Diskuze k článku


  • Martin (už bez taky m) • 13. ledna 2019

    Na této stránce je k dispozici krátká verze vykastrované studie (delší má o víc jak 10 stran více) k problematice lesního hospodaření z r. 2002. Nikoliv jak je tam chybně uvedeno z r. 1973. Pro HD jsem ji udělal v rámci našeho tehdejšího OS Přátelé Jeseníků – SOJKA.
    Opakuji donekonečna na různých setkáních s lidmi v horách i mimo ně: NEJEDNÁ SE O ŽÁDNOU KŮROVCOVOU KALAMITU a vliv občanských aktivistů na její průběh byl a je prakticky nulový.
    Kdykoliv jsme (my zde např. v Národních přírodních rezervacích CHKO Jeseníky) bránili bezhlavým „kůrovcovým“ těžbám v cca 5 NPR (+ NPR Kralický Sněžník), šlo nám o uchování přirozených procesů v našich horských smrčinách (příp. i jejich „podmáčených“ verzích v NPR Rašeliniště na Skřítku a NPR Rejvíz). VŽDY jsme se snažili jít i zde na kompromis s vědomím že mnohde k NPR přiléhají starší smrkové (a mnohdy velmi cenné) porosty v cca 160 letech věku, kde bylo třeba kůrovce poněkud tlumit. Přesto jsme preferovali i odkornění či dokonce v menším i chemický zásah- s podmínkou ochrany vod- (aby část dřeva mohla zůstat v kůře a tak se správně osidlovat správnými rozkladači) a správně rozkládat. Důvodem byl FAKT, že na mnoha místech nejen Jeseníků se ve výškách kolem a nad 1000 m.n.m. horské smrčiny obnovovaly zejména saprofytickým odrůstáním semenáčků nových stromků na padlých tlejících kmenech souší- velmi často kůrovcových. Tato forma hloučkové a skupinové obnovy horských lesů je vhodná i ve velké části lesů tzv. „hospodářských“.
    To co selhalo, nebyl jen „obchodně-podnitakatelský model státních lesů – NE!!
    To VŠE co se nyní v lesích děje JE VÝSLEDEK NAPROSTÉHO SELHÁNÍ ZEJMÉNA CELÉ SPOLEČNOSTI, A FUNGOVÁNÍ STÁTU, který byl a mnohdy stále je i 30 let po PŘEVRATU HRUBĚ A ZIŠTNĚ ZNEVAŽOVÁN!! Dlouho ZÁSADNÍ CHYBY V PĚSTĚNÍ LESA zakrýval déšť.

  • Martin (už bez taky m) • 13. ledna 2019

    http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/Analyza_lesniho_hospodareni_Jeseniky.pdf
    Teprve prokazatelná ZMĚNA KLIMATU celoplanetárního rozměru s VYHRANĚNÝMI ROZDÍLY NEJPRVE VIDITELNÝMI V REGIONÁLNÍM MĚŘÍTKU odhalila nejen ZISKUCHTIVOST v devastační přeměně LESŮ na POUHÉ POROSTY, ale ZEJMÉNA A HLAVNĚ KONZUMERISMUS OTUPĚLÉ a ROZLOŽENÉ SPOLEČNOSTI!!
    Jak lesničtí odborníci v rámci oboru, tak i mnozí ochranáři VŽDY ŽÁDALI ZINTENZIVNĚNÍ ZÁSAHŮ PROTI KŮROVCŮM VE VŠECH HOSPODÁŘSKÝCH LESÍCH – nejen kolem NPR a NP… Marně…
    Princip je jednoduchý, selským rozumem pochopitelný a staletí známý: těžbou, zpracováním, včasným odvozem kmenů tzv. „kůrovcových ok“ v počátečním stupni vývoje LOKÁLNÍ gradace brouků nejen předejdete MASOVÉ GRADACI KTEROU JIŽ S MOTOROVOU PILOU (a ani harvestorem) NEDOHONÍTE… Princip spočívá v tom, že NEVHODNÉ STEJNOVĚKÉ SMRKOVÉ MONOKULTURY takto S POMOCÍ KŮROVCE – neb ten Vám „ukáže“ nejzranitelnější plochy, polohy, místa (tj. vesměs ty, kde smrk jako monokultura tzv. vysokého lesa NEMĚL BÝT NIKDY VYSÁZEN), ale zejména a především tak VČAS ROZČLENÍTE velké NEPŘIROZENĚ A STANOVIŠTNĚ NEODPOVÍDAJÍCÍ plochy STEJNORODÝCH POROSTŮ.
    Princip stability našich lesů lze velmi zjednodušeně podat takto: jde o MOZAIKU NESTEJNĚ VELKÝCH RŮZNORODÝCH, RŮZNOVĚKÝCH PLOŠEK MNOHOETÁŽOVÝCH LESA (patrových porostů) TVOŘÍCÍCH VELMI PESTRÝ CELEK PŘIZPŮSOBENÝCH STANOVIŠTI, EXPOZICI – tj. respektujícím lokální, regionální odlišnosti v půdách, jejich zásobením živinami a vodou, expozici vůči světovým stranám, nadmořské výšce (a tím mj. průběhu teplot ve dnech, měsících i letech). Je třeba nahlas opakovat, že ŽÁDNÉ (a tedy pro chamtivce dneška- ANI BUKOVÉ) MONOKULTURY nejsou v našich přírodních podmínkách normálně běžné!
    U nás je monokultura vždy DLOUHODOBĚ NEFUNKČNÍ!

