Sloupkař Práva pan Alexandr Mitrofanov napsal o našem předčasně zesnulém expremiérovi po jeho veřejné omluvě národu tento text: „Stanislav Gross je modelový příklad průměrného Čecha, který se dostal až na vrchol bez zvláštních znalostí a dovedností, jenom praktickým umem, tím sedláckým způsobem, jak se všemi vycházet a nikoho si nerozhněvat. Symbolem češství Stanislav Gross určitým způsobem je – je symbolem úspěšné české vyčůranosti.“
16.4. 2015, když se dozvěděl, že p. Stanislav Gross zemřel, tentýž napsal: ,,Gross. To je tedy osud. Kdybych byl věřící, uvěřil bych v Boha ještě víc.“
A po tomto verdiktu počala osoba novinář Mitrofonav vyčítat osobě prezident Zeman ve svém dalším sloupku mezi jiným tohle:
,,Osoba Miloš Zeman, která v tomto případě mluvila za prezidenta, vysvětlila své chování takto: „Já nejsem pokrytec. Já posílám věnce na pohřby těch, kterých si vážím. A je pravda, že Stanislava Grosse jsem si přestal vážit.“ Důvodem prý bylo Grossovo „zázračné zbohatnutí“. Osoba Zeman si tak přivlastňuje právo soudit a vynášet verdikty. Soukromě by jistě mohla. Kam se ale poděl prezident? Byl tam vůbec?“
Shrneme si to: Osoba Zeman, případně prezident Zeman nesmí vynášet soudy, ty může vynášet jen osoba a komentátor Mitrofanov. Pokud Vám to není jasné, tak to mně také ne. Mně ten jeho morální apel v tomto případě nasládle voní svatouškovstvím, na které nemá žádné právo. To svými předcházejícími výroky vůči Stanislavu Grossovi ztratil. V celé kauze se smutným a velmi tragickým koncem by si rozhodně on roli Hamleta vrhajícího se do hrobu Ofélie neměl nárokovat, vyhlíží v ní vzhledem k okolnostem velmi směšně.
Jestli chce ukonejšit svoje vlastní svědomí, měl by volit jinou formu, doporučuji zpověď, případně psychologa. A hlavně neobtěžovat svými psychickými dilematy veřejnost.
Nevím, jaký byl pan Gross, neznala jsem ho. Ale tohle tančení na cizích hrobech si mohli oba zúčastnění pánové odpustit docela. A novinář osoba Mitrofanov mi z toho v tomto případě vychází charakterově mnohem a mnohem hůř než prezident osoba Zeman.
Onehdy jsem četla článek, ve kterém nějaký takynovinář vysvětloval, že oni, novináři, můžou kritizovat každého, ale nikdo si nesmí dovolit kritizovat za to je. Tedy může, ale musí to být opět novinář. Protože jen ten na to má vzdělání a nárok. Argumentovalo se tím, že na starém dobrém divokém americkém západě je zakázáno se za kritiku na novináře naštvat. Dát tam prý najevo, že se člověk může i rozzlobit, dočte-li se o sobě v novinách něco, co se mu nelíbí, je společensky a politicky degradující. Byla to jakási podivná úvaha vytvořená v souvislosti s pobytem pana Babiše v USA.
No já nevím. Jednak nejsme v Americe a jednak konkrétně výše zmíněný pan Mitrofanov od zvolení Zemana prezidentem republiky povznesl i běžné politické komentáře místy až na úroveň běžného bulváru. A dokonce někdy i o kousek dál. Rozdíl mezi jeho produkty a produkty Pavla Novotného se mi v některých konkrétních případech stírají. A tento mezi ně rozhodně patří.
Objektivní a seriózní novinář nevystupuje v mých představách jako soudce, obžaloba i kat v jedné osobě. Rovněž nešíří nenávist k celým národnostním skupinám.
Bloumaje po twitteru jsem onehdá narazila u poslance Dolejšího na výměnu názorů s p. Mitrofanovem, který tam argumentoval takto: ,,…běžní UA si chtějí budovat život, běžní RU svůj život nenávidí, nevěří v nic a raději jdou střílet“. Úsudek o objektivitě autora výroku, který za generalizace jiné jindy napomíná z pozice samozvaného soudce jiných, si učiňte sami.
Opravdu pozoruhodný je z psychologického hlediska článek pana Mitrofanova Intelektuál s krakenem v zádech , kde píše ,,.. Lenin byl nevšední osobností. Toužil po změně společenských poměrů. Zároveň ho poháněla osobní nenávist k režimu, který mu popravil milovaného staršího bratra. Když ale později v sovětském období, kdy jako vůdce nového státu poznal blíže ty „dolní milióny“, které potřeboval vybičovat pro to, aby obrátil stát vzhůru nohama, ulétlo mu sem tam pohrdání jejich kvalitami. Především kvůli neochotě a neschopnosti „širokých mas“ pracovat bez biřice s knutou. Přitom jako publicista, který nelítostně tepal prohnilost carského Ruska, byl Lenin výjimečný. Zkrachoval až jako tvůrce čehosi nového. Vize státu, kde se bude žít spravedlivě, brzy vzala za své, protože na její uskutečnění šel násilím. Kraken temné zloby, kterého stovky let hromadila ruská, zpravidla vesnická masa, se mu záhy po vypuštění vymkl z rukou. … Lenin byl ateista a internacionalista. Proto se nehodí současnému oficiálnímu Kremlu. Zato praxe vypouštění krakena zloby, nevzdělanosti, malosti a primitivismu, aby pomohl ukonejšit frustrované ego uštknutého jedince, po Leninovi zbyla a kvete dál. Zdaleka nejen v jeho vlasti.“
Tohle je pro mě zatím jeho nejzajímavější úlet. Pan Mitrofanov je totiž rozhodně také nevšední osobnost, touží změnit politické poměry, a když se setkává s těmi, které intelektuálně považuje za „dolní miliony“ velmi snadno mu letí ven pohrdání jak z pera, tak i ze srdce. Považuje se za publicistu, který stejně jako Lenin nemilosrdně tepe to, co on vnímá velmi emočně a intenzivně jako prohnilost Ruska a chce měnit tamní poměry. Stejně jako on je ateista a internacionalista. Ale stejně jako on lidsky krachuje, když začal vypouštět ven krakena zloby a nenávisti. Položím-li si otázku, proč tak činí, přijde mi z logiky věci a zákonitostí psychologie, že na ni osoba Mitrofanov zřejmě odpovídá sama sobě – v závěru tohoto svého sloupku.
