Skripal, Clintonová, Trump…
Trump v podstatě zastavil tendenci k formování unipolárního světa. Nikoli kvůli míru a přátelství, jak tu někteří vysvětlují, ale proto, že to od něj požadoval jeho elektorát. Hlavním Trumpovým protivníkem je finanční oligarchát, jenž se formuje kolem Fedu, který kontroluje masmédia, v mnohém kontroluje i americké mocenské struktury, a my vidíme, že tento finanční oligarchát ve vnitropolitickém boji nedává Trumpovi vůbec prostor. A to ani v případě jeho snahy o odvetný úder – například v případu Skripalových. Zápletka tohoto případu, dle některých zdrojů spočívá v tom, že Hillary Clintonová, když potřebovala nějaké další argumenty proti Trumpovi v předvolebním boji, požádala o pomoc bývalého ředitele britské MI-6 a žádala ho o zprávu, dokládající Trumpovy styky s Ruskem. Taková zpráva byla vyrobena právě Skripalem, kterého před lety MI-6 naverbovala – on byl jejím hlavním informátorem přes Rusko. A komu jinému měli ten úkol uložit, než právě jemu? Ale co měl Skripal napsat, když už 8 let nebyl v Rusku? Orientuje se pouze podle novin…
Takže vlastně slepili fušeřinu, kterou prodali štábu Demokratické strany USA. Lidé z MI-6 dostali peníze a na základě této fušeřiny Hillary z titulu svého tehdejšího postavení dala pokyn k odposlechům lidí ve zprávě zmíněných. Dnes to vše leze na povrch a Tump by měl udeřit na Demokratickou stranu USA. Vzpomínáte si na skandál Watergate, který způsobil pád prezidenta Nixona? To byly rovněž odposlechy politických protivníků – tedy naprosto symetrické. Jak měli demokraté odvrátit onen úder proti kampani Clintonové, než jej překrýt něčím naprosto nadpřirozeným a ze Skripala udělat hrdinu?
Takže vymysleli naprosto absurdní historku s otravou Skripalových, jako útok Rusů chemickými zbraněmi na území svého spojence, Británie, a tuto informaci začali pumpovat do veřejnosti. Působili naprosto goebbelsovsky (ne náhodou Američané vzali po válce k sobě celý Goebbelsův štáb) – a vyzbrojili se jeho propagandou spočívající na principu „čím hroznější lež – tím se více podobá pravdě“. Tím jsme my vtahováni do konfliktu uvnitř USA, ale ta argumentace a výběr mýtů, které vymýšlejí, vytváří dojem, že se tam lidi zbláznili. Pod tím vším ale jsou skryty určité příčiny – Skripal zfušoval zprávu, tak z něj uděláme hrdinu. A proč ho, jako nepohodlného svědka, neumlčeli? – protože byl fakt odposlechů prokázán. Štáb Clintonové porušil základní normy americké ústavy. Přitom ale stíhají případné útoky Trumpa předběhnout a fakt odposlechů překryli historkou se Skripaly. To máte stejné jako v Sýrii, když prohrávali, vymysleli si mýtus o ruském chemickém útoku proti tamním civilistům…
Nyní sejdme z vysoké politice ke „střední“…
Na konferenci kaspických zemí nebyli přizváni Američané a podobně tomu bude v Turecku, kam Erdogan zve prezidenty Francie a Ruska a německou kancléřku. Americkou agresivitu plodí souběh objektivních zákonů záměny cyklů politického a ekonomického rozvoje a subjektivních představ americké vládnoucí elity o tom, jak je organizován svět. Pro celý svět je to směs velmi nebezpečná a Američané vlastně vedou hybridní válku proti zbytku světa. Jejím smyslem (stejně jako předtím Británií vyprovokované světové a napoleonské války) je změna světového hospodářského řádu. Spoléhat se na to, že americká vládnoucí elita bude chytřejší, bohužel nemá smysl – v jistém smyslu si vedou daleko hloupěji, než před sto lety Angličané. Vysvětluje se to tím, že nemohou použít vojenskou sílu, která se v této hybridní válce používá jen v trestních operacích. Na druhé straně hlavní zbraní této války jsou měna a finance, kdy finanční hegemonii používají jako hůl proti jiným zemím (viz. např. sankce). Dále informační a kognitivní zbraně – vůbec bych nepodceňoval jejich schopnost vnášet svár, organizovat revoluce. Vezměte si, že dokázali část ruského národa, především podstatné části mládeže na Ukrajině, přeměnit v krvelačné antirusy, nacisty, neobanderovce a vlastně vrátit historii zpět. A proto si tento úspěšný proces vyžaduje pečlivého prozkoumání.
