Diskuze k článku


  • Martin (už bez taky m) • 12. března 2019

    citace z překladu textu: „…Otázka uřízení konfliktů se v současném fragmentovaném světě, v němž je stále méně univerzálních pravidel a institucí, stává málem tím nejdůležitějším. …“
    – svatá pravda- ovšem alespoň „univerzálnější pravidla“ budou brzy zase nezbytná. Jejich důležitost je nesporná: množství těch, kdož jsou schopni „vybalancovávat“ z až hrůzných rizik daných ničivou silou již celosvětově rozšířených zbraňových systémů je omezené, a jejich schopnosti i nasazení také.
    Můžeme si myslet například o V.V. Putinovi cokoliv chceme: ale vpravdě státnická moudrost, rozvážnost (či chcete-li nepřesněji uvážlivost) a schopnost tlumit možná vysoká rizika- a jejich dopady na svět, lidi i planetu je u něj nesporná.
    I kdyby nepředával světu nic jiného tak za tohle si zaslouží poděkování!
    Čím více a co nejkvalitnějších následovníků- a „spolutvůrců míru i ve válkychtivém světě dneška“ v této své státnické rozvážnosti bude mít, tím lépe pro nás všechny. Vždyť ničivost současných zbraňových systémů je podložená i HOLÝM FAKTEM, že použití určitých druhů zbraní by mohlo mít NEVRATNÉ DŮSLEDKY!
    Snad zůstalo i „na dalších stranách“ dost podobné moudrosti a uvážlivosti. Alespoň Čína, občas i nějaký -„váhou nesouměřitelnější“- hlásek z Evropy o něčem podobném alespoň v náznacích vypovídá.
    Měli bychom si uvědomovat, že ono: „Díky za každý nový den!“ není při dnešních ničivých schopnostech lidstva až tak samozřejmé…
    K lidem, konkrétním politikům, veřejně činným osobám či i některým jejich „více-méně atrapám“, „suplantům“ je možno mít -nepochybně oprávněně- řadu výhrad.
    Ale nejspíše pořád je lepší, když o „tlačítcích smrti“ rozhodují lidé- NE JIŽ ZCELA AUTONOMNÍ STROJE /zbraňové systémy samy.
    I proto jsou další dohody o část. odzbrojení nutné – a souč. postoj RF to jen zdůrazňuje.

  • Martin (už bez taky m) • 12. března 2019

    Každý člověk žije „svou misi“…
    A zde na Zemi „není malých rolí“…
    Zvláště pokud „za to člověk vezme“,
    a udělá cokoliv- ale s ohledem na život a možný citlivější, ohleduplnější i k ostatním svět.
    Také změny k lepšímu jsou možné – ostatně proto jsme se „takhle“ „nesamosebou vyvinuli“. I s „tím“ CO ledaskdo- či snad všichni- „nosíme“ pod vnějškově viditelnou „skořápkou“.
    I jen „s/prostý“ bojovník se střípečkem vlivu v konkrétních „jednotlivostech celku“, i spolutvůrce výrazně rozsáhlejších systémových („systemizujících“) dokumentů či jednání může zkusit přiložit „malé zrnko písku“ k „hoře“ budoucího poznání – a tím i dalšího života světa.
    Tady na OM i „jinde“ (zcela v duchu praxe „firem“ a la „Tři dny Kondora“) se tak zasadit o to aby nám nezbývaly jen nějaké dny.
    Abychom my i svět kolem nás mohl dále ŽÍT.
    Stačí „maličkost“: uvědomit si, že každý trošičku NĚCO OVLIVNIT můžeme,
    či to alespoň můžeme/ máme zkusit.
    Stačí „maličkost“: uvědomit si, že každý jsme především živý tvor- člověk – a „v genech“ již dnes nemáme jen a pouze s/prosté „pudy“.
    Nesmíme ale ani na jejich -logické a normální- přetrvávání zapomínat. Nelze je – a v podstatě je ani nesmíme- ani „osobně“ „zrušit“… Takové „retušování skutečnosti“ (která se nám někdy nehodí „do krámu“) totiž není ani správné, ani k lepšímu vedoucí.
    Máme nejen chyby- máme také schopnosti.
    A společně dohromady se znalostmi a časem i s poznáním i větší možnosti.
    Pro to „společné“ a jeho důležitost si musíme uvědomit svou „propojenost osudem“- tím „předpokladem možného vývoje“ – který tak jako tak (tak či onak) SPOLEČNĚ sdílíme, a sdílet budeme.
    Teda dokud -i díky svému střípku vlivu/ů- budeme…
    Je vždy dost času umírat, takže spolu s klasikem se dá i v dnešním světě „znovu zvolat“ : „Přičiňme se živí v boji“- PRO ŽIVOT.