Nepřevrat v Turecku

Když jsem v pátek večer zaregistroval první zprávy o pokusu o vojenský převrat v Turecku (tehdy jsem si ještě myslel, že to není jen pokus, protože představa, že armáda by mohla neuspět, mi přišla komická, nějak jsem totiž nedomyslel, že i v armádě mohou být různé frakce a zájmy), tak mi zatrnulo o dost víc, než když jsem den před tím četl o masakru v Nice, protože, co naplat, Turecku je členem NATO, sousedí se Sýrií a aspiruje na členství v EU, takže se nás takováto alotria mohou sakra dotýkat.

Když se pak ukázalo, že to byl jen takový nepřevrat a turecký prezident Erdoğan svoji moc spíš ještě upevnil a ihned rozjel  čistky v justici (v justici!, i když o převrat se pokusila armáda) v takovém rozsahu, že seznamy režimu nepohodlných soudců musely být připraveny dlouho dopředu, rozhodně se mi neulevilo, protože tahle země je členem NATO a aspiruje na členství v EU. Když k tomu připočtu obvinění USA z toho, že povstalce podporovaly (i když včas stačily otočit po větru), a nedávné Erdoğanovy pokusy o usmíření se Putinem, tak mi z toho vychází, že se tu možná hraje nějaká velká špinavá hra, ve které se umažeme také (a když nebudeme chtít, tak budeme umazáni), protože NATO a EU neumí říct Turecku „Ne“, i když Turecko jakoukoliv kompatibilitu s proklamovanými hodnotami EU už ani nepředstírá.Na to se dá říct jen jediné: „Vraťte nám okurkovou sezónu!“

Převzato z blogu Tribun