Nedoceňovat tuto hrozbu války nelze. Někteří u nás mají za to, že Američané jsou tak agresivní proto, že nás zadržují… Proč by nás zadržovali, jestliže už 25 let stojíme prakticky na místě? Dosud jsme se nedostali ani na úroveň průmyslového rozvoje SSSR. Jejich úkolem je nás zničit. Obsadit nás nemohou, protože máme jaderný štít a díky úsilí prezidenta Putina jsme znovu postavili na nohy obranný průmysl a obnovili svoji obranyschopnost – takže násilná varianta je vyloučena. Rusko, sláva Bohu, dostalo lídra, který brání naše státní zájmy, a dělá to velice efektivně a Američané z něho mají strach. Nicméně vytvářením situace chaosu kolem Ruska, Číny a zemí, které se snaží zformovat nový hospodářský řád, vyvolávají vážnou hrozbu pro všechny. Nezapomínejme, že psychóza, která v USA nyní vládne, může vést k jakýmkoli událostem, protože lidé tam ztrácejí zdravý rozum. Proto je tato americká agónie ve snaze o zachování stávající hegemonie velmi nebezpečná.
K odvrácení této války je nezbytná protiválečná koalice zemí, které válku absolutně nepotřebují. Jsou to především země nového hospodářského řádu, které velmi rychle rostou – Čína, Indie, Indočína a celá jihovýchodní Asie – a krom nich samozřejmě my a Střední Asie. Evropští lídři – Evropa byla epicentrem všech světových válek – se války rovněž bojí. Proto u nás v Euroasii je konsensus v tom, že válku vůbec nepotřebujeme. Síly provokující válku musí být izolovány a zkrotit agresora může jen riziko nepřijatelných vlastních škod. Co to znamená pro Američany? – Jestliže ztratí globální převahu ve sférách, o které se opírají (finanční sféra, emise světové měny). Jakmile se vzdáme dolaru, tak veškerá ekonomická moc USA splaskne, protože dolar, to je finanční pyramida. Další jejich předností je informační sféra, kde jsou lídry v informačních technologiích. Proti tomu navrhujeme mezinárodní konvenci o kybernetické bezpečnosti. Vzpomínáte si jistě na případ, kdy Američané pustili virus do íránského atomového reaktoru a málem způsobili jadernou katastrofu. Jakákoli produkce s americkou elektronikou je nacpána „broučky“, kteří mohou být aktivizováni a narušovat řídící systémy. Amerika se uchyluje ke kyberterorismu v každém momentě. Například v Číně jsem viděl centrum pro zaznamenávání kybernetických útoků proti Číně. Tam registrují každou sekundu až 5 kybernetických útoků, z nichž 3 pocházejí z USA a z nich 2 z místa, kde sídlí Národní bezpečnostní služba – NSA… To vše je vidět na mapě. Takže, pokud podepíšeme smlouvu o kybernetické bezpečnosti bez USA a ohradíme náš informační prostor od importu amerických informačních technologií, tak to bude druhý úder proti americké hegemonii. Jinak řečeno, musíme v Euroasii vytvořit na USA nezávislý systém se všemi sociálními i ekonomickými procesy.
