O služebném duchovi

Reklama


Jistý mládenec jménem Džou zvěděl, že kdesi v hustém lese žije čaroděj. Ten prý umí vyvolávat duchy a ti pak lidem slouží jako otroci. Džou velmi zatoužil mít takového ducha. Vzal všechny své peníze a nabídl je čaroději, ale čaroděj ho varoval: „Přivolám ti služebného ducha, chceš-li, ale je v tom velké riziko. Musíš ho stále zaměstnávat. Dokud slouží, spolehlivě svého pána poslouchá. Ale běda, když nemá co dělat! Zdivočí a rozsápe tě. Dobře si to rozmysli!“

Džou se jen rozesmál. Měl práce ne pro jednoho, ale pro deset takových duchů! Že by se duch nudil, s tím Džou vskutku neměl starosti!

Čaroděj vyřkl temné lesní kouzlo, vzduchem zavířilo a ze tmy se vynořil strašný démon. Oči mu rudě žhnuly, z chřípí se valila horká pára a na každém prstu blyštěl ostrý dráp. „Co poroučíš, pane?“ zařval.

Džou si s chutí zamnul ruce. „Duchu!“ pravil majestátně. „Poraž celý tento les!“

Rudé oči zasvítily, z chřípí vyletěl proud černého dýmu, a než se Džou vzpamatoval, ležely před ním poražené stromy. Džou jen zalapal po dechu.

„Co poroučíš, pane?“, zadunělo z obří hrudi.

„Nuže, poroučím ti,“ řekl poněkud stísněně Džou, „abys ty kmeny ohobloval a připravil je na stavbu!“

Ani to nestačil doříct, rudé oči bleskly, z nozder vyrazilo mračno kouře a kmeny byly ohoblované. „Co poroučíš, pane?“

Džouovi bylo úzko. „Postav mi dům!“ vyhrkl na poslední chvíli. A už jen bez dechu hleděl, jak kmeny vzlétly a v mracích šedavého čoudu sviští vzduchem. Než si setřel studený pot z čela, stál před ním dokončený dům.

„Co poroučíš, pane?“ zaburácel démon. Jenomže Džou nevěděl. Horečně přemýšlel, co říci, myšlenky mu strachy utíkaly a on s úděsem viděl, jak rudý zrak žhne stále zběsileji, z nozder tryská horce čpící pára a tlapy s drápy se zvolna zvedají…

V tu chvíli čaroděj vyřkl druhé kouzlo, vzduchem zavířilo a po duchovi nebylo ani památky. „Hloupý, hloupý Džou!“ řekl čaroděj pobaveně. „Aspoň vidíš, jak bys dopadl. A jestlipak už aspoň chápeš, kdo byl ten duch? To byla přece tvá vlastní mysl! Ona je ten sluha, který plní všechna tvoje přání, když ji umíš ovládat. Ale když nad ní ztratíš vládu, zdivočí a obrátí se proti tobě. Běda tomu, komu se to stane! Jdi a uč se ovládat svou mysl. Budeš mít toho nejlepšího sluhu a žádného ducha už potřebovat nebudeš.“ 

Zasmál se a zmizel. I dům se ztratil, poražené kmeny obrostly větvemi a listy. Kolem Džoua byl opět hustý les.

Přejít do diskuze k článku 7 komentářů