který si přivlastňoval finanční systém, stoupl z 25 % v 70. letech na 70 % k začátku krize roku 2008.

V roce 2008 byl úplně vyčerpán i systém stimulace ekonomiky prostřednictvím růstu zadlužení domácností, což zapřičinilo propad zisku finančního sektoru na 40 %. Pak ale byly spuštěny paliativní metody (např. stimulace odlivu kapitálu z rozvojových zemí) a podíl na zisku znovu začal stoupat. Neštěstí bylo v tom, že dluhy domácností tím neklesly, a paliativní metody mají velmi omezený časový efekt. Fakticky bylo období posledních 10 let roztaženým analogem roku 1930, kdy začínající deflační šok (prudký pád koupěschopnosti domácností) nebyl kompenzován emisí.

Protože se dluhy nikam neztratily, byl deflační šok jen odložen. A, stejně jako počátkem 30.let, to nevyhnutelně vede k bankrotu finančního systému. Finančníci se, v souladu se svým silně zvýšeným společensko-politickým postavením rozhodli zachovat ho za každou cenu, tedy zajistit, aby byl za každou cenu zachráněn finanční systém. K tomu potřebovali kontrolu nad emisí dolaru. Komplikací bylo, že Brettonwoodská reforma roku 1944 nebyla završena – FED jako emisní centrum světové měny zůstal pod kontrolou národní elity USA, pod jejich jurisdikcí. V roce 2011 byl učiněn pokus o vytvoření nadnárodního emisního centra (tzv. „centrální banka centrálních bank“), které mělo stanovovat limity emise pro všechny národní banky, mj. i FED. Tento pokus odrazila administrativa USA – známý případ „Strauss-Kahn“ *) – bylo nicméně zřejmé, že šlo jen o první kolo zápasu.

Druhý pokus připadl na rok 2016, kdy se finančníci pokusili prosadit svého člověka do čela USA (H. Clintonovou).

Dnes, na prahu deflačního stádia krize, jsme svědky třetího kola – a konkrétně – pokusy o odstranění představitele alternativní elitní skupiny, současného amerického prezidenta Trumpa.

Ale na co sází Trump?

Pokouší se odstranit emisní mechanizmus ze stimulace americké ekonomiky. Protože další emise už nevede k růstu světové ekonomiky (který se teď projevuje jen ve statistických číslech), USA už neinkasují další zvýšené zisky dokonce ani z vývozu kapitálu, ale chronický deficit zahraničně-obchodní bilance působí velké problémy na vnitřním trhu. Trumpova idea spočívá ve snížení tohoto deficitu na nulu a vrácení výrob a tím i pracovních míst (vyvezených ze země v předchozím období) do USA.

V čem je problém této myšlenky?

Ona vypadá docela normálně, navíc umožňuje prudce snížit roli finančního systému jak ve světové, tak i americké ekonomice.

Neštěstí je ale v tom, že přes finanční systém dnes probíhá stimulace vnitřní poptávky (ta strukturální krize, o které jsme psali od počátku dvoutisících let, nesoulad mezi reálnými příjmy a výdaji domácností) a provedení takové reformy automaticky povede ke všeobecném poklesu životní úrovně (která se už neurčuje příjmy domácností, ale především jejich výdaji).

Obecně řečeno, dnes americké domácnosti utrácejí o 15 % víc, než mohou reálně vydělat, a jejich stimulace probíhá prostřednictvím finančního systému. Pokud se odepíší jejich dluhy (nebo pokud budou donuceni je uhradit), pak reálné příjmy poklesnou dokonce i z nynější úrovně, která i bez toho koupěschopností odpovídá úrovni konce 50. let.

No, a to je vlastně i hlavní chyba amerických ekonomů, kteří Trumpovi vypracovávají ekonomické plány. Oni totiž nevidí strukturální krizi a mají za to, že pokud odepíší dluhy domácností (zhroucením finančního sektoru, pochopitelně) a zajistí růst pomocí růstu vnitřní výroby a vytvořením odpovídajících pracovních míst, tak se obecně zhorší situace v životní úrovni v USA, zato ale ztratí svůj vliv finanční sektor. Přitom se, mimochodem, zhorší situace hlavních exportérů do USA (Západní Evropa a Čína), ale Trumpa a jeho spolupracovníky to zvlášť nevzrušuje. Zhroutí se Brettonwoodské instituce, jako WTO – a už to je dobré!

Pokud ale vezmeme v úvahu strukturální problémy ekonomiky USA, je zřejmé, že propad bude podstatně hlubší. Asi tak jedenapůlkrát než počátkem 30. let (kdy strukturální disproporce představovaly kolem 15 %, a teď řádově 25 %). A to, samozřejmě, rozbije celý světový ekonomický systém. Ovšem, v rámci Trumpova plánu se hroutí i tak, ale zatím víceméně řízeně. To je ale zatím.. Jsem si jist, že ve skutečnosti se budou události vyvíjet mnohem neřízeněji.

V rámci mezielitních sporů v USA se však tato okolnost nijak neprojeví – finančníci nemohou Trumpa nařknout, že nevidí strukturální krizi – protože by to znamenalo přiznat: za prvé – samu její existenci; a za druhé, a hlavně – svoji vinu na její existenci. Rozsah krize bude tuto bezmoc jen zvyšovat, a je nutné vzít v úvahu a chápat, že ani pokud Trump na světovou finanční elitou vyhraje (v čemž ho upřímně podporujeme), problémy USA to nevyřeší…

*) Aféra roku 2011 s údajným sexuálním obtěžováním pokojské tehdejším prezidentem WMF Strauss-Kahnem (mimochodem, docela vážným kandidátem na prezidenta Francie) a jeho zatčením a uvězněním – které se následně (ovšem se značným zpožděním) ukázalo jako neopodstatněné…

Zdroj: Chazin.ru

Překlad: st.hroch 180920

Přejít do diskuze k článku 1 komentář