O fašismu a terorismu

Tento článek píši kvůli tomu, že v poslední době v médiích i v politice  z mnoha stran padala nejrůznější obvinění kdekoho z fašismu a terorismu. Mezi čerstvé přírůstky takových obvinění patří kupř. vykreslení ruského prezidenta Putina jako A.Hitlera na obraze visícím na liberecké radnici, obvinění Hillary Clintonové na adresu Vladimíra Putina, tzv. antiteroristické operace USA, resp. vojenská operace kyjevského režimu prováděná údajně proti „teroristům“ na jihovýchodě ukrajinského státu. Píši jej taky kvůli tomu, abych se pokusil ujasnit obsah pojmů terorismus a fašismus.

Fašismus – podle mého mínění jde o takovou formu vlády, ve které vládnou nejmilitantnější skupiny společnosti prosazující tvrdou vojenskou a policejní brutalitou ideologii a zájmy svých sponzorů.

Co mají všechny fašistické režimy společné:

• Jsou finančně, materiálně, politicky, diplomaticky a jinak podporovány vnitřní i mezinárodní oligarchii a korporátním kapitálem.
• Jsou vyhraněně antilevicové (i když ledaskdy z pragmatických důvodů, aby oslabily a zavedly na scestí levicové hnutí samy sebe klamně prezentují jako levici) – jejich primárním cílem je potlačit potenciální rozmach sociálního hnutí a revolty. Zákaz komunistických stran, které mají v programu změnu vlastnických vztahů a forem odměňování, potlačení odborových hnutí bojujících za pracovní a sociální práva zaměstnanců  patří k jejich prvořadým politickým úkolům.
• V politice zemí dostávají zelenou za těžké krize v momentě, kdy selhávají tradiční nástroje = divadelní hra na parlamentní demokracii, přestává zabírat mediální lež a propaganda a společnost se začíná radikalizovat k provedení zásadní společenské změny.
• Fašistické režimy se snaží zakamuflovat skutečné kořeny a příčiny  společenské krize a namísto nich předhodit veřejnosti fiktivního uměle vykonstruovaného nepřítele, (obvykle své levicové politické oponenty, anebo některé etnické, rasové skupiny…)  se kterým je potřeba svést nesmiřitelný boj na život a na smrt.
• Všechny fašistické režimy se vyznačují nelidskostí, k nepřátelům, které si zkonstruují přistupují jako k surovině anebo věci, kterou je potřeba do morku vytěžit a vyhladit i s potomstvem. K tomu zřizuji koncentrační, filtrační a jiné tábory. Majetek, půda a vlastnictví těchto skupiny jsou pak vítanou kořistí pro fašistické společenství, zejména pro korporace a oligarchy. Fašistické režimy se svými odpůrci, resp. domnělými odpůrci nemají žádné slitování, jsou zcela prosty empatie a lidského citu.
• Fašistické režimy kategorizují lidi na tzv. nadlidi, kteří můžou takřka všechno a podlidi, kteří nemají vůbec žádná práva.
• Ekonomika i společenský život za fašismu přechází do módu válečného režimu, celý veřejný „mainstreamový“ prostor prostupuje jednostranná propaganda založená na průhledné tisíckrát opakované lži, snažící se přehlušit každý zárodek kritického myšlení a pokládání otázek o podstatě problémů, či hledání alternativních řešení.
• Zcela běžným prostředkem používaným fašisty je vyhlášení stanného práva, válečné mobilizace, ukládání kolektivních, (včetně vyhlazovacích) trestů..
• Pakliže je fašistický režim zaveden ve státu se statusem velmoci, zpravidla následuje silně expanzivní velmocenská zahraniční politika s globálními aspiracemi, ve které lež a konspirace jsou základními pracovními politickými nástroji a válka politickým prostředkem pro dosažení cílů. Mezinárodní právo je účelově pošlapáváno.

Terorismus – je takový společenský jev, kde skupina anebo určité společenství praktikuje otevřené násilí jako vydírací prostředek k prosazení politických cílů a aspirací. Hlavním nástrojem teroristů bývá decimování a zastrašování populace, (kupř. braní rukojmí a předkládání ultimátivních požadavků), vražděním civilního obyvatelstva. Vrcholem terorismu je státní terorismus, který k takovýmto účelům používá jako běžný prostředek válku vůči jiným státům, anebo fašistický režim, pro který bývá teror vůči oponentům standardním nástrojem.

Závěrem: Na základě výše uvedeného pokusu o vymezení základního obsahu fašismu a terorismu jako společenských fenomenů současnosti si zajisté každý dokáže sám kategorizovat státy a politiky a posoudit, jestli naplňují znaky odpovídající těmto jevům. Ať již jde o prezidenta té které země, politickou stranu či stát. Třeba o prezidenta Putina, Obamu, senátora McCaina a jím reprezentovanou politiku, Ukrajinu atd…