Zamyšlení o národnostní a rasové nesnášenlivosti

Reklama


Kde se v nás lidech bere ta národnostní a rasová nesnášenlivost? Skutečně je to v naší lidské přirozenosti? Nebo jsou ony vášně nenávisti někým záměrně rozněcovány? Jsem přesvědčený o tom, že jsou záměrně vyvolávány a to jenom kvůli něčímu osobnímu prospěchu.

Nemám nějaké obzvláště velké zkušeností s tzv. cizími etniky, ale nějaké přece jen mám. Třeba mám jakési známé v Bavorsku, mezi cikány znám také docela dost lidí, taktéž se znám s několika Vietnamci a dokonce se přátelím s muslimy. A nemám s nimi naprosto žádné problémy a ani oni se mnou, docela si vzájemně rozumíme. Možná je to tím, že vlastně nejsem rasově čistý Čech ba ani Moravan. Moje babička totiž pocházela z Uher, takže vlastně po babičce jsem Maďar. Tak mne teď napadlo, že bych si mohl zažádat o maďarské občanství, měl bych pak dvojí, jak maďarské, tak české. Na maďarské občanství bych byl docela hrdý (sebevědomý vlastenec), neboť bych se oháněl a vyzvedával slavné stránky maďarských dějin a bylo by na co být hrdý. Už jenom fakt, že v tom moři Slovanů a Germánů se nerozplynuli a udrželi státnost a svébytnost, je obdivuhodný. Zapomíná se také na skutečnost, že sami, za naprosto nečinného přihlížení jiných států Evropy, zastavili pronikání muslimských Osmanů, a křesťanská Evropa jim nepomohla jediným vojákem a už vůbec ne finančně. Asi si mysleli, že když si Turci Uhry vezmou, že to nebude nikomu vadit, stejně jsou s Maďary pouze potíže.

No a Maďaři po docela drsných vojenských střetech uzavřeli s muslimy dohodu o hranicích a vzájemném neútočení, dokonce spolu navzájem obchodovali a udržovali málem přátelské vztahy. Však také jeden sebevědomý maďarský vládce poslal vzkaz či jakési upozornění papeži asi tohoto znění: „Jestli ještě jednou budeš blbě kecat proti mé osobě, jestli proneseš proti mé královské Výsosti ještě jednu jedinou větu, tak se spojím s muslimy a vyženeme tě z Říma.“ A byl klid, papež už mlčel.

Dnes je podobným frajerem Viktor Orbán. Když za ním přijela delegace MMF a chtěla mu nabídnout další půjčky, tak Viktor Orbán pronesl, že nemá čas na nějaké jednání, neb jde hrát golf. (Pěkná urážka, co?) Také nařídil splatit jednorázově veškeré závazky vůči MMF, takže nebylo s kým a ani o čem jednat. Další dny před novináři pronesl, že liberalismus se neosvědčil a že proto vyhnal MMF ze země. Pokračoval tím, že: „Po vzoru Ruska musíme opustit liberální hodnoty a principy budování společnosti, protože liberální hodnoty ve Spojených státech dnes představují korupci, sex a násilí.“

A Merkelová se smyslem pro humor uštěpačně prohodila ironickou poznámku (zareagovala) zase takto: „To budeme asi muset poslat do Maďarska nějaké komando.“ Určitě tím myslela, že to komando násilím vytáhne Orbána z golfového hřiště a přivede (přinese, přinutí) ho jednat se zástupci MMF. Nebo že by tím myslela něco jiného? Orbán to ovšem má v parlamentu docela zábavné, třeba když jeden z poslanců za řečnickým pultem pronesl: „Neznám hranice maďarsko-slovenské, znám pouze hranice maďarsko-polské.“ – a sklidil bouřlivý potlesk, tak to moc k smíchu nebylo. Tento bod ovšem maďarský parlament nezařadil k projednávání a už vůbec ne k hlasování.