  • Martin (už bez taky m) • 13. ledna 2019

    Monokultura znamená „kulturní“ barbarizaci- ZNEVÁŽENÍ skutečného LESA, jeho převedení s vzájemně propojeně funkčního a ŽIVÉHO vrstevnatého ekologického systému na pouhou PLANTÁŽ s minimem funkcí, kterou mnohdy právě i kůrovci „SKLÍZÍ“ v „době zralosti“…
    S ohledem na extrémní sucho i v horských polohách, s ohledem na – bezpochyby v regionálním měřítku viditelné – projevy působení závažných klimatických změn ve formě i např. tzv. „tepelných nárazů“ (přesunu velkých vzduchových hmot přesušeného, rozehřátého vzduchu) dochází k „dozrávání“ smrkových, věkových jednoetážových monokultur i ve věku pod 60 let… Opakuji: PŮDNÍ SUCHO – kterému se smrk díky mělkému kořenovému systému nedokáže nijak bránit a dochází i k masovému narušení mykorhizy která smrkovým porostům spoluzajišťuje zásobování vodou… Smrkové porosty tak dnes de facto USYCHAJÍ VESTOJE- to je to co se nyní děje. Rychlost oslabování porostů NENÍ VYSVĚTLITELNÁ POUHÝM ŠÍŘENÍM KŮROVCŮ, ani zanedbáním poctivé lesnické péče. Ty jsou ale velmi důležité v situaci, v níž díky desetiletí zanedbání VĚDOMĚ IGNOROVANÝCH VĚDECKÝCH, ODBORNÝCH POZNATKŮ mnoha disciplín naše porosty (nahradivší původní skutečné LESY) jsou…
    MASIVNÍ ZPRŮMYSLNĚNÍ A ZKAPACITNĚNÍ, URYCHLENÍ „prací“ umožňující technologie nepůsobí totiž v „zludařelé“ „spole“čnosti jen a pouze v nejviditelnějším sektoru- tzv. „země“DĚLSTVÍ…
    V „lesích“ lidé přes 30 let procházeli kolem jednotlivých stromů, jejich skupin aniž by si všímali, aniž by vnímali jejich trápení a bolesti- vždyť oproti „zpošťující se“ kdys mnhovrstevnaté, mnohafunkční krajině kolem byly stále ještě různorodější… Často lidé ignorovali i fakt, že už jde jen o RŮZNOVĚKÉ MONOKULTURY VEDLE SEBE… Do „lesů“ chodili na DŘEVOKAZNÉ HOUBY (např. suchohřiby či václavky) S RADOSTÍ kolik že je hub…

