Obchodní válka na obzoru

Podle doposud známých vyhlášení prezidenta Trumpa a některých z médií prosakujících informací chystá nová administrativa významné změny v oblasti hospodářské politiky USA.

Co je doposud známo:

Prezident Trump prohlásil, že postaví znovu USA ekonomicky na nohy, že navrátí produktivní ekonomické kapacity zpátky do USA. Avizoval zejména ekonomická opatření vůči Číně.

Jak to chtějí udělat:

1. Přechod k této politice zcela rozruší mezinárodně stanovené podmínky pro volný mezinárodní obchod
2. Embargo hospodářské velmoci má dva konce a je předpoklad, že dojde k recipročnímu opatření ze strany embargovaného, který může takovou politiku považovat za pokus o své hospodářské poškození a diskriminaci. Odpověď může být v zásadě dvojího druhu: symetrická a asymetrická. Symetrická odpověď znamená přijetí stejných ekonomických opatření, která plánuje administrativa USA. To znamená jednak nulové daně pro zahraniční  firmy, které zůstanou anebo přesídlí do Číny anebo jiných zemí, které bude nová administrativa USA embargovat, a také zavedení celního režimu a embarga na zboží dováženého firmami z USA. Asymetrická odpověď by mohla spočívat v jiných opatřeních čínské vlády kupř. v požadavku proplacení dluhopisů, splacení amerického dluhu vůči Číně apod.  Dá se předpokládat, že jakákoliv reakce embargovaného obecně vyhrotí stávající podmínky mezinárodního obchodu.
3. Další otázkou je, jak se zachovají nadnárodní firmy ultimátně oslovené americkou administrativou. Tyto se můžou buďto diktátu podřídit, anebo jej s vědomím možných důsledků odmítnout. Významnou roli v tomto určitě sehrají celkové podmínky a potenciální zisky a ztráty v případě uposlechnutí anebo odmítnutí ultimáta. Aby byl transfer produkčních kapacit pro nadnárodní firmy zajímavý, musí jim slibovat větší zisk a lepší dlouhodobé podmínky pro jejich podnikání a další tržní expanzi. To v praxi znamená, že by náklady pro tyto firmy v USA musely být srovnatelné anebo nižší než jejich náklady v Číně. To kupř. znamená, že by zaměstnanci v USA pracovali za srovnatelných mzdových a jiných podmínek jako zaměstnanci v Číně. Jinak by zboží bylo na mezinárodním trhu nekonkurenceschopné, takže chudí lidé v cizině (a koneckonců ani v USA) by si drahé zboží vyrobené v USA nemohli kupovat. USA by se ekonomicky izolovaly. V případě sražení americké pracovní síly na úroveň čínské pracovní síly by mohlo dojít v USA k sociálnímu pnutí, případně k sociální revoluci.
4. Další okolností, kterou je potřeba zohlednit, je časový faktor pro realizaci takové politiky. Přenesení výrob není otázka okamžiku – nějakou dobu trvá a konkurence při tom nespí. Číňané stejně většinu technologií západních výrob již buďto zvládli (okopírovali, mnohdy si zakoupili v cizině  firmy v potížích nastojato i s licencemi pokročilých technologií a s výrobními linkami, rozvinuli svůj technologický vývoj) a ve svých továrnách dokáží vyrábět srovnatelné neznačkové analogy západního zboží. Mohou v centrálně řízeném hospodářství podpořit a navýšit výroby těchto analogů a zahltit svojí levnou produkcí světový trh. Levné pracovní síly na to mají dostatek.
5. Další otázkou je, co by zavedení politiky obchodních embarg, celního ochranářství a daňového protekcionismu způsobilo v mezinárodním obchodě obecně. Adekvátně reagovat na americká opatření by museli všichni ostatní aktéři mezinárodního obchodu, zejména pak hlavní konkurenti, ke kterým patří nesporně EU. Obchodní válka USA s Čínou by mohla přerůst v obchodní válku všech proti všem. Reciproční daňová a ochranářská opatření vůči daňovému „dumpingu“ a celnímu ochranářství USA by musely zaujmout také ostatní konkurenční subjekty.
6. Intenzivní obchodní válka se může lehce dostat na úroveň válečného konfliktu.

Závěr