A jsme u státních hranic a u mé babičky, která byla z Uher. Vesnička, kde se narodila, byla vzdálená od naší vesničky necelé čtyři kilometry, přes kopec, dnes je samozřejmě na Slovensku, ale tehdy to byly Horní Uhry. Hranice sice byla osázena hraničními kameny, ale obyvatelé to nějak nebrali na vědomí, vždyť mluvili stejným nářečím a spousta z nich byla spřízněna rodinnými svazky, takže i pole měli třeba v obou vesnických katastrech (v Uhrách a na Moravě). Tehdy žádní celníci ani nějací pohraničníci nefungovali. Akorát babiččiny daně šly do Budapešti a dědovy daně šly do Vídně, to byl mezi nimi jediný rozdíl. Ostatně, proč vlastně evropské státy a státečky, knížectví a všelijaká feudální panství neustále mezi sebou válčily? Šlo pouze o kus území s pár vesničkami a samotami, z nichž šlo vybírat daně, prostě loupit.

I můj otec se ještě narodil v soustátí Rakousko-Uhersko. Ještě třeba pamatuji, když jsme například přijeli na Myjavu, kde byly běžně k dostání banány a pomeranče, a mluvili po našem, nikdo nepochyboval o tom, že jsme ze Slovenska, nářečí horňácké je skoro totožné s nářečím záhoráckým. Moje maminka, babička i prababička nosily snad neustále na hlavě šátky a žádné muslimky to nebyly, nýbrž byly pravověrné katoličky, proto vůbec nechápu ty dnešní žabomyší spory o nošení šátků. No a kdo a proč má zájem na tom, abych já nenáviděl své příbuzné na Slovensku (v Uhrách) a oni mne? Není to nějak nekale podivné a podezřele zvláštní?

Občas pěkně „vytočím“ spolusedící u piva, když totiž začnou něco o cikánech, tož pronesu, že po babičce jsem cikán a ještě navíc z Maďarska a jestli jim teda nevadí, že se mnou sedí u jednoho stolu. Podobně když začne jeden spolusedící celkem mdlého ducha hrubě nadávat a urážet židy, tož pronesu, že po babičce jsem žid a jestli mu nevadí, že sedí s židem u jednoho stolu, a je po nadávání. Kdyby mne moje babička z Uher slyšela, co všechno na ni svádím…, určitě by se tomu ale srdečně smála.

Cikáni prý kradou a nepracují. Jistěže, mohou být mezi nimi i takoví, stejně tak jako mezi bílými. Nepracujících je u nás skoro milión. Cikánů dle odhadů žije u nás kolem dvě stě tisíc. Tedy nepracujících bílých je nejméně pětkrát více! A kradení? Jeden jediný Bém či jeden jediný Pitr (a podobní týpci jako Chrenek, Kellner, Bakala) toho nakradl mnohonásobně více než všichni cikáni v republice dohromady. Takže kdo asi má zájem, aby se všechno svádělo na cikány? Zajisté ti velkozloději, aby se ty jejich veleloupeže zakryly. No a televize ochotně plní jejich zadání a šíří nenávist. Jako starý ortodoxní marxista a darwinista jsem přesvědčený, že hmotné (sociální) podmínky mají rozhodující vliv na chování a jednání lidí, tedy nikoliv nějaké humanitní ideály či jakási judeokřesťanská morálka, což považuji za ničím nepodložené žvásty na oblbování obyvatel.

Ve škole jsem učil spoustu cikánských dětí a nikdy jsem s nimi neměl sebemenší problémy ani kázeňské ani učební. Někteří žáci jako Ondra, Jana, Hela, Zuzi, Valentýnka… byli dokonce lepší průměr, takoví dvojkaři, podnes mne srdečně zdraví a znají se ke mně. Otec Ondry se jmenoval Martin a jako desetileté dítě si prošel Osvětim (Auschwitz). Jednou za mnou přišel, abych mu přečetl lejstro, kterým se mu přiznává jakési jednorázové odškodnění. Sice mu to určitě přečetly jeho děti, které jsem učil, ale chtěl to mít potvrzeno nejen od nich, ale i ode mne. Byl negramotný, ale velice pracovitý a sympatický člověk. Tak jsme spolu seděli, pili kafé a pokuřovali a probírali vše možné. Chtěl jsem, aby mi něco řekl o tom věznění. Řekl to velice stručně: „Ráno nám dali chleba a vodu a potom už nic. Ale když přišli sovětští vojáci, to už bylo dobře.“ Víc jsem z něho nedostal, ač jsem se snažil sebevíc. S dalším cikánem, mým jmenovcem Jendou, docela kamarádím. Jeho manželka je dětská zdravotní sestra. Od Jendy jsem si půjčoval fotoaparát. On totiž pracoval ve slévárně, dříč, a samozřejmě měl mnohem větší plat a tak si mohl dovolit koupit pořádný foťák, já měl jenom takový obyčejný na kinofilm, už ani nevím, jak se jmenoval, ale stál kolem 240 korun, no a když jsem chtěl udělat pořádný snímek, tož jedině z fotoaparátu od něho. Chodívali jsme spolu docela často na pivo a jednou, těsně po převratu, jsme seděli u piva a mladí fracci s vyholenou hlavou začali vyřvávat, že cikáni mezi bílýma nemají co dělat, přitom jim jeho manželka ještě nedávno v nemocnici utírala zadečky. Zajímavé bylo, že tihle skinheadi byli vnuci komunistů, čemuž jsem se teda velice podivoval. Tož jsem je upozornil, aby se uklidnili a šli si vyřvávat ke svým, tady na vaše řeči nikdo není zvědavý. A poslechli, přece jenom asi zapůsobilo to, že jsem je ještě nedávno učil ve škole. Ale Jenda přestal chodit na pivo.

