Odchod USA ze Sýrie a sabotáž v Pentagonu

Zajímavé podrobnosti kolem Trumpova rozhodnutí o stažení amerických vojsk ze Sýrie a o pokusech jeho protivníků podkopat toho rozhodnutí zevnitř.

Gareth Porter v článku publikovaném v „The American Conservative“ jednoznačně ukazuje, že Trumpovo oznámení z 19. prosince o stažení USA ze Sýrie bylo v podstatě koncem přinejmenším ročního souboje mezi Trumpem na jedné straně a jeho týmem národní bezpečnosti, v čele s Mattisem a Dunfordem na straně druhé.

Zveřejněná hlášení o politickém procesu za uplynulý rok ukazují, že podle Portera:

„Vysoce postavení úředníci národní bezpečnosti a s nimi asociované instituce, hráli po celé měsíce složitou politickou hru na to, aby zabránili Trumpovi nechat se ukolébat naší neomezenou vojenskou přítomností v Sýrii.“

Celá epizoda je tak jen novou variantou už známého modelu směřujícího k Vietnamu, kdy poradci pro národní bezpečnost vykonávali nátlak na neústupné prezidenty, aby ti souhlasili s už existujícím nebo navrhovaným rozvojem ve válečné zóně. Rozdíl je v tom, že Trump tím, že veřejně zvolil jinou politiku, rozbil jejich průhledná schémata a nabídl zemi nový směr nepředpokládající trvalou vojenskou přítomnost.

Porter se odvolává na informaci agentury „AP“ z dubna 2018 o zasedání Rady národní bezpečnosti USA, na kterém přetekl pohár Trumpovy nespokojenosti s jeho týmem pro národní obranu. Na tomto zasedání jim Trump nařídil, aby se jednoznačně dohodli na zásadně nové politice nasazení v Sýrii.

Oni ale místo toho označili varianty jako binární volbu cesty k úplné a konečné porážce Islámského státu – buď bezodkladný ústup, nebo neomezená přítomnost.

Mattis a Danford, pokračuje Porter, záměrně použili rétoriku samotného Trumpa k postupu stahování vojsk (Trump napadal Obamu během prezidentské kampaně v roce 2016 za vytýčení harmonogramu stažení vojsk z Afghánistánu) „aby prosadil svoji vlastní strategii“, do doby, kdy je Trump veřejně vyzval k jednoznačné odpovědi.

Proces stažení vojsk ze Sýrie jasně ukazuje na základní potíže Trumpova prezidentství s ukončením stavu permanentní války, založeného předchozími administrativami. Ačkoli naprostá většina Američanů chce zkrotit rozvoj vojenské přítomnosti USA na Blízkém Východě a v Africe, tým národní bezpečnosti usiluje o pravý opak,“ uzavírá Porter.

Teď Trump velmi dobře chápe, že prakticky nemůže realizovat zahraniční politiku, kterou by chtěl, bez poradců s jeho viděním a cíli. Znamená to, že musí najít lidi, kteří byli v letech permanentní války mimo systém, a vzhledem ke své ideologii a kultuře zůstali velmi kritičtí k té situaci.

Pokud Trump dokáže obsadit klíčové pozice skutečně disidentskými figurami, pak poslední dva roky jeho prvního mandátu mohou významně přistřihnout křídla byrokratům a generálům, kteří vytvořili stav permanentní války, ve kterém se nacházíme.

Trump označil za blaf pozici „strany války“ a nyní dělá svoje rozhodnutí – nicméně možnost sabotáže prostřednictvím aktiv této skupiny ignorovat nelze. Svědčí o tom exkluzivní zpráva „Reuters“, která tvrdí, že plánovači v Pentagonu navrhují, aby Kurdské milice (YPG) mohly skladovat těžké zbraně dodávané USA, třebaže zdroje „Reuters“ zdůrazňují, že se plánování stále ještě nachází v počátečním stadiu a nic dosud nebylo rozhodnuto. Ale přece jen, musí existovat důvod, kvůli kterému to zveřejňují teď.

To by, zřejmě, mohlo vést k nečekaným následkům pro dohody, které se Trump chystá uzavřít s Erdoganem, aby zachoval stabilitu východní části Sýrie po odchodu USA. To by také znamenalo ústup od slibů USA, daných dříve Turkům, že si s sebou odvezou zbraně, a vyvolalo by to Erdoganův hněv.

Myšlenka, že by američtí vojáci dokázali vrátit všechny zbraně, které předali, je v lepším případě pochybná, a vznikají zákonitě otázky, zda by turecká vojska mohla skutečně operovat v údolí Středního Eufratu nedaleko irácké hranice, stovky kilometrů od hranic tureckých.

Ale klíč k návrhu spočívá v následujícím: „Doporučení je negací Trumpovy politiky stažení ze Sýrie,“ řekl agentuře Reuters člověk obeznámený s diskusemi. Takže ve skutečnosti jde o pokus o sabotáž…

Viz ZDE (angl.orig.)

P. S. Demise Danforda, Mattise a McGurka (zvl. vyslanec Trumpa pro koalici boje proti IS – pozn.překl.) prakticky znamenají, že část „strany války“ v Trumpově okolí byla nucena odejít, když se jim nepodařilo zlomit politiku, kterou chtěl Trump provádět.

Samotná „strana války“ ale těmito figurami vyčerpána není. Sekretář pro národní bezpečnost John Bolton myslí ve stejných kategoriích, ale z nějakých důvodů proti Trumpově rozhodnutí neprotestoval, přestože byl jedním z hlavních veřejných mluvčích, kteří požadovali pokračování okupace Sýrie a využití okupovaných území k boji proti Iránu.

Zdroj: ColonelCassad

*) ColonelCassad – vl. jménem Boris Rožin (37) – vojenský analytik Centra pro vojenskou žurnalistiku, žije v Sevastopolu a v ruském mediálním prostoru je znám již od začátku „majdanu“ v Kyjevě. V době války Kyjeva proti vlastním lidem na Donbasu byl po jistou jediným důvěryhodným zdrojem informací.

Překlad: st.hroch 190102

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů