O božím těle u Verdunu

Reklama


To bylo zase boucháního. Jak o božím těle. Nebo spíš jako u Verdunu. Opět jsme oslavili příchod nového roku manifestací vlastní pitomosti. Co všechny ty rachejtle a petardy stály peněz, které by se daly využít lépe, kolik odpadu z toho je, kolik smradu a špíny jsme vypustili do ovzduší a toho rámusu!  Čím jsem starší, tím více považuji ohňostroje za dementní zábavu, zejména při pomyšlení na ty, kterým nad hlavou nebouchají rachejtle, ale rakety. Před rokem, když se těžce bojovalo v Donbasu, jsem tím vyloženě trpěl, ale ani letos jsem si to nijak zvlášť neužíval, protože jsou pořád místa, kde si lidé při každé ráně místo červená, modrá, zelená říkají granát, mina, raketa…

Vulgární a dementní zábava jsou tyhle ohňostroje, zejména provozují-li se permanentně, plošně a masově. To se opravdu neumíme bavit jinak, než že celý svět obtěžujeme svojí existencí a koho nezajímá, tomu ji vnutíme třeba pěstí?

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 5 komentářů