Převzato z ostrova Janiky
ad Mitrofanov a Lenin: Za prvé Mitrofanov je svými znalostmi, rozhledem a inteligencí vůči Leninovi asi jako mravenec vůči slonovi. Za druhé by pan Mitrofanov mohl zodpovědět otázku jak by levičák s bohatou „disidentskou“ praxí ve vyhnanství na Sibiři a v cizině (kterému popravil carský režim bratra) mohl provést revoluci (v průběhu 1.SV) v nevolnickém samoděržaví bez obětí a lidských ztrát, když 1) vznikající sovětské Rusko muselo čelit válečnému stavu, 2) násilnému odporu bělogvardějců, 3) vojenské intervenci cizích států a 4) násilnému odporu vyvlastňovaných „kapitalistů“ (šlechty a buržoasních zbohatlíků). Třeba pan Mitrofanov by to dokázal jenom silou svých myšlenek a… Číst vice »
Ještě taková otázka. Zajímalo by mně jak by se příslušník kulturní a společenské „elity“(která běžně mluví o sociálně slabších vzdělaných spoluobčanech jako o „lůze“, kritik Lenina Mitrofanov díval na propuštěné čerstvě nevolníky a z velké části analfabety, které „zdědil“ Lenin po samoděržaví a musel je nejdřív „alfabetizovat“ , aby se mohli stát svéprávnými občany nové země.
,,…běžní UA si chtějí budovat život, běžní RU svůj život nenávidí, nevěří v nic a raději jdou střílet“. Zajímalo by mně na základě čeho, jakých argumentů Mitrofanov takto paušalizuje. Pokud je mi známo zastřílet si nešli „východní bratři“ (z DLR a LLR na své “ západní bratry“ ale bylo tomu právě naopak. Neútočí východ na západ, nebrání se západ východu ale je to přesně opačně. První nevzali „flintu“ ti na východě. Krom toho ti z východu z velké části utíkají před svými „mírumilovnými“ západními bratry a ti ze západu před povolávacími rozkazy svých „mírumilovných“ oligarchů, kteří využívají válku k boji… Číst vice »
Bédo, já jsem nechtěla hodnotit osobnost Lenina. A. Mitrofanovi se povedla téměř dokonalá autoprojekce /vědomé i nevědomé promítání a připisování vlastních žádoucích nebo nežádoucích psychických procesů a vlastností, záměrů a tendencí jiným osobám/, ono to u něho sem tam vykukuje, ale tohle byla podle mého názoru vyjímečně čistá práce :-)
Překvapilo mne, že Mitrofanov je původem Rus a žil tam minimálně 20 let. V jeho slovním projevu chybí ruský přízvuk. Aspoň já ho nerozeznám. Tvrdí se, že po věku 12 let se už nelze zbavit přízvuku rodné řeči.
Hledal jsem jeho životopis. Na blogu http://ondrejtrhon.blogspot.cz/2013/12/alexandr-mitrofanov-nemam-narok-na.html je trefná poznámka diskutéra Josefa Švejka:
Ten už se nezmění, pravdu nehledá, protože si myslí, že ji má.
mirrore, má ruský přízvuk. Ale ten odkaz je hezký, děkuji, zvláště pak si mi líbí vzhledem k jeho současným výrokům tento jeho výrok ,, A upřímně, člověk, který se po všech těch letech stále drží principu, že existují dobré a špatné národy, tak toho si já vážit nebudu a na jeho názoru mi ani moc nezáleží.,,
Tak tomu já se naopak vůbec nedivím. Saša se umí stejně jako Štětina vždy správně obrátit po větru. Akorát by mě zajímalo, jestli spozoroval taky nějakou změnu u USA a jejich „demokratického“ chráněnce s hákenkrajci – Ukrajiny.
Fakt se tomu pacholkovi věnuje víc pozornosti, že si zaslouží. On přece není mozek těch výpadů proti Rusku, on je jen poslušný Jidáš, co zradil za 30 stříbrných svůj národ. Teď musí sloužit do roztrhání těla těm, co Rusku chtějí uškodit ať už chce nebo nechce. Sami máme podobných nešťastníků vic než dost.
Mitrofanov, jakožto deprivant, navíc není ani osoba, ale pseudoosoba, a ne osobnost, ale pseudoosobnost.