Všimněte si, že tam, kde nejsou USA, nacházíme dohodu poměrně snadno – viz. urovnání syrského konfliktu, kdy se všichni kromě USA sešli v Astaně. Podobně ukrajinský konflikt – nebýt USA, vyřešili bychom ho s evropskými partnery velmi rychle – totéž v KLDR. Američané všude využívají svoji převahu v informačních, finančních a dalších technologií, aby vyvolaly chaos. To aby neposkytli nikomu na periferii svého impéria šanci ke vzájemnému setkávání a samostatnému řešení svých otázek. To, že se dnes našemu prezidentovi daří shromažďovat partnery k řešení regionálních problémů bez Američanů – to je velký úspěch a správný směr, klíčový pro odvrácení války. Kaspická dohoda byla urychlena právě proto, že prosákla informace, že se tam Američané chystají vybudovat svoji vojenskou základnu. Naše diplomacie učinila jisté ústupky v zájmu rychlého urovnání kaspické otázky ve společných zájmech zemí regionu. Ústupky proto, že právní režim Kaspiku byl upraven ještě smlouvou Ruského impéria a Íránu. Po rozpadu SSSR se situace změnila, a tak se dlouho vypracovával konsensus i nově vzniklých zemí regionu tak, aby nový režim vyloučil vojenskou přítomnost třetích zemí v regionu – a tak máme krásný případ toho, jak lze urovnat i mnohaletý problém. Domnívám se, že setkání v Ankaře, pokud se uskuteční, bude znamenat další důležitý krok tímto směrem, protože právě Turecko se ocitlo v epicentru americké činnosti uvnitř EU, dokonce i cestou pokusu o převrat inspirovaný americkými tajnými službami. Proto máme objektivně mnoho spojenců. A pokud se nám podaří přesvědčit evropskou elitu, aby odmítla kurs Washingtonu, který vede ke světové katastrofě, tak se domnívám, že tím zachráníme svět před světovou válkou.
K sociálně ekonomické politice …
Současnou vládní sociálně-ekonomickou politiku podle mého charakterizuje sklon k přijímání jednoduchých řešení. Sovětský svaz zahubil dogmatismus ve stranické a vládní elitě, která kategoricky nechtěla startovat tržní mechanizmy, nechtěla povolovat soukromé podnikání, a vůbec se držela dogmat tehdejší politické ekonomie socialismu, kterou dnes už nikdo ani nepřednáší. No, a dnes se stáváme oběťmi jednoduchých řešení. Politika jednoduchých řešení se vysvětluje nedostatečnou vzdělaností lidí, kteří tato rozhodnutí připravují. Nám se dnes dostalo kohorty lidí uvnitř ale i v čele ministerstva financí a ministerstva ekonomiky a centrální banky, kteří své představy o ekonomice a financích čerpají z dogmat MMF, dogmat Washingtonského konsensu. Je to primitivní teorie, která byla vypracována pro africké země. Když byla v 70. letech strukturální krize, podobná dnešní, v souvislosti se změnou technologických systémů, vzniklo velké napětí ve světovém finančním a technologickém systému. V zájmu zbavení se deprese uvnitř vyspělého světa začaly tyto země poskytovat obrovské úvěry africkým, asijským rozvíjejícím se zemím, jen aby ty u nich kupovaly stroje, zařízení, apod. Rozvojové země ale, přirozeně, neplatily. Tenkrát MMF vymyslel teorii Washingtonského konsensu, podle které se tyto státy musely zaprvé plně liberalizovat, nesměly chránit trh před dovozem zboží. Druhým dogmatem byla totální privatizace – protože „my vám dáme úvěr a pokud nebudete schopni splatit, zaplatíte nám majetkem“. Třetí dogma je, že stát se musí vzdát vlastní měnové politiky a navázat svoji peněžní emisi na koupi zahraniční měny. To je starý model britského impéria, kdy domorodým zemím dovolili mít svoje papírky – třeba s vyobrazením svých vůdců apod., ale tisknout mohly pouze tolik, kolik měly liber sterlingů. To znamená, že pokud chcete ve své zemi vybudovat něco nového a potřebujete úvěr, tak buďte tak laskavi a nejdřív k nám do metropole něco exportujte a my to od vás koupíme a proti té sumě budete mít dovoleno tisknout svoje bankovky. Anebo přijde náš kapitál a sám nakoupí, co je třeba, a zařídí vám hospodářství…
Tato dogmata washingtonského konsensu se stala základem makroekonomiky od 90. let, hned po krachu SSSR a pokračovala celá ta léta, s výjimkou krátkého období vlády Primakova, Masljukova a Geraščenka (1998-99). Tato jednoduchost je dosud nejsilnější předností přístupu MMF, protože málo vzdělaní lidé, kteří u nás ve vládě odpovídají za hospodářské reformy, se chytají jednoduchých řešení. Vezměte si aktuální nevyváženost penzijního fondu. Co je jednodušší než zvýšit věk odchodu do důchodu – a bude rovnováha… Bude méně penzistů, budou víc platit a penze se zvýší. Vypadá to logicky, že? Ve skutečnosti je nutné brát v úvahu všecky souvislosti. Naším hlavním úkolem, podle prezidentova poselství, je průlom – hospodářský průlom rozvoje hospodářství prioritními tempy. Proto všechna rozhodnutí dnes přijímaná v oblasti ekonomiky a sociální sféry musí být testována, zda podporují, nebo brzdí hospodářský růst. Penzijní reforma hospodářský růst nepodporuje. Za druhé vyvolává sociální napětí. A za třetí vůbec postrádá ekonomickou argumentaci – kromě pohledu účetního.