  • Martin (už bez taky m) • 13. ledna 2019

    Obnova SKUTEČÝCH LESŮ – znamenající mj. krom mnohavrstevnaté, mnohaetážové druhově a věkově pestré struktury budoucích porostů TAKÉ PONECHÁVÁNÍ DESÍTEK stromů tzv. NA DOŽITÍ v porostech (ideálně cca 15-20 různých dřevin na 1 ha) ale také existenci SKUPIN KEŘŮ, tzv. vnitřních porostních okrajů, zapláštěných, bohatě členěných porostních okrajů, palouků… V Německu měli po staletí i termín „odvaha k mezeře“ znamenající, že pokud někde „nevycházel do řady“ stromek či dokonce jeden či několik jich uhynulo, nebyly velkoplantážnicky dosazovány, ale mezera byla ponechávána…
    Potřebujeme opět mnohopatrové druhově i strukturou pestré porosty mnohem více a lépe odpovídající příslušným „mikrostanovištním“ podmínkám. Potřebujeme skutečné OŽIVENÉ a ŽIVOUCÍ LESY – ne jen polomrtvé přeschlé plantáže čekající „na tu svou kalamitu“…
    To oč dnes „hrajeme“ již není jen POUHÉ PŘEŽITÍ LESA- dnes „hrajeme“ o možnost přežití civilizace, o NAŠE VLASTNÍ PŘEŽITÍ, protože především hrajeme o KLIMA PŘÁTELSKÉ ČLOVĚKU „hrajeme“ O VODU JAKO ZÁKLAD ŽIVOTA- I MOŽNOSTI TRVALÉHO OSÍDLENÍ.
    A potřebujeme ŽIVOU VODU v pohybu v krajině, VODU DÁVAJÍCÍ ŽIVOT KRAJINĚ – ne „mrtvou“ vodu přehrad… (která se akorát vypařuje a „ztrácí“…).
    V potřebě přeměny našich společně sdílených lesů (kde „absolutizace“ soukromého vlastnictví je skutečně až „DO NEBE“ volající nesmysl… nám brouček zvaný kůrovec může nyní velmi pomoci -v nápravě naší „dosebezeahleděnosti“ „spole“čnosti firemní poptávky. KONZUMERISTICKÁ KALAMITA NAŠICH DUŠÍ musí skončit!
    Vždyť i PO DESETILETÍ PŘEHLÍŽENÉ problémy naší „monokulturně konzumní“, vesměs hedonisticky nastavené společnosti je velmi podobná té současné kalamitě smrkové…
    Skutečný a funkční stát nutně potřebujeme,
    skutečnou zodpovědnost a odbornost také.
    VŠICHNI- A PRO VŠECHNY !

  • Aleš • 16. ledna 2019

    A co na to odborná veřejnost? MLČÍ!!! Ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů ZAKÁZAL svým zaměstnancům se k problému vyjadřovat. A vzhledem k tomu, že jediná jiná instituce, byť s omezeným rozpočtem, činností a zaměstnanci, která je erudovaná se k tomu ještě vyjadřovat je Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti a ten dává k tématu jen poskrovnu informací (které bývají často provozem ignorovány, využívány jsou jen ty, kde na první pohled může z toho někomu něco kápnout), kdo jiný by se měl vyjadřovat? Fakulty, jejichž teoretické znalosti jsou často ignorovány a mající nevýhodu odtrženosti od provozu a jeho problémů? Nebo ti, co se často vyjadřují v „odborném tisku“ a většina z nich stále opakuje mantry o „kůrovcové kalamitě“ a často právě vystupují jako potrefená hUSA nebo případně jako jejich krytí či kouřová clona?
    Jelikož nejvíce vystihující reakci k tématu jsem za poslední roky neviděl nikde na seminářích a konferencích, v odborném tisku, nýbrž v komentářích jistého invalidy dlouhodobě žijícího pod hranicí chudoby tady na om, tak se ptám, kde se stala chyba?
    Miliony se nacpou do dálkového průzkumu země mapujícího stav lesa. Miliony se cpou do opatření, které někdy i poškozují lesní ekosystémy. Další se brzy nacpou do tzv. rajonizace sloužící k plánování hromadných přesunů dřevozpracující techniky, které podle nich má vyřešit pro ně prvotní úkol, zpracovat co nejvíce pro ně zpeněžitelného dříví. To jsou však paradoxy, když cena dříví nebývale klesá a pro společnost je někdy těžba a zpracování dříví naopak nákladem, ze kterého může být velice nízký užitek, či dokonce víc nákladů než užitku! Nápady a scénáře, které odborná společnost momentálně řeší, jsou v tak příkrém rozporu s realitou, že připomínají absurdní dramata vedoucí k nejhorším scénářům.