Před pár lety jsem četl knihu, prý vědecké pojednání, od Petra Bakaláře, nar. 1970 – Tabu v sociálních vědách (Votobia Praha 2003). Autor v ní „vědeckými metodami“ dokazuje, že mozek lidí s jinou barvou kůže než je bílá, je méněcenný a že jejich mozek je hluboce pod úrovní mozku bílého jedince. Přikládá spoustu grafů a statistických dat, která to prý dokazují. Místo aby se vědecká obec rozhořčila a požadovala postavení autora před soud, tak se hovořilo o tom, že v něčem má pravdu, ale v něčem se mýlí, aniž by uvedli, v čem se mýlí a v čem má pravdu. Byla to kniha – bestseler. Osobně jsem byl skutečně přímo znechucen při čtení oné publikace a divil jsem se, jak je možné vůbec to vydat jako vědeckou práci. A takových podobných publikací a nenávistných textů vychází spousta, holt máme demokracii. Takže co z toho vyplývá? Propagace fašistických myšlenek o nerovnosti ras je už u nás naprosto běžná záležitost, naši někteří politici otevřeně podporují fašisty na Ukrajině, je to potom k divení? Prostě fašismus jak víno – a nikdo neprotestuje! Vědecká obec k tomu mlčí a umělci se přidávají k fašizujícím bojůvkám! U nás najdeme spousty pravověrných fašistů nejenom v parlamentu, třeba populární Liana Janáčková, extrémní Roman Joch, otec a syn Bendové, kníže apod. Duka nás nestydatě nazval „lůzou na Václaváku“ a Graubner varuje: „Pozor na vládu lůzy, která touží po pevné ruce“. Přitom jim sebeméně ale ani malilinko nevadí vláda silné pevné ruky banksterů, to je dle nich v pořádku. Zjevné náznaky fašistického myšlení lze pozorovat i v jednání Bruselu a přímo nepokrytě otevřeně v NATO. Důsledky budou šílené, hnědý mor se šíří a šíří…

Ještě jenom tak krátce o komunitě Vietnamců. Kdysi dávno jsem krátce pracoval v učilišti, kde byli i studenti z Vietnamu. První dny mi všichni, tedy všech 40 studentů splývalo k nerozeznání, jeden jako druhý, až tak za 14 dnů jsem je teprve začal rozlišovat. Byli to inteligentní, slušní, pracovití lidé. Během roku zvládli bezvadně češtinu, což já bych během roku vietnamštinu určitě nezvládl. Všichni byli už maturanti z domoviny. Jeden z nich, jménem Tu byl dokonce kapitán a vyznamenaný za hrdinství při odrážení čínské trestné či kárné výpravy do Vietnamu. Druhý Le Van Ty mi ušil džíny, tehdy to byla vzácnost, vlastně mi je daroval. Ředitelem učiliště byl Ing. Škoda, který jim ovšem jinak než Rákosníci neřekl, však byl právem komunisty z KNV odborem školství odvolán z funkce. Slavil jsem s nimi jejich svátek Nového roku a vzpomínám na ně jen a pouze v dobrém, byli to vynikající lidé. Vietnamské trhovce neznám, akorát několik jejich dětí, což jsou typičtí jedničkáři, nadmíru nadané děti, až mi to připadalo, že jsou mentálně na mnohem vyšší úrovni než naše děti, než děti domorodců.

