No a co?

Britská invaze do Iráku byla neoprávněná, uzavřela Chilcotova komise. No a co? Chilcotova zpráva o Iráku připomíná i životní selhání Václava Havla. No a co? Válka v Iráku nebyla selháním ani chybou, ale zločinem. No a co? No bóže, tak pomřelo pár set tisíc lidí, milióny trpí nebo jsou na útěku a několik států je totálně rozvráceno. No a co? Tohle je naše dílo, přece si nebudeme srát do vlastního hnízda.

Reflexe se nekoná, k zodpovědnosti nikdo nikoho nežene.A koho také? Tonyho Blaira? Co by si na něm kdo vzal? Mrtvé už stejně nikdo nevzkřísí. Jakkoliv byla válku v Iráku devastující pro celý Blízký Východ a její následky jsou živé a zdrcující dodnes, nesou je jenom oběti, pachatelé mohou být v klidu, bezpečně schováni za podporou médií, demokracií a „odvahou k odpovědným rozhodnutím“.

Ono totiž nejde dost dobře kritizovat válku v Iráku a nekritizovat přitom Západ, jeho hodnoty, jeho politiku, jeho elity, jeho aliance a jeho mocenské mechanismy. Aféra ostatně již pomalu šumí do ztracena. Dobře si pamatuji, jak byly tehdejší noviny i televize několik týdnů (možná měsíců) plné irácké hrozby, Saddáma a jeho zbraní hromadného ničení – stejně jako jsou dnes plné hrozby ruské! – o závěrech Chilcotovy komise se ovšem u příležitosti jejího zveřejnění jen letmo zmínily, aby učinily pravdě a objektivitě za dost, a dál se v tom raději nerýpají.

Naše komentátory totiž dokáže zvednou ze židle jedině sociální stát, vyšší daně, bezplatné zdravotnictví, regulace držení zbraní, ochrana životního prostředí nebo uprchlíci a samozřejmě ruská anexe Krymu, která se obešla beze ztrát na životech a jediné, co zničila, byly plány Západu na Ukrajině, ale statisíce mrtvých a zmrzačených, a to včetně žen a dětí!, milióny uprchlíků a několik rozvrácených států je nechávají v klidu. Maximálně se jednou za čas upřímně podiví, co lidé na Blízkém východě i jinde proti Západu mají a pochválí Západ za civilizovanost a vynikající přínos světovému míru, svobodě a demokracii.

No tak byla válka, krutá, zbytečná a nemravná. No a co? Byla to naše válka a ta je přece vždycky tak nějak voňavější a spravedlivější.

Nejsmutnější na celé věci je, že Chilcotova komise nezjistila nic nového, jen potvrdila pochyby, které panovaly již před invazí. Byla spousta času i možností válce zabránit, následky byly předvídatelné a předvídané, přesto k invazi do Iráku došlo, navzdory rozumu, svědomí a odporu veřejnosti, který politici ignorovali a novináři pomáhali svojí propagandou zlomit. I to je vizitka demokracie na Západě. Reálné demokracie, ne té z učebnic politologie.

To všechno je ale minulost, co se stalo, nedá se odestát. Minulost nelze změnit, změnit lze jedině budoucnost. Tak, jako se před lety mluvilo, psalo a lhalo o Iráku, se dnes mluví a píše o Rusku. Jak je pravděpodobné, že ti samí lidé, kteří už jednou lhali, aby rozpoutali válku, mluví dnes pravdu? Irák už nezachráníme, ale můžeme ještě zachránit Evropu, stačí málo, to nejsnadnější i nejtěžší zároveň: přiznat chybu a poučit se. Protože po další hloupé a zbytečné válce, třeba právě s Ruskem, už by nemusel zbýt nikdo, kdo by si řekl: „No a co?“

Převzato z blogu Tribun