Když se podíváme hlouběji, vidíme, že 30 milionů lidí (40 % zaměstnaných v zemi) pracuje, ale vůbec neplatí do fondu sociálního pojištění – to proto, že zákoník práce vnucený panem Grefem (někdejší ministr hospodářského rozvoje a nynější šéf Sberbank), postavil naše pracovníky do pozice otroků, kteří nemohou hájit svoje zájmy. Zmíněný zákoník práce prakticky zlikvidoval systém ochrany práce, který se po desetiletí formoval v naší zemi i v evropských zemích. Co do ochrany práce náš pracovník klesl na úroveň proletariátu 19. století. Zaměstnavatelé tak stlačují mzdy, že pracovník na jednotku mzdy vyrábí třikrát více produkce než srovnatelný zaměstnanec v Evropě nebo v Americe. A bere dokonce méně než v Číně. Takže míra vykořisťování v dnešním Rusku je nejvyšší na světě. Jaké mohou v takové situaci být odvody do sociálních fondů? To je první úkol, který je nutno řešit – vytvořit podmínky pro růst mezd, což se automaticky projeví na růstu odvodů do sociálních fondů, tedy pokud legalizujeme práci oněch 30 milionů lidí. Druhá otázka: Prožíváme technologickou revoluci a všichni se bojí omezováním pracovních míst. K tomu skutečně dochází a roboty nahrazují lidi v rutinních činnostech, a to i v bankovní sféře a na úřadech. Zavedení moderních technologií – např. blockchain, udělá například zbytečnými notáře a nedávno vedlo ve vládě ke zrušení míst stenografistek atd.
Tedy starší lidé, které je těžké rekvalifikovat, zůstanou-li na svých místech, zabírají pracovní místa mladým – a nezaměstnanost mládeže je jednou z příčin všech revolucí. Takže, když se hlouběji zamyslíme nad tím, jak máme reformovat penzijní systém, hned se ukáže, že zasahuje do pracovního práva, vztahů ve sféře odměňování práce, otázek boje s nezaměstnaností cestou vytváření nových směrů růstu… Kromě toho je u nás ještě skrytá nezaměstnanost. Týká se mnoha starších lidí, které je zaměstnavateli líto vyhodit, protože podniku věnovali celá desetiletí. Navíc v důsledku toho, že se podniky (vinou restriktivní politiky centrální banky) nemohou dostat k úvěrům, musely snížit produkci, takže náš průmysl pracuje zhruba na polovinu své kapacity, velká část lidí – cca 25 % – nepracuje naplno.
Proto jednostranný, zjednodušený přístup k řešení produkuje jen zbytečné problémy a nepřináší potřebný výsledek.
*) Sergej Glazev (1961) – ruský akademik, ekonom, politik, poradce prezidenta Putina pro oblast Eurazijského ekonomického svazu, za Jelcina ministr zahraničního obchodu. Mimochodem, v roce 2016 Mezinárodní akademie autorů vědeckých objevů zaregistrovala jeho objev pod názvem „Zákonitosti směny technologických systémů v procesu rozvoje světové a národních ekonomik “.
Vybral a přeložil st.hroch 180824
