Mrtvý kapitál

Reklama


Dnes jsem si kopil v antikvariátu knihu. Cestou domů jsem potkal nějakého známému a tu knihu jsem mu ukázal. „Že za to vyhazuješ peníze, za takovou blbost. Vždyť je to mrtvý neproduktivní kapitál,“ ohrnul pohrdlivě nad mým neuváženým počinem ret. „Jak pro koho, je to mrtvý kapitál,“ odvětil jsem mu a odporoučel jsem se domů čekat, čekat a čekat.

Abyste věděli, od narození čekám na druhou nejdůležitější událost v životě. Uvědomil jsem si to již při dospívání. Od té doby již jen čekám a čekám. Mezitím jsem zestárl. Jsem již dlouho v důchodu. Celý život jsem poctivě pracoval a nyní louskám šváby. Peníze na důchody nejsou, zejména pro ty, kteří poctivě pracovali. Mně to však nijak nevadí. Filosoficky si to dokáži snadno zdůvodnit.

Pochopil jsem, že od té doby, co žiji ve svobodném a demokratickém zřízení, poctivá práce a slušný občanský život jsou pouze výsady, které si mohou dovolit jenom bohatí občané, kteří jsou již za vodou. Ti ostatní se musí snažit napřed zbohatnout. Pak si teprve mohou dovolit poctivě pracovat a žít.

Někdo to zřízení nazývá svinstvem, zlořádem, organizovaným zločinem, totalitou, tyranií, terorizmem a jinými názvy, které pro jejich vulgárnost nelze veřejně uvést. Nejsem toho názoru. Jsem občan loajální s každým režimem, neboť nic jiného mi nezbývá. Jsem zaostalý. Žiji duševně a morálně v mladší době kamenné. Žiji sám v prvobytně pospolné společnosti. Kapitalizmus je na moji inteligenci příliš vyspělý.

Celý život čekám na to, až definitivně umřu. Nebo na to, jestli bude konečně nějaká atomová válka, která nás, ty největší vrahy na světě, definitivně vyhladí z povrchu zemského. Abych si to dlouhé čekání zkrátil, občas přečtu nějakou knihu, nebo se dívám na reklamy v televizi, abych si oživil povědomí o tom, za jaké úplné debily a idioty nás mají mediální pracovníci a jejich chlebodárci. Pak se mi zase mnohem lépe čeká, čeká a čeká.

Občas mne navštíví můj čtyřicetiletý syn. Bývá to zrovna v den, kdy mi přichází na účet do banky důchod. Většinu mi vždy sebere. Nestěžuji si, neboť bych mohl dopadnout také hůře. Mohl by mne držet omotaného ostnatým drátem ve vlhkém sklepě a brát na mne navíc všelijaké sociální dávky. Též by mohl ze stejného důvodu zatajit úřadům mé úmrtí a sušit moji mrtvolu někde u topného kotle, aby nesmrděla. Někdo by si toho mohl jinak všimnout.

Můj syn nikdy pořádně nepracoval, nepovažujeme-li za práci ovšem drobnou zlodějnu, zadlužování, vymáhání, podvody a jiné demokratické činnosti svobodného podnikání. Je to kuřák, alkoholik a narkoman. Vůbec mu to nevyčítám, že není blbý po svém otci, a že poctivě nežije a nepracuje. Mně stačí k životu velmi málo. Žiji v jedné místnosti v podnájmu v domě, který dříve patřil naší rodině. Starých šatů mám dost a jednou denně mi stačí, abych trochu najedl. Občas vybírám odpadkové kontejnery, abych si přilepšil ke svému jednotvárnému stravování.

Jak jsem řekl, občas si půjčím nebo koupím nějakou knihu, abych si mohl číst a zkrátil si dlouhé čekání na konec. Kdybych s naprostou určitostí věděl, že ta konečná totální válka již nebude, asi bych to nudné čekání dávno zkrátil.

Můj syn nedokáže pochopit, že někdo sbírá peníze. Když jsem mu navrhl, že by si mohl z výkupného, které mu dávám, šetřit nějaké peníze na stáří, tak se rozesmál: „Myslíš si, že jsem takový idiot, abych investoval do peněz? Vždyť je to neproduktivní mrtvý kapitál!“

Můj syn totiž považuje za největší hovadinu na světě neproměnit všechny peníze ihned za cigarety, alkohol, léky a drogy. Má rád perník. Chce být šťastný a všichni, kteří mu nechtějí dát své peníze na cigarety, alkohol, léky a drogy, jsou podle něj odporní sobci a debilové. Ode mne bere výpalné z toho důvodu, že jsem jej prý zplodil. Když mu nestačí můj důchod, tak na mne křičí: „Je to tvoje vina, že jsem na světě, tak za to musíš platit! Jsi sobec, který pořád myslí jenom na peníze!“ Občas mne zmlátí.

Všechno, co mělo nějakou cenu, mi syn již odnesl do zastavárny. Musel jsem mu podepsat plnou moc. Vymáhá za mne od sociálky nějaké pečovatelské příspěvky. Bere si na mne rychlé půjčky. Dokonce se pokusil prodat i moji ledvinu, ale laboratorní testy ukázaly, že na to již nejsem dostatečně zdravý.

Takových, jako je můj syn, jsou u nás statisíce a miliony. Všichni žijí ve svobodném světě. Nechtějí v sobě nic tutlat a dusit. Se vším musí ze sebe ihned ven, jinak by nebyli šťastní. Jsou šťastní, že je v tom tržní, demokratické a svobodné prostředí podporuje. Nenávidí takové, kteří by je snad chtěli nebo mohli nějak v jejich svobodě omezovat, a kteří by jim snad nechtěli dopřávat všechno zdarma. Mají na to od přirozenosti spravedlivý a morální nárok. Ale že jim tržní prostředí nic zdarma nedává, to jim nijak nevadí, neboť od nich nepožaduje žádné omezování jejich svobody pudů. A za to jsou ochotní platit cizími penězi. Sami na peníze vůbec nejsou.

Přejít do diskuze k článku 136 komentářů