O Cikánech jenom dobře

Přišel mi posměšný email, s přílohou plnou fotek z bezprizorního prostředí slovenských cikánských slamů. Jenom dobře se mluví o druhých obvykle na pohřbech.  Při posledním rozloučení o nebožtících obvykle neuslyšíte nic špatného. Dnes tedy u nás nemáme Cikány, ale jenom Romy, takže můžeme o slovenských Cikánech mluvit bez obav a jenom v dobrém.

Jinak by to bylo nebezpečné, neboť by nám hrozilo napadení xenofoby a anti-xenofoby, rasisty a anti-rasisty, extrémisty a anti-extrémisty a dalšími páry zuřivých milenců, kteří si to mezi sebou rozdávají na tvrdo ve stylu brutálního sadomasochismu až z nich lítá maso a peří.

Připomnělo mi to jeden starý vtip z reálného socializmu: „Nemám rád židy, cikány, černochy a rasisty.“ Jiný vtip z této doby si zase střílel ze (záměrně?) stupidní propagace Slovenského národního povstání: „V pondělí dobyli háječek Němci, v úterý partyzáni (rozuměj komunisté), ve středu Němci a ve čtvrtek zase partyzáni. V pátek se hajný strašně naštval a všechny je z háječku vyhnal.“

Při svých občasných návštěvách Slovenska na periferii některých obcí vídám různé shluky chatrčí, ve kterých bydlí bezprizorní lidé, dříve u nás nazývaní Cikány. Abych se nevystavil posměchu, tiše těm Cikánům závidím. Mnozí lepší občané, když projíždějí jejich osadami ve svých drahých autech, na která si mnohdy vydělali lhaním (cigáněním) a kradením, se těmto lidem rádi posmívají. Především proto, že tím více vyniká jejich vlastní vyšší sociální, ekonomická, kulturní a „lidská“ úroveň. Za tuto svoji úroveň se ovšem sami také jaksi často stydí. Proto se štvou za penězi, majetkem, luxusem a sebevědomím. Často kvůli tomu i rádi opouštějí svoji krásnou domovinu a prchají za vyšší ekonomickou úrovní dále a dále na Západ.

Ti Cikáni v těch chatrčích jsou mi velice sympatičtí. Někdo se jistě bude chtít pochlubit svojí vysokou intelektuální úrovní, a chytře mne napadne, abych tam šel s nimi žít. Jsem však člověk vzdělaný, kulturní a civilizovaný, a jsem tedy řádně degenerovaný, stejně jako všichni řádní občané. V těch podmínkách cikánských osad bych rozhodně nepřežil. Nejsem totiž žádný skaut, tramp, hrdina, ani kamarád táborových ohňů. Už mne ta evangelizace, kultura, civilizace, domestikace, svoboda, demokracie a ekonomika také pořádně lízla.

Nevadí mi to však v tom, abych obdivoval téměř úplně vyhubené zbytky přírodních národů, tzv. primitivy, kteří dokážou přežít negramotní třeba na Sahaře nebo na Slovensku. Jsou mi sympatičtí, že netrpí naší tragickou chorobou.

Když třeba o víkendu dopoledne projíždíte slovenskými obcemi, míváte podobně jako u nás dojem, že jsou to „města duchů“. Bývá tam jako po vymření. Zato v osadách slovenských Cikánů je po celý den živo. Děti si tam od časného rána hrají a početné hloučky dospělých neustále o něčem družně diskutují.

My gramotní, vzdělaní, civilizovaní a kulturní občané družní nijak nejsme. Nesnášenlivost je naší hlavní ctností, vlastností a sociální chorobou. Neochvějně si klademe za čest, že se zapřisáhle individualizujeme až na subatomární úroveň mizející hmoty. Rozpadáme se až do ztracena, nejen jako lidská a občanská společnost, národ, rod, rodina, ale i jako jednotliví jedinci. Všechny naše duševní i tělesné funkce jsou podřízeny industriálnímu systému rozkladu.

Naše jednotlivé duševní a tělesné složky se chovají čím dále tím více autonomním způsobem. Lze je nahrazovat i libovolně mixovat mezi živými a mrtvými. Není daleko doba, kdy si u řezníka koupíte čerstvá prasečí játra, a necháte si je u jiného řezníka zase přišít, třeba proto, že jste ta stará již úplně „prochlastali“.

Nelze jednoznačně říci, že sebevražedná destrukce, genocida a anihilace lidské hmoty je úplně špatná, neboť každý se chce přece zbavit největšího parazita, škůdce a ničitele planety. Nejvíce on sám.

Neměli bychom se zasazovat za práva Cikánů na vlastní způsob života, vlastní území a vlastní společenské zřízení? Rádi se ohrazujeme, že na „naší“ většinové společnosti poctivých a pracujících občanů parazitují různé nepřizpůsobivé živly, ale nedokážeme si nijak odříci, abychom je fanaticky a fašisticky nepřizpůsobovali „našemu“ systému.

S tímto názorem obvykle neuspějete. Většinou sklidíte politováníhodný úšklebek, a to právě od těch, kteří nejvíce požadují vlastní způsob života, vlastní území, vlastní majetek a vlastní společenské zřízení. Budete jim za prosťáčka, který nedokáže pochopit, že všechno bylo již zdevastováno a privatizováno a že kdo nic nemá, nemá na nic nárok, natož na svobodu, demokracii a blahobyt. Obvyklý je rovněž pseudohumanistický argument, že by prý Cikáni a jiní domorodci ve volné přírodě, která již nikde není, nepřežili. Proto se o ně musíme starat, proto je musíme přizpůsobovat, mutovat, a proto na ně musíme pracovat a nadávat.

Je to stejné jako se zavíráním zvířat do zoologických zahrad. Ve volné, námi privatizované a zdevastované přírodě by totiž také nepřežila. Proto se o ně musíme velice nákladně starat. Je to záslužná činnost, neboť tím uchováváme genetické informace, podobně jako Noe na své arše před koncem světa. A také jsou ty zvířecí koncentráky potřebné pro naše roztomilé blbečky-dětičky.

Stejný argument se týká ovšem i Židů zavíraných v minulém století do koncentračních táborů. Také by ve vyspělém fašistickém režimu nepřežili. A málokoho napadne, že jsme na tom také stejně, že jsme na doživotí bezvýchodně internovaní v globálním koncentráku.

Tzv. nepřizpůsobiví občané, na které my poctiví, slušní a poslušní občané tak často rádi nadáváme, neuvědoměle potvrzují neohebné železné pravidlo, že peklo, než aby někoho pustilo, tak jej bude raději živit. A přizpůsobiví občané-hostitelé zapomínají, že to peklo pomáhají spolu se svými nenáviděnými parazity svojí poctivou prací udržovat a vytvářet čím dále tím více horší.