|
Ve dnech 10.-20. září se v Torontu konal Mezinárodní filmový festival. V seriálu vám postupně představujeme osm filmů, které zobrazovaly dnešní realitu s důrazem na sociální vztahy. Posledním filmem je francouzsko-tuniský Sotva jsem otevřela oči. |
À peine j’ouvre les yeux (Sotva jsem otevřela oči)
Režie: Leyla Bouzid
Poslední snímek je celovečerní debut tuniské režisérky. Zaměřuje se na Farah, mladou ženu ze střední třídy a její přátele, z nichž někteří jsou členy kapely. Příběh je zasazen do roku 2010 a zobrazuje rostoucí společenský tlak těsně před tzv. Jasmínovou revoluci.
Osmnáctiletá Farah má zájem o medicínu, ale opravdu ji baví zpěv. To ji přivádí do konfliktu s přísnou a úzkostlivou matkou. Užívá si a pak oslavuje svůj první koncert. Některé texty kapely jsou kritické k režimu Ben Aliho a odkazují na utlačované („Dásně chudých jsou bezzubé“), a dokonce i náznakem na převrat („Sním o jiskrách, které zapálí nebe“). Nakonec ji udavač z davu udá policii a ona je děsivě a násilně vyslýchána. Cílem je ji zastrašit a umlčet.
Film Bouzidové obsahuje autentické momenty, ale orientuje se v jisté míře na méně přesvědčivou oblast. Poněkud sobecké Farah tohoto světa, ať už jsou cílem represí nebo ne, nejsou klíčem k budoucnosti, dokonce i když si filmaři myslí, že jím jsou.
Film se zúčastnil také Filmového festivalu v Benátkách.
Spolupráce na překladu: Vladimír Pazdera
Zdroj: wsws.org
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 250 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
