Netradiční vánoční přání

Reklama


Pěkný den,

posílám netradiční přání.

Každý z nás má přání. Většinou tajná, čím jsme starší, tím více jsou tam někde hluboko uvnitř. Asi většina z vás zná knihu Tajemství a znáte větu, že když si něco přejete, tak se Vesmír spojí, aby vám pomohl to uskutečnit. Málokdy svá přání někomu řekneme, málokdy na ně myslíme nebo o nich přemýšlíme.

Není čas, že? Jedeme na autopilota, takže nás systém doslova mele a mele.  Jasně, ono to všechno kolem nějak jede.  Vzdělání, práce, rodina, sociální systém, vláda a bla bla bla. Cítíte u toho něco? Cítíte, to tak má být, tak je to správné, tak to chci?  Pak nám rozum říká, Tajemství je blbost. Podívej se, tolik jsi toho chtěl a co se z toho splnilo, nic …..a  Vesmír vám místo pomoci hází klacky pod nohy.

Zkuste se na to podívat z jiného úhlu pohledu. Není ten „klacek“ náhodou způsob, jak nás Vesmír šťouchá nebo žene ze stereotypu, ve kterém žijeme? Změní se něco, když zůstane všechno při starém?  Ty klacky jsou způsob, kterým nám vesmír (příroda, bůh…), pomáhá vypnout toho zatraceného autopilota. Kdy jste naposledy seděli, přestali žít život seriálových hrdinů a sepsali si, co vlastně chcete vy, zeptali se na to člověka, se kterým žijete, co chce on a začali přemýšlet, jak to realizovat? Je doslova šílené se k tomu dokopat. Všimli jste si, kolik rozumných argumentu vypotí váš „vycvičený mozek“, abyste to nedělali nebo abyste to udělali „až pak“.

Pánové! Něco nefunguje (třeba záchod) a vy to víte. Nic neuděláte. Co se stane? NIC. Dokud vám vesmír nehodí klacek pod nohy a záchod nepřeteče nebo si nevšimnete, že se žena mračí.

V tomto roce jsem strávil týden ve tmě. Sám se sebou a jedno z nejsilnějších uvědomění byl vnitřní pocit: Až si to, co chceš, dovedeš opravdu představit, tak teprve poté to může vzniknout. Vše začíná myšlenkou.

15 let se věnuji „vodě“. Při regresi jsem pochopil, proč je pro mne tak důležitá. Když jsem zaměřil svou pozornost na to, co se děje s vodou a pochopil jsem, že totéž se děje i s námi, rozhodl jsem se autopilota vypnout. Sebral jsem odvahu, vykašlal jsem se na „jistotu“ a začal jsem dělat věci, které směřují k tomu, že „voda“ bude a zůstane Svobodná a díky tomu i budeme Svobodní i my.

Začal jsem jednat. Naučil jsem se mnoho nových věcí, poznal nové lidi, mám řadu nových zkušeností a v tom, co dělám, se ke mně přidává stále více lidí. Když něco nevím, tak se objeví někdo, kdo to ví nebo kdo pomůže, případně přinese nový pohled, který to posouvá dál.  To neznamená, že vše jde jak po másle. Koncerny se pozic drží jak klíště, ale jejich neotřesitelná pozice slábne tím víc, čím víc lidí je informovaných a chápe, co se děje, co je špatně a co je třeba dělat.

Při cvičení aikida i jógy jsem kdysi zažil okamžik uvědomění. Lze dosáhnout 1. Danu, 2. Danu nebo učitele 3. 2. či 1. stupně… , ale ne hloubky, kterou přináší jedině cvičení a reálný prožitek. Někdy je to dost tvrdé, protože ego a rozum do toho všeho kecá a někdy se mi fakt nechce, ale jdu a o to lepší to potom většinou je.

Cesta nahoru je cesta po spirále. Proto máme někdy pocit, že se to nehýbe, že jsme na jednom místě a říkáme si, budu vůbec někdy výše?

Ve „vodě“ a nejen v ní, je to jako v aikidu či józe. Chvílemi jsem zadýchaný, koukám dolů a nebo nevidím konec. Ale když zaměřím svou pozornost na cíl – na ten výhled, tak jdu dál.  Když se podařilo v roce 2006 zastavit „privatizace“ dalších vodáren (Náchod, atd.), cítil jsem satisfakci a hodně příjemný pocit. Věřím, že se budu cítit stejně, když vznikne první precedens, kdy se podaří odinstalovat koncern z vodárny a vodu vrátit do rukou lidí. (Ať už to bude Zlín, Kladno či Praha)

Chci poděkovat vám všem, kdo se poslední rok ke mně přidal na cestě po „vodní“ spirále. Ono je fajn, když nás jde více. Děkuji všem, co se o vodu zajímáte, i vám, co šíříte informace o vodě mezi své známé a přátelé. Každý může pomoci svou trochou. Děkuji vám všem, kteří mi píšete, kteří mi nabízíte pomoc v jakékoliv podobě. Děkuji i vám, kteří o mě šíříte hanopisy, protože i to zaměřuje pozornost lidí na „vodu“ a na rozdíl od vás si nemyslím, že jsou lidé hloupí.

Na závěr jen tolik, věci se nestanou samy od sebe bez toho, že jim pomůžeme. K cíli nejde dojít jen tím, že něco chceme, ono je třeba proto něco udělat. Řada z vás začala – chce se mi křičet supééér.

Takže vám všem do nového roku přeji, v tom, co je pro vás důležité, zaměřte na to svou pozornost, přijměte tu výzvu a začněte dělat kroky směřující k tomu, aby se to stalo.

Vesmír vám pomůže :-)

Děkuji za to, že jste!

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře