O členství ČR v NATO

Má anebo nemá být ČR členem NATO? Jestli ano či ne, tak proč? Co tato organizace přinesla ČR poté, co se krátce po jejím vstupu do svých řad transformovala z „regionálně-obranného“ v globálně-útočný spolek? To jsou otázky, na které bych se pokusil hledat odpověď v tomto článku.

Zastánci NATO argumentují obvykle tím, že jedině NATO vděčíme za dlouhé poválečné období míru, že členství v této organizaci zajišťuje ČR bezpečnost a že kvůli tomu se oplatí něco obětovat anebo že máme dokonce povinnost účastnit se z vděčnosti všech aktivit této organizace.

Já osobně tuto argumentaci považuji za chybnou. Mnohokrát jsem se ji pokusil vyvrátit jednoduchým argumentem, že ne NATO vděčíme za poválečný mír, ale konkurenčnímu vyvažování dvou vojensko-politických bloků. Téměř v tom  samém momentě, kdy zanikla Varšavská smlouva, začíná v Evropě a v jejím bezprostředním okolí období válek.

Co tedy členství v NATO ČR přináší anebo ubírá?

1. V ekonomické oblasti – nutí ČR neustále zvyšovat výdaje na vojenství, neustálé přezbrojovat a doplňovat vojenskou techniku a materiál, paradoxně nikoliv ve prospěch posilování obranyschopnosti ČR anebo evropského regionu, ale ve prospěch násilných „misí“ mimo hranice Evropy a NATO. Dále nutí ČR přijímat ekonomické sankce vůči státům, do kterých vůdčí státy aliance plánují vyvážet své „hodnoty“, rozuměj kde mají ekonomické a geostrategické zájmy. Tak jako v případě Ruska, které se mimochodem k ČR nechová nijak nepřátelsky, kdy jde z recipročních důvodů navíc o sankce sebepoškozující. Dále aliance nutí ČR zúčastňovat se vojensky a politicky podporovat zahraniční válečné  „mise“, které se prakticky ve všech případech ukazují být porušením mezinárodního práva a tudíž mezinárodními zločiny nejtěžšího kalibru. Z hlediska ekonomického to představuje přímé náklady na války a řešení jejich důsledků – sociálních a zdravotních  otázek zraněných a invalidních vojáků a jejich rodin…
2. V politické oblasti. Co tím ČR získává? ČR se stala členem „elitního“ spolku „zlých chlapců“, kteří provádějí podle zadání válečné násilí v různých zemích a regionech. Výsledkem tohoto násilí kupodivu není ani posilování míru, ani rozmach demokracie, vítězství lidských práv, humanity ale přesně naopak, nárůst radikalismu, chaosu, násilí, nenávisti vůči „misionářům“, vzrůst  odboje, masového běženectví z válečných zón, porušování všech myslitelných práv (zejména základních lidských práv), morálky, rozbíjení funkčních států etc.. V tomto smyslu namísto posilování světové bezpečnosti alianční „mise“ působí kontraproduktivně ve smyslu snižování bezpečnosti a posilování bezpečnostních hrozeb s perspektivou vývozu násilí do dalších zemí, případně přerůstání místních válek v širší regionální konflikty anebo dokonce v tzv. světovou válku. Z tohoto úhlu pohledu je tedy možno konstatovat, že všechny vynucené náklady ČR vyjmenované v bodě 1 vycházejí vniveč a jenom zvyšují bezpečnostní rizika v neprospěch obyvatel ČR.
3. Za významné v oblasti vojensko-politických ztrát a přínosů považuji, že po transformaci aliance z obranného v útočný spolek odpadla povinnost členů aliance poskytnout neprodleně pomoc napadenému státu a tato je ponechána na svobodné vůli každého aliančního státu. Když do toho promítneme fakt, že reálným bezpečnostním rizikem pro ČR není ruská hrozba, kterou nás neustále dokola straší čeští rusofobové – Rusko v tomto smyslu doposud až na reciproční reakce na kroky západních „misionářů“ ve svém bezprostředním okolí (Abcházie, nyní Ukrajina)  nepodniklo a neprovádělo, ale hrozba radikalismu šířena masovým vystěhovalectvím z „misijních“ oblastí válek a neuzavřené, respektive  nedořešené případy historických územních nároků sousedů ČR v turbulentní stále víc gradující krizové době, lehce dospějeme ke zjištění, že ČR bez ohledu na členství v NATO zůstala vůči reálným hrozbám jako nahý v trní.. Otázku agresí členských států aliance navzájem smlouva NATO nijak neřeší a těžko lze očekávat, (viz případ konfliktu Řecko – Turecko o ostrov Kypr), že by v takových případech aliance zakročila násilím ve prospěch jednoho ze smluvních států (kupř. v možném územním sporu ČR versus Německo o české pohraničí, Slovensko versus Maďarsko ve sporu o slovenské pohraničí apod..

Co z toho plyne?

Z hlediska ekonomického představuje členství v NATO pro obyvatele ČR vzrůstající neefektivně vynaložené náklady, přičemž reálně následkem válečných „misí“ narůstají bezpečnostní rizika a klesá obranná schopnost českého státu, na kterou stát (aliance) orientovaná na vývoz násilí rezignoval.

Jak by v tomto případě měla logicky reagovat politická reprezentace sledující české národní zájmy, resp. zájem obyvatel ČR, voličů a konečně plátců politiky?  Vzhledem k výše popsanému se logicky nabízejí dvě možnosti. Vystoupit na zasedání aliance s požadavkem zpětně přehodnotit celkovou doktrínu aliance z „vývozní“ na obrannou s vyslovenou žádostí o GARANCI závazné a neprodlené vojenské obrany členského státu v případě napadení (kýmkoliv – i členským státem aliance – koneckonců takovéto případy se dají v době prohlubující se krize stále častěji očekávat).

V případě, že tento návrh nebude (a to je velice pravděpodobné) akceptován, měla by ČR z důvodu, že současný stav nesplňuje očekávání občanů a státu v oblasti bezpečnosti, požádat o vystoupení z aliance a přiznání statutu neutrální země. Toto řešení by podle mého mínění nikterak neumenšilo současný bezpečnostní status ČR, který, jak bylo vysvětleno výše, je z hlediska aliančních závazků téměř nulový. Útok „zvenčí“, tedy z oblasti mimo EU na ČR se nedá  očekávat vzhledem k tomu, že všechny okolní státy jsou členem NATO – útočník by musel prorazit „Maginotovu linii“ NATO. A před útokem členských zemí, jak bylo řečeno výše aliance naši zemi nijak nechrání. Vzhledem k tomu, že současná politika koalice NATO poškozuje náš stát ekonomicky, morálně i bezpečnostně lze soudit, že statut neutrální země by ČR umožnil vést politiku „všech azimutů“, držet konzistentní stanovisko založené na určitých pevných morálních principech „padni komu padni“, stát se „mostem“ mezi znesvářenými stranami, orientovat ekonomiku „nesankčně“ podle potřeb ČR a nikoliv vynuceně, budovat obranyschopnost ČR podle potřeb ČR a nikoliv cizích subjektů, vyloučit vměšování a zachovat bezpečnostní a válečná tajemství důležitá pro uchování suverenity země, které jsou nyní veřejnými tajemstvími klíčových zemí aliance atd..