Muslimové a já

Moji dobří známí Jirka a Rosťa si každoročně o prázdninách udělají výpravu na motorkách, loni si zajeli za polární kruh a letos projeli střední Asii, hlavně Kazachstán. Samozřejmě mají kameru a tak jsem shlédl jejich jedinečné záběry. Kdybych byl o několik desetiletí mladší, hned bych s nimi jel. Byli tam více než tři týdny a nesetkali se ani s jedním jediným teroristou. Muslimové jsou velice příjemní a velice pohostinní lidé, což, jak říkali, se u nás nevidí, akorát kumys jim nechutnal. Takže nás redaktoři televize, žurnalisté a politici, ať se sebevíce snaží, velice těžko přesvědčí o tom, že muslimové jsou teroristé a naši nepřátelé, vždyť máme přímé osobní zkušenosti naprosto opačné. Je skutečností, že spousta muslimů je v Německu i ve Francii a Anglii a že s nimi mají uvedené státy problémy. Jenomže proč jsou tady, proč sem do Evropy přišli? Němci ve velkém zvali Turky a využívali je jako velice levnou pracovní sílu, dnes už jich tolik nepotřebují, už jim začínají vadit. Dobře Němcům tak, přece je neměli zvát a tvrdě vykořisťovat!

Ve Francii mají s muslimskou populací také velké problémy, jejich muslimové se dokonce bouří. A proč je jich tolik ve Francii? To se ovšem musíme vrátit do šedesátých let minulého století. Tehdy jsem studoval a převelice jsem se divil několika věcem, třeba že v USA teprve tehdy konečně zrušili segregaci, to bylo pro mne docela neuvěřitelné. U nás v té době nikoho ani ve snu nenapadlo, že by třeba cikáni měli mít zvlášť školy, kina, vyhrazené místa ve vlaku či zvlášť autobusy, to by bylo pro nás tehdy naprosto nepředstavitelné. (Když se narodil můj děda, bylo v USA zrušeno otroctví, když jsem maturoval, byla v USA zrušena segregace, co nám má takový stát co kázat o demokracii a žvástat cosi o lidských právech?) A právě v té době probíhala také tzv. Alžírská válka o nezávislost (1954 až 1962). Před válkou o nezávislost bylo Tunisko, Maroko a Alžír tzv. Francouzská severní Afrika, byla to kolonie, kde byl dostatek levné pracovní síly bez jakýchkoli práv pro alžírské muslimy. De Gaulle vnutil Alžířanům ústavu. (Kdo nehlasoval pro ústavu, byl zastřelen.) O těch osmi letech války, o drastickém vyvražďování celých vesnic, o mučení… referovaly tehdejší noviny docela objektivně. Vycházely dokonce i brožury západních novinářů o francouzské bestialitě a neuvěřitelné brutalitě. Fakta lze dohledat na internetu. Při čtení těchto zpráv jsem byl tehdy docela v šoku. (Pravdoláskaři by si mohli porovnat francouzskou okupaci Alžíru s okupací naší země v roce 1968!) A když byla Francie nucena uznat samostatnost Alžíru, tak ze země odešla obrovská spousta muslimů, neboť jako „kolaboranti“ s okupační správou by přišli většinou o život. Byli to muslimští úředníci, pošťáci, výpravčí, učitelé, mistři v podnicích, lékaři, prostě všichni ti, kteří jakoby „kolaborovali“ s francouzskými okupačními úřady, no ale bez takových lidí žádná okupační moc nefunguje. Protože měli francouzské občanství, odešli do Francie, kam jinam by také šli?

Takže co dělali Francouzi v Alžíru? Přece přinášeli civilizaci muslimům, kteří o to ovšem ale vůbec nestáli. A těch mrtvých! A co dělali ve Vietnamu nejdříve Francouzi a potom Američané? Co Angličané v Číně? Také přinášeli civilizaci? Přinášeli tam naše hodnoty, které ovšem nikdo nechtěl! Závěr je jasný – muslimy k nám jsme si přivedli my! Žádné že oni se k nám cpou! Nejdříve jsme se násilně cpali my k nim!

