O ženské hlouposti

Reklama


Nedávno mi málem pořádně vyprášili kožich. Takříkajíc, vynesli mne v zubech z jedné schůze žen. Musel jsem vzít nohy na ramena. Málem mne zabili, prý za urážku žen. No, posuďte sami.

Všechno probíhalo na tom ženském sněmu napřed v úplném pořádku, ale jen dokud jsem se nepřihlásil o slovo. Znalci Upanišád, Véd či Bible vědí své. Úpadek lidstva je dílem hloupé ženy, neboť muž ji pak v té hlouposti následuje. Možná protože sám nemůže otěhotnět. Ale časy se mění, chirurgové možná nějakého Frankesteina brzy sešijí.

Tím pádem ženy vzniká zmatek. Zpřehází se pořádek tříd (kast) a začne vládnout Nepořádek, Rozklad a Zmar. Pak muži nejsou muži, ženy ženami, duchovenstvo inteligencí, vládcové válečníky (státníky), obchodníci ekonomy, pracovníci dělníky a nedotknutelní svatými. Všechno zamoří a umoří marnost nad marnost.

Pak jednotlivé skupiny lidské společnosti v nepatřičném postavení skupin druhých páchají co nevětší škody, aby před závěrečnou atomovou válkou a potopou světa byla Sodoma a Gomora co největší. Říkají tomu rovnost, svoboda, bratrství, demokracie, humanita a jiné svinstvo.

Místo uctívaných svatých máme potom opovrhované a za živa se rozkládající bezdomovce. Místo pracovníků máme námezdní prostitutky, místo obchodníků zloděje, místo politiků zločince a místo inteligence pitomce. Protože ten bordel je téměř všude, na hlavu padlí vědci stanovili, že je to normální. A co je normální, je prý správné, mravné a legální. A co se tomu příčí, je prý nelegální, nemravné, nesprávné a nenormální.

Pořádek byl prostě obrácen, a totálně zmagoření občané soutěží a mohou se přetrhnout, aby byli co nejvíce normálními. Ďábel si mne ruce a smějící se bůh mu za tu povedenou taškařici uděluje granty a Nobelovy ceny. Shnilá společnost, příroda i člověk, leží na lopatkách, zatímco na jejich mrtvolách zběsile tančí potměšilí záhrobní běsové.

My, geniální vědci a filosofové, proti tomu nebrojíme. Nás zajímá jenom pravda a ta má vždycky pravdu. Proto nemůžeme jednoznačně říci, že je to všechno špatné, nebo že je to nesprávné. Ale i mistr tesařský (Ježíš) se někdy utne. No, a tak nějakým omylem jsem se namol namanul na té schůzi ženskýho zapsanýho či jakýho spolku, co byla v sále vedle u nás v hospodě. Dělo se tam následující.

Napřed se tam bavily o takových hloupostech, že se to nedalo poslouchat. Plnoštíhlé a plnotlusté členky toho náramného spolku, kromě toho, že byly většinou po záruční době, si tam důležitě vyměňovaly úsporné recepty a obnošené šatstvo pro své děti. Také vybíraly příspěvky na stavbu školy v Africe, kde by se mohli mladí černoušci naučit modlit, číst, psát, používat kondomy, hulit trávu a píchat si do žil drogy. To vše proto, by měli lepší nebo rovné pracovní příležitosti, až se tam pomocí dronů vytvoří drny a pomocí raket s plochou dráhou letu nová pracovní místa.

Byl jsem jak na jehlách, a tak jsem se přihlásil o slovo. Ale to jsem neměl dělat. Málem jsem přišel o život nebo ještě hůře o peníze.

Byl pozdní večer, první máj, hrdliččin zval k lásce hlas. Také tam byly nějaké oblaky kouře z cigaret a jako smutný vězeň jsem takto mluvil k nim (k těm ženám): „Ženský, vy jste se úplně zbláznily! Vždyť psi a kočky domácí, kterým posluhujete a podstrojujete, jsou mnohem chytřejší než vy.“

Všude se totiž pořád píše a křičí o tom, jak se ubližuje Čechům, Slovákům, Němcům, Rusům, Arabům, Židům, Cikánům, Ukrajincům, Černochům, Norům, Američanům a mnohým a mnohým jiným mužům a občanům, ale nikde není slyšet pořádné slovo o tom, jak se ubližuje ženám, vyjma občas těch islámských a znásilněných.

Ženské osazenstvo zbystřilo a natáhlo uši. Začalo to v něm temně vřít, ale pokračoval jsem dál: „Vždyť vy jste na tom nejhůře ze všech tvorů na této darebácké planetě. Ráno po páté hodině taháte děti do předražené školky, aby tam dostaly pořádnou chřipku. Pak chvátáte do mizerně placeného zaměstnání, pak uštvané běžíte zpět pro děti. Pak nakupujete, lítáte po slevách. Vaříte, perete, žehlíte, uklízíte, staráte se o děti a tak dále. Pracovní neschopnost odmítáte, neboť jde přece o peníze. Nemáte ani dva dny na menses.“

V sále začalo být dusno, ale nedal jsem se: „Vůbec byste neměly chodit do zaměstnání. A když ano, tak jen na pár hodin a nikoliv jako muži. A když přijdete do jiného stavu, měly byste okamžitě zůstat doma, a brát pořádné peníze, než děti nepůjdou do školy, ale i klidně potom, dokud se děti neosamostatní. Dopravu byste měly mít zdarma. Sloužíte mužům, zatímco oni se doma válí u bedny, chlastají pivo, kupují si auta a chodí se ukájet na fotbal. Jé, vy jste ale pěkně hloupé. A když vám to někdo řekne, tak se náramně rozčílíte…“

To už jsem byl ovšem na útěku, a za mnou banda ošklivých bab. A jak zdrhám, tak jsem za sebou jen slyšel, jak na mne křičí: „Ty idiote! Ty debile!“ Abych pravdu řekl, naprosto s nimi souhlasím. Vůl zůstane volem, pařez pařezem. A kdo by chtěl takový pořádek zvrátit, je jistě pořádně praštěný, neboť jak říkám, ženy již nejsou ženy a muži nejsou již muži. Je nový pořádek.

Přejít do diskuze k článku 15 komentářů