Naše hodnoty

Bude mi sedmdesát, dodělávám a nestačím se divit. Přičítám to senilitě stáří. Byl jsem například na přednášce o zlém komunismu, a jak říkám, nestačil jsem se ve své stařecké demenci divit tomu, co nám to tam navykládal nějaký dvacetiletý lektor.

Netušil jsem, jak byl ten komunismus špatný a zlý. Když v něčem žijete, tak o tom nemáte to správné ponětí. Získáte jej teprve až s odstupem času od těch, kteří to nezažili. Je to podobné jako u soudu, kde vás soudí soudce, který souzený zločin nevykonal. Ten má o zločinu jistě to nejlepší ponětí. Stejně tak nevíme, jak je skvělá ta svoboda a demokracie, když ji právě prožíváme. Máte se na co těšit, vy mladí, kteří se dožijete jejích konců. To budete čubrnět, jak jste nevěděli, v čem jste žili.

Vůbec jsem nevěděl, jak byl ten reálný socialismus odporný, hnusný a špatný. Z těch socialistických filmů, které pořád všude vysílají v televizi, se to vůbec nedozvíte. Jak moc byl špatný socialismus, jsem nezjistil, ačkoliv jsem byl nespravedlivě odsouzen, naší velkostatkářské rodině sebrali majetek (jednu krávu a žebřiňák), nemohl jsem studovat a nebyl jsem v KSČ a jiných komunistických organizacích. Z toho všeho je vidět, že jsem byl pěkně hloupý, a proto jsem také nemohl správně pochopit ty strašné zločiny a závady socialismu. Proto jsem se nechtěl politicky angažovat do jeho budování a trpěl diktaturou (tomu) proletariátu.

Teď, jak na nás táhnou ty hordy fanatických muslumanů a teroristů, tak se pořád mluví o tom, že bychom měli chránit naše hodnoty. Jsem rozhodně pro, abychom je chránili. Jen si občas lámu hlavu, které to jsou, ty hodnoty. Sám žádné hodnoty v bance ani ve slamníku nemám. Mám jenom dnu, revma a umělé zuby, které na noc vyndávám z huby. S bezprizorním nezaměstnaným synem žiji v podnájmu, který sežere celý důchod. A tak vybírám popelnice a v hospodě myji nádobí. Žiji si jako na zámku. Nejsem na hodnoty náročný, a tak si chválím.

Televizi nemám. Jen když si přivydělávám v hospodě tím mytím nádobí, tak se na ni sem tam pohlédnu. Pak mám možnost sledovat ty naše hodnoty, které máme bránit. Jinak nemám čas je hledat. Blaží mne, že žijeme ve vyspělé demokracii, neboť máme svobodu, možnosti a pozitivní myšlení. Již se nemusíme nijak omezovat. Jde o hodnoty.

Například, tuhle jsem v té hospodě sledoval ty hodnoty v televizi. Jeden velice známý lékař tam odpoledne dětem doporučoval přípravek na erekci. Oblažilo mne, jak ta lékařská věda velice pokročila. Za nás, když jsme byli mladí, jsme žádné přípravky na topoření údu nepotřebovali. Byli jsme zaostalí. Vědecký pokrok nás nezajímal.

Když jsem včera večer po práci opouštěl hospodu, zakopl jsem na ulici o jednu slušně vypadající, pomočenou, zlitou a zfetovanou dívku. Ležela bezvládná na zemi. Kalhoty měla napůl stažené z potetovaného zadku. Jedno prso měla obnažené a ksichtem se válela ve zvratcích. Přicházející a odcházející hosté ji poklidným tempem demokracie překračovali.

Nedovedu si představit, že by naše dívky a ženy musely chodit po ulicích zahalené, nemohly se válet ve zvratcích na ulici, anebo si na koupališti nemohly sundat všechny díly plavek a opalovat si své vyholené a ocvočkované přirození. Vždyť by to byla naprostá totalita. Co by to bylo za hodnoty, za svobodu a demokracii, kdyby naši lékaři nemohli našim dětem v televizi prodávat přípravky na erekci? Přece byste nechtěli, aby se ti zlí komunisté vrátili, a aby vám zase zauzlovali vaše ohanbí.