Přátelím se s jedním muslimem, který ještě za sovětské éry u nás vystudoval, oženil se, mají děti a má české občanství. Občas se sejdeme, většinou na zahradě, a na takovém přátelském posezení probíráme vše možné. Smějeme se surrealisticko-dadaistickým zprávám našich televizních novin, probíráme i současné politické záležitosti, třeba že by kníže Schwarzenberg mohlo klidně koupit lodě Mistral, které Francie nechce dodat Rusku, ač jsou už dopředu zaplacené a EU ani USA je nechtějí koupit, protože zase nemají prachy, ať je tedy kníže koupí (i penále zaplatí zajisté), vždyť mu patří čtvrtina naší republiky, klidně si to může dovolit, a jak by se na přehradě pod Orlíkem ty lodičky pěkně vyjímaly, těch turistů co by tam přijíždělo, investice by se mu brzy vrátila.

Samozřejmě dojde i na ženskou otázku a na jejich utlačování. Co si budeme nalhávat cosi o podřízenosti žen, jenom se podívejte po svém okolí a uzříte, že většina žen mává se svými mužíčky dle libosti (znám z vlastní zkušenosti) a to platí i pro muslimky, mohl by zkusit manžílek odporovat. Však také většina muslimských žen nechce nějaké změny a už vůbec ne dle našich evropských rad, neboť jejich práva (hlavně hmotná) jsou zákonem (Koránem) upravena daleko lépe než práva žen u nás. Prastaré přísloví praví: Slepice také ví, že svítá, ale nechají to oznámit kohoutovi.

Faríz taky vyprávěl, jak ho hned ráno druhý den po 11. září navštívili tři pánové, ukázali odznaky BIS a chtěli doklady. Holt tajná policie ho musela zkontrolovat, vždyť je muslim a co kdyby na tom zřícení měl podíl, že? Takže naši chrabří bisáci mají přesné seznamy muslimů u nás i když tu žijí třeba třicet let, no frajeři, že? Vedou i seznamy ateistů? Asi jo. Kam se hrabe bývalá StB, to BISka je lepší.

Od kteréhosi spolusedícího zazněla otázka, kde se jeho původní domovina nachází. A já jako všeznalec urychleně pronesl – no kousek pod Kavkazem. Faríz zavrtěl hlavou, že pod Kavkazem nikoliv, nýbrž pod Hindúkušem. Tak jsem si trhl ale pěknou ostudu ve znalostech zeměpisu. Jeho mateřský jazyk přitom není ruština, ač ji také dokonale ovládá, nýbrž jeden z íránských jazyků.

Popíjíme vodku, neb Alláh to nevidí, vždyť už se setmělo. Bavíme se o ruské historii, tedy o ruském impériu a oba máme totožné názory, ač on vyrůstal v muslimském prostředí a k islámu se hrdě hlásí, u obou nás sklízí obdiv Putin. Stačí srovnat racionální a jasná vyjádření Putina a Lavrova v kontrastu s bláboly a žvásty Obamy a Kerryho, to je nebe a dudy.

Oba milujeme Antona Pavloviče Čechova a vůbec celou ruskou a sovětskou literaturu, v tomto tématu si docela rozumíme ba až přímo souzníme. Ač on je muslim a já ateista, jsme oba zapálení rusofilové.

A závěrem jsem vyprávěl historku, kterou popisuje můj oblíbený Anton Pavlovič Čechov. Popisuje setkání petrohradských intelektuálů-spisovatelů kolem roku 1880, tedy ruské smetánky, výkvětu Ruska. Když se jeden z těch intelektuálů vyslovil, že Číňané, Mongolové či Kazaši… jsou méněcenní, tak při rozloučení mu nikdo nepodal ruku. Doklad, že v ani v carském Rusku neexistovala nějaká nadřazenost jednoho národa nad druhým (jak je obvyklé v Evropě).

To u nás v Česku by to dopadlo stejně, akorát s opačným vyzněním. Kdyby totiž na takové slezině pražských intelektuálů některý z nich pronesl, že lidé jsou si rovni, tak tomu by nikdo na rozloučenou ruku nepodal, neboť je realita, že lidi si rovni nejsou, přece lidé jsou si nerovni už i před narozením, vždyť to je nepopíratelný fakt.

Přejít do diskuze k článku 78 komentářů