Occupy Money: Měna na podporu vzdělávání

Geniální teoretický model ve formě komplementární měny na podporu vzdělávání je „saber“ (španělsko-portugalský výraz pro vědění). Je to ještě nerealizovaný návrh Bernarda Litauera z roku 2004). Na tomto modelu se ukazuje, jak jinak mohou být koncipovány peníze. Důležitým cílem saberu je zmnohonásobení počtu žáků, kteří si budou moci dovolit vysokoškolská studia.

V roce 2004 se ocitla Brazílie v nouzové situaci: Přes 40 % obyvatel bylo mladších než patnácti let. To postavilo Brazílii před obrovský problém, jak zajistit vzdělávání. Vláda využila privatizace telekomunikačního průmyslu, aby zavedla 1 % odvod na všechny telefonní účty a získala tím finanční prostředky pro účely financování školství. Tento hrnec peněz na ministerstvu školství obnášel v polovině roku 2004 jednu miliardu dolarů (=3 miliardy realů/brazilská měna). Použití tohoto balíku připravilo osobám, které měly rozhodovat, jenom bolení hlavy. Bernard Lietauer navrhl společně se svým kolegou Gilsonem Schwartzem, aby oficiální státní měna byla doplněna o komplementární měnu, která by byla nastavena v kurzu 1:1 ke státní měně a byla vydána formou poukázek, které by nebylo možné falšovat.

Model vypadal následovně: Kontrola výdajů poukázek podléhá ministerstvu školství a této instituci připadne úkol rozdělit je do škol v hospodářsky zaostalejších oblastech, ve kterých chybí peníze pro vyšší stupeň vzdělávání a je zde dost mladých lidí, kteří by byli vhodnými uchazeči. Školy vydají poukázky nejmladším žákům. Učitelé pracují pak s těmito žáky, znají jejich slabé a silné stránky, tím je dětem umožněno podpůrné vzdělávání, které vyrovná handicapy. Tyto dodatečné hodiny doučování mohou být vykonávány například i jinými žáky – a zaplaceny v saberech. Ti provozují totéž na své úrovni, až dorazí k těm, kteří školu opouštějí a mohou si s nimi konečně zaplatit poplatky prvního roku studia na vysokých školách, které se zúčastní tohoto programu. Vysoké školy – a nejenom ony – mohou na konci vyměnit zpátky sabery za oficiální měnu realy na ministerstvu školství.

Protože volná studijní místa na univerzitách stojí zhruba 10 % obsazeného místa, přijme škola dodatečně kolem 40 % studentů navíc, zatímco stát ušetří polovinu nákladů na studijní místo. To je zisk pro obě strany, ale zejména však pro mladé lidi, kterým se zmnohonásobí šance získat tímto způsobem vyšší vzdělání.

Saber je koncipován tak, že po uplynutí jednoho roku a 4 měsíců ztrácí 20 % ze své hodnoty. Díky tomu je v průměru pětkrát předán dále. Spolu s 50 % úsporou na jedno studijní místo na vysokých školách se odhaduje desetinásobný (!) užitek pro vzdělávání. Jedna miliarda v hrnci ministerstva školství tak vytváří užitek pro vzdělávací systém v hodnotě 10 miliard dolarů (= 30 miliard realů).

Ze zavedení takové komplementární měny podporující vzdělání profituje celá země: více mladých lidí si může dovolit dokončit školu a následně i studovat. Více kvalifikovaných lidí je připraveno pro hospodářství, politiku i kulturu země. Rozšiřuje se nabídka učitelů a zvyšuje poptávka po znalostech – aniž by vznikly dodatečné náklady. Přitom tento způsob učení je vnitřně přijat, obsah učení zůstává v mladých lidech z 90 %, zatímco při čtení pouze z 10 % a při pouhém poslouchání jenom z 5 %. Teoreticky je efektivnost saber vzdělávacího systému mnohonásobně vyšší v porovnání s tím, jaké prostředky jsou ve vzdělávacích systémech nasazovány.

Když jsem jednou vysvětlovala tento model na přednášce organizované pro skupinu mladých manažerů poblíž Salcburku, přišli ke mně hned dva personalisté z velkého německého podniku a řekli mi: „Stejný princip můžeme využít přece při našem interním dalším vzdělávání. Vydáme poukázky, kterými budou zaplaceni firmou zvolení učitelé. Tyto poukázky budou cirkulovat po jistou dobu dále, až nakonec skončí v personálním oddělení, kde budou vyměněny a znovu nakoupeny vzdělávací služby zvenčí. Tímto způsobem můžeme zdesetinásobit užitek rozpočtu, který máme na vzdělávání!“

Byli sice na správné adrese, pokud však vím, koncept nikdy neuskutečnili. Stejně jako Lulova vláda v Brazílii, která model saberu tehdy nerealizovala.

Proč nejsou takové schůdné a budoucnost ukazující modely realizovány? Jak bylo řečeno: Aby něco takového bylo proveditelné, musí nejméně 10 % lidí rozumět, o co jde a čemu to slouží. 42 Pouze tak je možné mobilizovat nezbytné množství lidí, aby se něco mohlo v našem peněžním systému změnit.