  • Aleš • 17. ledna 2019

    https://www.novinky.cz/domaci/494544-deficit-podzemnich-vod-trva-rozhodujici-bude-konec-brezna.html
    Co svědčí o tom, že i předseda redakční rady „odborného“ časopisu Lesnická práce mluví na interních poradách jako ředitel lesnické instituce před svými zaměstnanci (na venek přeci vydal zákaz se vyjadřovat) o dané situaci jako o kůrovcové kalamitě. Což však se moc s realitou nesetkává, jelikož celé porosty jsou na Moravě výrazně oslabovány (žloutnutí, rezavění jehlic, schnutí listů a větví, defoliace způsobená i tím, že místo 7 ročníků jehlic smrky mají jen 1 či 2 ročníky jehlic, výtoky pryskyřice), kdy kůrovec není přítomen v kalamitním stavu = čili na drtivé většině stromů NENÍ, nebo již někde umírají i bez významnější podpory kůrovců. Běžnější je však situace, že takto oslabený strom je atraktivní pro kůrovce, kteří sekundárně takto vynesou konečný ortel nad umírajícím stromem a následně v tomto množství ohrožených oslabených lesů suchem za příznivého počasí pro rozvoj kůrovců i nad celými porosty. Jelikož se změnami klimatu přišly nejen změny v rozložení teplot a srážek, ale i změny v co se týče proudění vzduchu, a tak přibylo větrných událostí a další zhoršování stavu porostů především se smrkem.
    U smrku vyvolávají kůrovcovou hysterii především lýkožrout smrkový (Ips typographus) a regionálně i lýkožrout severský (Ips duplicatus). Na borovici se v takto chřadnoucích a hynoucích porostech vyskytuje nejčastěji lýkožrout vrcholkový (Ips acuminatus). Ovšem u borovic (které by dle teoretických pouček) měly být ještě odolnější vůči suchu, docházelo již v letech 2016 a 2017 k masivnímu hynutí celých porostů i bez přítomnosti kůrovců. Někteří odborníci se snažili prokázat jako příčinu hynutí další faktor a to přítomnost houbových chorob (sypavky u borovic, tracheomykózy

  • Aleš • 17. ledna 2019

    u dubů a habrů, grafiózu u jilmů), nicméně podle mých empirických pozorování žádný ze škodlivých činitelů nebyl prokázán masivně všude, kde hynuly porosty a tak se domnívám, že naopak právě tihle další škodliví činitelé se v souvislosti se změnami klimatu a oslabováním lesů a pro některé možná i v příznivějších klimatických podmínkách častěji sekundárně vyskytovali. Žel bohu již dost let ochranu lesa nedělám, to dělají jiní, ale často se v lese i profesně vyskytuju.
    V lesnické práci letos v lednu konečně vyšel článek týkající se vodního režimu Retence a akumulace vod krajině od pánů z Výzkumného ústavu. Pěkný počin. Nicméně. Je v něm jedna rozporuplná pasáž. Ta se zastává meliorací, dle nich z důvodu toho, že meliorace a např. odvodnění cest vede k větší schopnosti půd akumulovat vodu. Budu hlasitě přemýšlet, jak k této desinterpretaci reality přišli. V případě meliorací určitě pominuly efekt toho, že vlhká půda lépe infiltruje vodu než vysušená tvrdá krusta nebo naopak vrstva vysušeného prachu! A případ lesních cest. Určitě museli porovnávat čistě jen odtok a vsakování na tělese cesty. Pak samozřejmě neodvodněná cesta při nevhodném hospodaření (nevhodný pojezd těžké techniky při deštivém počasí, vybudování cesty v příkrém svahu na neúnosném podloží) má horší parametry než ta odvodněná. Ale to přeci nejsou příklady vhodné k následování, protože zapomínají porovnávat stav bez cesty, s cestou, odvodnění a bez při vhodném hospodaření a optimální hustotě lesní dopravní sítě, a když říkám stav vodního režimu, tak stav v celém povodí, jelikož jednoznačně dochází k ovlivnění a minimálně porost pod cestou i nad cestou jsou vysušovány pouštěním žilou půdě v podobě odvodňovacích příkopů. Nad cestou je to nesporné a pod cestou dojde k soustředění a urychlení odtoku v úzkém profilu

  • Aleš • 17. ledna 2019

    a v plošně výrazně větší části ke ztrátě vody, která na větší část plochy už nedoteče.