Otevřený dopis čerstvému prezidentskému kandidátovi

Pane Michale Horáčku,

v jedné krátké odpovědi na otázku jakéhosi novináře na téma vaší prezidentské kandidatury jste někdy, tuším v průběhu tohoto září či října, uvedl, že ji vážně zvažujete, a do této odpovědi, která na internetu nečítala více než deset řádků, se vám podařilo vtlačit informaci – která ovšem jako by vám vypadla z úst nedopatřením – že vaše knihovna čítá 20 000 svazků.

Zůstal jsem z toho údaje paf. Sanozřejmě ne z toho, že máte doma tolik knížek, těch máme doma dost mnozí, ale že jste považoval za potřebné – a pro vás i výhodné – informovat veřejnost o jejich počtu. Proč jste to udělal? To jste tím číslem chtěl naznačit, jaký jste vzdělanec? Anebo jaký jste boháč? A jak vůbec víte, kolik těch knížek doma máte? To zaměstnáváte v domě i knihovníka, který vám seznam knih vede? Nebo jste si ty knížky sám spočítal? Ale proč pak, prokrista, tolik námahy s něčím, co nemá žádný smysl – kromě jediného ovšem. Že byste tím číslem chtěl lidi ohromovat. Ale uvažujte – jaký druh lidí byste tím mohl asi tak ohromit? Lidi s úrovní ne. Ty totiž zajímá, co máte v hlavě, a ne co máte v knihovně. Respektive co všechno se vám z vaší knihovny, ať už velké či malé, do hlavy přemístilo, a ne z jakého počtu knih se tak stalo. Takže tím počtem knih ve vaší knihovně můžete omračovat jedině hlupáky a snoby, co si na vzdělané jen hrají, a ne „lidi se symfonií na čele“, jak se kdysi vyjádřil Ludvík Vaculík.

V souvislosti s tím, že jste už natvrdo oznámil svou prezidentskou kandidaturu, přemýšlím o tom, jestli si shora řečené sám uvědomujete, či nikoliv? A protože podle všeho platí možnost druhá, přemýšlím i o tom, proč si to neuvědomujete? Nespočívá-li totiž jádro pudla v tom, že u lidí, jimž věšíte na nos, kolik knížek vám říká pane, předpokládáte totéž myšlení, jaké ovládá i vás? Že totiž očekáváte jejich obdiv k počtu vámi vlastněných knih, protože i vy sám ten počet považujete za něco tak uchvacujícího, že to ani v desíti řádcích interview s novinářem nedokážete smlčet?

Ergo kladívko: Nepatříte tedy vy sám ke stejnému rodu lidí, jako jsou ti, o kterých si myslíte, že budou dvaceti tisíci knihami ve vaší knihovně natolik bez sebe, že i za ně vám v prezidentské volbě dají svůj hlas?

Nezlobte se na mě, ale ať dumám, jak dumám, jiné vysvětlení, než že tomu tak skutečně je, nenacházím.

Možná budete proti tomuto soudu protestovat, ale v tom případě mi nezbývá, než vám položit následující otázku: Slyšel jste snad , že by kdy Masaryk, Beneš, bratři Čapkové, Heyrovský, Seifert, Nezval, Talich, či kdokoli jiný z našich dalších známých lidí kdy uvedli, kolik má doma knih? Ne, vy jste byl první a jediný v naší zemi, který s tím vyrukoval. A víte, proč oni to neudělali a vy ano? Protože oni měli vkus, který naopak vám chybí.

Což je pro člověka, který by nám chtěl prezidentovat, nedostatek, řekl bych, z nejzávažnějších. Když už si nebudu všímat takových věcí, jako jsou váše politické názory. Třeba o tom, že boj proti muslimské imigraci je totéž jako boj s deštěm. Že je nám třeba méně národa a více EU i NATO. Že se ještě více musíme vzdálit od Ruska a ještě více přiblížit k USA – že zkrátka musíme být ještě otročtějšími vazaly USA, než jakými jsme byli až dosud.

Když pominu i to, že vašimi nejbližšími politickými přáteli byli a jsou Martin Bursík a Michael Kocáb, když zapomenu na vaši předlistopadovou minulost nelegálního organizátora sázek na chuchelském závodišti, kde jste i se svým sázkařským nádobíčkem prchal před slídivými zraky příslušníků VB od plotu do kabinek WC, a z nich zase zpět k plotu atd.

Samozřejmě, byla to živnost pochybná i nedůstojná, ale nesla prachy – a to pro vás bylo rozhodující. Takže když pak udeřila sametová revoluce, přešel jste s armádou spřízněných veksláků do nových svobodých poměrů tak bohatě financemi napěchován, že jste všichni společně pak dokázali vytvořit naši první státní hospodářskou elitu. Se vším nevkusem, který to hnutí doprovázel, který je osobně vám vlastní, a který se v těchto dnech chystáte zasadit do rámu prezidentské tradice země, zahájené člověkem tak vzácným, jakým byl T. G. Masaryk.

Přiznám se vám, že příklad většího poklesu a úpadku, který už pouhým tímto svým nápadem národu připravujete, si představit neumím. A to ať fantazii napínám, jak napínám.

Lubomír Man

Stanův komentář: Mám asi vyvinutější fantazii než autor, takže si dokážu představit ještě pokleslejší a úpadkovější kandidáty, než je Michal Horáček. A dovedu si představit, že jich několik bude v příštích českých prezidentských volbách kandidovat. A naopak si dovedu představit kandidáty mnohem vhodnější. U těch však bude velmi těžké je ke kandidatuře přesvědčit, ještě těžší zafinancovat jejich volební kampaň a téměř nemožné prezentovat jejich program v českých médiích.