Oskar Krejčí: Nikoliv Evropská unie, ale NATO

Opět jsme v situaci, kdy se představitelé některých států ráno sejdou a rozhodnou o bombardování Libye. To si říkají NATO. A titíž státnici se sejdou večer a mluví o lidských právech migrantů vyhnaných válkou. To si ovšem říkají  Evropská unie. Tento model – levou rukou rozbíjím, pravou pak opravuji a vše to doprovázím oddělenou propagandou – praktikuje NATO/EU přinejmenším od poslední balkánské války, tedy od konce 90. let.

A teď obecně. My máme tendenci – „my“ v tomto případ znamená novináři i akademičtí pracovníci, a tudíž i veřejnost – vnímat Evropskou unii a NATO jako zcela odlišné typy organizací. Jenže ony odlišné sice jsou, ale také se vzájemně doplňují. Dokonce se dá říci, že jsou funkčně propojeny. Překrývají se částečně. Když pak spory o migrantech udržíte v rámci Evropské unie, mimo veřejnou agendu NATO, umožní vám to vyhnout se diskusi o roli USA jako hlavního strůjce chaosu v oblasti severní Afriky a Blízkého východu.

…

Vzpomeňte si na týdny před útokem na Libyi. Tehdy český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg vyzýval k opatrnosti, diplomaticky říkal, že je proti. Pak se ale Česko disciplinovaně zařadilo za velké hráče v Alianci. Ale jak? Dodnes netušíme, kdo za Česko dal souhlas s bombardováním, přičemž při rozhodnutí válčit musí být konsensus členských států Aliance. Otázka zabíjení je brána vážně, je tedy tajná. Na rozdíl od diskusí o registračních pokladnách, kde je diskuse veřejná. To je ukázka rozdílu v jednotlivých rovinách integrace Západu – co malé státy mohou řešit, a do čeho nesmějí mluvit. Vojenské otázky jsou tajné, registrační pokladny jsou veřejné – takto vypadá liberální demokracie. A co je důležitější? Až budou historici za padesát let psát o začátku 21. století, určitě nevynechají v tichosti schválené bombardování Libye, ale na vášnivé diskuse o registračních pokladnách si nikdo nevzpomene.

Celý článek najdete v Prvních zprávách